Test skříně Arctic Xtender VG – návrat ve velkém stylu | Kapitola 2
Seznam kapitol
Arctic se po letech vrací k výrobě počítačových skříní. Pro návrat si zvolil nesnadnou cestu v podobě Xtender VG, účinně větrané skříně s atraktivní skleněnou vitrínou.
Pokud mám možnost výběru barevné varianty testované skříně, vždy dávám přednost bílé, nebo jakékoliv světlé variantě. Jednak na ní nejsou vidět všudypřítomná zrnka prachu, ale hlavně u světlé konstrukce dokážu i v horších světelných podmínkách zobrazit potřebné detaily. Tentokrát jsem takovou možnost bohužel neměl a to, co jsem z krabice s vytřeštěným zrakem vybalil, považuji za pomstu recenzentovi.
Černá skříň s lesklými a silně zatmavenými skleněnými tabulemi je snad to nejhorší, co jsem kdy musel fotit. Nevím, jak se v tomto ohledu chová alternativní černá barevná varianta skříně se zrcadlovým efektem, ale i tato obyčejná černá funguje jako účinné zrcadlo. Tmavé sklo odráží spolehlivě všechny objekty z okolí a prakticky brání pohledu dovnitř. Jen stěží rozeznáme světlé lopatky instalovaných ventilátorů. Na první pohled musím říct, že tuto černou variantu skříně typu „prosklená vitrína“ považuji za nonsens. Takovou skříň si snad kupují zákazníci, co chtějí vidět dovnitř, nebo ne?
Co bych tak mohl říct o designu této skříně? Nazval bych jej jako minimalistický. Zcela rovné plochy, ostře řezané hrany, absence jakýchkoliv ozdobných prvků. Dokonce zde není ani logo výrobce. Prostě velký skleněný kvádr, který bude vyžadovat mnoho prostoru na stole. Dojem čistého kvádru umocňuje i minimální mezera pode dnem skříně.
Představu o velikosti skříně si lze udělat pomocí následujícího obrázku. Zde také zjistíme, že hlavním designovým prvkem skříně Arctic Xtender VG je čtverec. Tím největším čtvercem je přitom celkový boční profil skříně, čtverce různých velikostí pak najdeme u průduchů, záslepek a I/O prvků.
Chcete-li mít na stole tajemnou lesklou skleněnou krabici, tak toto může být pro vás ta pravá volba. Foto skříně z levého boku ukazuje více, než uvidíme ve skutečnosti. U počítačové sestavy bez intenzivního LED osvětlení prakticky nerozeznáme jednotlivé komponenty ani ty světlé ventilátory nejsou v reálu takto zřetelné. Aby mohla vitrína plnit svou prezentační úlohu, musí být její vnitřek za provozu intenzivně osvětlen.
Pravý bok skříně překrývá rovná plechová bočnice s rozměrným průduchem.
Čtvercové otvory průduchu mají rozměr 18 mm. Hned po vybalení skříně mě tento průduch zaujal absencí prachového filtru.
Naštěstí se později po sundání bočnice ukázalo, že filtr zde nechybí. Je totiž uchycen pomocí magnetů a během přepravy se jednoduše posunul k zadní stěně skříně.
Nic zvláštního nenajdeme ani na čele skříně. Také v tomto případě fotoaparát proniká oproti realitě lépe za silně zatmavené sklo. Jednotlivé plochy vnějšího pláště na sebe dobře navazují a spáry jsou rovnoměrné. Každé smítko prachu je zde zřetelné.
Prakticky celý plechový strop skříně je jedním velkým průduchem. Opět zde nacházíme mřížku s 18mm čtvercovými otvory, za níž vidíme jemnou strukturu kvalitního prachového filtru.
Do pěti otvorů v pravém předním rohu mřížky umístili konstruktéři I/O prvky skříně. Prvním v řadě je zde tlačítko Power s bílým lemováním. Za ním se nachází sdružený audio konektor, konektor USB 3.1 Type-C s přenosovou rychlostí až 10 Gbps a dále dvojice klasických konektorů USB 3.0 Type-A. U docela prestižní skříně bych už v dnešní době očekával spíše vysokorychlostní USB 3.2 Type-C s přenosovou rychlostí až 20 Gbps. O významu jednotlivých I/O prvků snad nebudeme mít pochyby, takže nebudeme postrádat obvyklé popisky.
Dostáváme se k zadní stěně skříně, která je také z velké části pokryta ventilačními průduchy. Poloha montážního rámečku napájecího zdroje vespod naznačuje klasickou koncepci skříně. Nechybí zde ale něco?
Správně, nejsou zde obvyklé záslepky PCIe slotů základní desky. Ty bychom našli na zádi výchozí modelové varianty skříně Xtender. U VG varianty se v místě záslepek nachází vertikální držák grafické karty.
Čtvercové průduchy v zadní stěně mají velikost 9 mm. Všimněte si pevně daných montážních otvorů pro šrouby zadních ventilátorů. Není zde žádná možnost výškového posuvu ventilátorů a to je mimo jiné důvodem, proč nelze na zadní stěnu alternativně uchytit ani 120mm radiátor vodního chlazení (vysvětlíme si později v příslušné kapitole).
Asi největším překvapením je pohled na dno skříně. U této koncepce typu „skleněná vitrína“ bývá bohatě perforované dno obvykle využíváno jako hlavní cesta pro přísun chladicího vzduch do interiéru. Zde se ale díváme na zcela neprodyšné dno, kterým se Arctic tradičně liší od své konkurence. Dokonce zde není ani průduch pro přísun vzduchu k napájecímu zdroji, a to je skutečně něco neočekávaného.
Pokud není ve dně skříně žádný průduch, pak není potřeba udržovat skříň v odpovídající výšce nad deskou stolu. V takovém případě postačí i velmi nízké nohy, které svými pěnovými podložkami zajistí na hladké ploše dostatečnou stabilitu.
To však na druhou stranu poněkud komplikuje manipulaci, neboť do úzké mezery pode dnem nezasuneme prsty potřebné k nadzvednutí skříně. Ale to snad nebudeme dělat tak často, aby nám to ztrpčovalo život.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
