Test skříně be quiet! Pure Base 501 LX: evoluce základní řady | Kapitola 2
Seznam kapitol
S novou generací modelové řady počítačových skříní obvykle očekáváme konstrukční vylepšení, nové funkční prvky podle aktuálních trendů, případně rozšíření základní výbavy. Jenže co chcete dělat v případě, kdy původní generace byla takřka dokonalá? Dá se vůbec najít něco, co by zvýšilo atraktivitu produktu? Jak se povedla evoluce nejvyššího modelu základní produktové řady, Pure Base 501 LX, značky be quiet! se pokusíme zjistit v dnešní recenzi.
Počítačová skříň be quiet! Pure Base 501 LX náleží svou velikostí do kategorie Midi Tower a lze ji zahrnout spíše mezi rozměrově skromnější zástupce této kategorie. V porovnání s modely řady Pure Base 500 je novinka ve všech směrech prakticky stejná, pouze u šířky je o zanedbatelný 1 mm užší.
Dovolím si produktovou řadu 501 označit za pouhou evoluci řady 500. Již vnější rozměry skříně naznačují použití obdobné konstrukce šasi, která se liší jen v některých detailech. Vizuálně se obě řady odlišují zejména předním panelem, který byl zcela přepracován. Svým konzervativním designem se nová „pětsetjednička“ hlásí k tradičním vizuálním prvkům značky a poskytuje také uživatelům vysokou míru nadčasovosti.
Testovaná novinka používá klasickou koncepci ATX počítačové skříně s napájecím zdrojem vespod na dně v uzavřeném tunelu a se zcela volným prostorem nad ním. Prakticky celou levou stranu skříně kryje bočnice z temperovaného skla bez viditelného zatmavení. Na rozdíl od předchozí řady 500 se již nemusíme dívat na nevzhledné šrouby vyčnívající z plochy skla v rozích bočnice.
Na opačné pravé straně skříně zůstává celoplošná bočnice z lakovaného plechu bez prolisů a ventilačních otvorů.
Vizuální atraktivitu skříně a dojem luxusního produktu navozuje čelní panel, který je u testované varianty LX na většině plochy opatřen ocelovou mřížkou, která plynulým ohybem přechází do boků skříně.
Horní a spodní plastový okraj čelního panelu lemují pruhy dokonale imitující povrch kartáčovaného hliníku. Skutečně jsem musel na povrch panelu poklepat, abych dokázal plast od kovu rozeznat. U renomovaného výrobce be quiet! nepřekvapí dokonalé dílenské zpracování konstrukce s plynule navazujícími plochami a rovnoměrnými spárami.
Na detailním snímku vidíme, že výrobce si vyhrál i se ztvárněním loga své značky, jehož chromovaná písmena mají na povrchu strukturu jemného šrafování. Tradičním poznávacím znakem skříní be quiet! je zkosení horní hrany čelního panelu, v němž se nachází její I/O prvky. U modelů řady 501 však toto zkosení není protaženo až do rohů panelu.
Nechápu, z jakých důvodů konstruktér skříně neoznačil jednotlivé prvky I/O panelu popisky. U obřího středového tlačítka zřejmě pochopíme, že slouží ke spuštění sestavy, stejně jako pochopíme význam konektorů USB 3.1 Type-C, USB 3.0 Type-A a sdruženého audio konektoru. Jenže jak se k čertu vyznat v těch dvou zbývajících tlačítcích, které vypadají stejně? Jedno z tlačítek by mělo sloužit pro reset sestavy, druhé pro ovládání zabudované řídicí jednotky ARGB osvětlení.
Smutné je, že o významu těchto dvou tlačítek se nic nedozvíme ani v uživatelské příručce. Uživatel je tak odkázán k tomu, aby po spuštění sestavy funkci tlačítek identifikoval způsobem pokus-omyl, případně aby na ně vůbec nesahal. Já to již absolvoval, takže mohu prozradit, že levé tlačítko slouží k přepínání režimu osvětlení a pravé pro reset sestavy.
Podobně jako u řady 500 je strop testované skříně nedílnou součástí ocelového šasi. Plastový rámeček magneticky upevněného filtru i v tomto případě pěkně zapadá do hlubokého prolisu stropního průduchu, který nezabírá celou délku stropu.
U plastového rámečku stropního prachového s vylisovaným znakem výrobce a filtrační mřížkou z poměrně pevné děrované plastové fólie (kterou stěží rozeznáme od plechu) nacházíme mezigenerační zjednodušení tvarů. Toto zjednodušení bohužel zhoršilo manipulaci s filtrem, neboť z jeho zadní hrany zmizel dřívější výřez pro zasunutí prstu a pohodlné uchopení rámečku. Nyní do úzké obvodové spáry zasuneme sotva nehet prstu.
Toto považuji za krok zpět v dokonalosti návrhu konstrukce. Nicméně nepovažuji to za velký problém, neboť magneticky upevněný rámeček neklade velký odpor a nehtem jej lze snadno nadzvednout. Záměrem výrobce bylo zřejmě dosažení nerušené čistoty designu.
Další krok zpět v návrhu konstrukce skříně nacházíme na zádi skříně. Oproti řadě 500 zde postrádám montážní rámeček pro napájecí zdroj. Ten již nebude možné pohodlně instalovat zasunutím do zadní stěny, ale budeme jej muset vkládat z boku. Naopak za drobné vylepšení lze označit nové řešení průduchu pro zadní ventilátor, který lze nyní výškově posouvat v rozsahu několika milimetrů.
Mezigeneračně zůstala zachována konstrukce bloku sedmi samostatných PCIe záslepek s posuvným krytem, u nichž byly provedeny jen drobné tvarové změny. Průduch na zádi dovoluje instalaci 120/140mm ventilátoru.
Prakticky celou délku dna skříně zabírá prachový filtr, jehož konstrukce a způsob upevnění odpovídá předchozí generaci. Vnějšími tvary jsou shodné také plastové nohy skříně, které však byly u novinky odlehčeny vnitřními výřezy.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
