Test skříně Arctic Xtender VG – návrat ve velkém stylu | Kapitola 8
Seznam kapitol
Arctic se po letech vrací k výrobě počítačových skříní. Pro návrat si zvolil nesnadnou cestu v podobě Xtender VG, účinně větrané skříně s atraktivní skleněnou vitrínou.
Skříň Arctic Xtender VG je osazena novým typem ventilátorů řady Pro, u nichž výrobce hovoří o použití extra kvalitních materiálů na lopatkách a ložiscích a také o jejich vysoké účinnosti. Proto jsem byl velmi zvědavý na jejich zvukový projev.
Před měřením hlučnosti jsem jako obvykle vypnul všechny pohyblivé součásti sestavy mimo ventilátorů chladiče procesoru (běžely trvale v minimálních otáčkách) a ventilátorů skříně. Hladina hluku v místnosti byla na výchozí hodnotě 30,5 dBA.
Po spuštění sestavy jsem nastavil nejnižší regulovatelné otáčky ventilátorů skříně na 420 RPM (měřeno na ventilátorech velikosti 140 mm) a při této rychlosti jsem nenaměřil žádné zvýšení výchozí hladiny hluku. Stejné ticho panovalo i po zvýšení otáček na 500 RPM.
Jenže v tomto případě jsem to subjektivně jako skutečné ticho nepociťoval. Když jsem na monitoru umístěném na stole asi 1,5 metru za měřenou skříní sledoval a nastavoval požadované otáčky ventilátorů, tak i při hledání nejnižší provozní rychlosti jsem spolehlivě sluchem rozeznal, zda se ventilátory točí, či ne. Z počátku jsem měl obavy, že měřicí přístroj má nějakou závadu, neboť ten rozdíl mezi zastavením a spuštěním ventilátorů by měl zaznamenat.
Ale pak mně došlo, že zde zřejmě pozitivně fungují (jako izolant) tlusté tabule skla na čelní a boční stěně skříně přímo před měřicím přístrojem. Abych si tuto domněnku potvrdil, přemístil jsem hlukoměr na opačnou stranu skříně a zde jsem skutečně naměřil to, co jsem slyšel. Na rozdíl od přední strany skříně, kde se hladina hluku při rychlosti 420 RPM nijak nezvedla z výchozí úrovně 30,5 dBA, jsem na zádi za stejných podmínek zaznamenal kolísavý „hluk“ v rozpětí 30,8-31,2 dBA.
Zaměřil jsem se pak podrobněji na zdroj tohoto hluku a zjistil jsem, že jej mají na svědomí oba zadní 120mm ventilátory, u nichž bylo možné z bezprostřední blízkosti slyšet ševelení ložisek. Předpokládal bych, že něco podobného uslyším i u bočních 140mm ventilátorů, ale jejich ložiska podobné ševelení nevydávala. Nedokážu říct, jestli se v tomto případě jedná o nějakou kusovou záležitost, nebo o standardní vlastnost. Každopádně to nebudu hodnotit jako negativní vlastnost testované skříně, neboť stále se jedná o velmi nízkou hodnotu provozní hlučnosti.
Po zvýšení rychlosti na 750 RPM se měřená hlučnost před čelem skříně zvedla na stále skvělých 30,9 dBA. S dalším zrychlováním už ale stoupala výrazněji, aby při 1000 RPM dosáhla 34,3 dBA a při 1250 RPM pak 36,8 dBA.
Dlouhodobější poslech se stává nepříjemným od rychlosti 1500 RPM, při níž jsem naměřil hlučnost 41,5 dBA. Zrychlení na 1750 RPM znamenalo vzestup hluku na 46,4 dBA, který na hladině 2000 RPM dále vyrostl na 49,9 dBA.
Ve vysokých otáčkách 2250 RPM se ventilátory ozývaly intenzitou 52,4 dBA, při 2500 RPM pak 55,8 dBA a při maximální rychlosti 2650 RPM hlučnost vrcholila na hladině 56,9 dBA.
Testování hlučnosti mohu uzavřít tím, že ventilátory řady Pro jsou v nízkých otáčkách velmi tiché a jejich 140mm verze současně prokázaly vysokou kultivovanost. U 120mm verzí rušilo pozitivní dojem jemné ševelení ložisek. Měření prokázalo také pozitivní vliv plných skleněných tabulí na snížení generovaného hluku v prostoru před čelem skříně.
Jednoduchý teplotní test, kterým si v recenzích ověřuji propustnost čelního panelu, nemá smysl u této koncepce skříně provádět. Pojďme se tedy hned podívat na závěrečné hodnocení.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
