Test skříně Fractal Design Era 2 – elegance v každém detailu | Kapitola 6
Seznam kapitol
Dnes oficiálně přichází na trh druhá generace luxusní Mini-ITX počítačové skříně Fractal Design Era 2. Autoři designu v této souvislosti hovoří o evoluci, ale jak se budeme moci v naší recenzi přesvědčit, z původní konstrukce nezůstal kámen na kameni. V souladu s aktuálními trendy byla Era 2 primárně navržena tak, aby umožnila použití velmi výkonných grafických karet s mohutnými chladiči, tomu bylo podřízeno vše ostatní. Společně s posílenými možnostmi chlazení vestavěných komponent se tak může stát skvělým základem malé, ale přitom výkonné herní či pracovní stanice.
V dalším kroku montáže vzorové sestavy budu do skříně Fractal Design Era 2 instalovat disky. Oproti první generaci skříně Era (na obrázku níže) se u novinky musíme obejít bez možnosti instalace klasických disků velikosti 3,5“. Era byla vybavena dvěma plechovými držáky s možností přišroubování jednoho 3,5“, nebo dvou 2,5“ disků do každého z nich. V případě použití SFX napájecího zdroje Era dovolila současné osazení až dvou 3,5“ disků, nebo až čtyř 2,5“ disků.
Pro 3,5“ disky však v nově koncipovaném rozložení interiéru skříně Era 2 není dostatek místa. Můžeme zde tedy použít výhradně 2,5“ disky, které se ale stále dají sehnat i ve velkokapacitní plotnové verzi. Za určitých podmínek skříň pojme až 4 kusy 2,5“ disků.
Dvě pozice pro 2,5“ disky se nachází na středové přepážce skříně, kde využijí případnou mezeru mezi přepážkou a napájecím zdrojem. Potřebná mezera zde ovšem vznikne jen v případě přesunutí přepážky do polohy č. 1, nebo č. 2. Ve výchozí poloze č. 3 by se disky na přepážce do úzké mezery mezi zdrojem nevešly.
Rozměry otvorů ve středové přepážce, určených pro disky a pro případné jiné příslušenství, ukazuje následující obrázek.
Zcela nekonfliktní bude instalace 2,5“ disků do jejich primární pozice ve speciálním plechovém koši, nacházejícím se za čelem skříně v levé části šasi. Po uvolnění pojistného šroubu lze koš z plastového kotevního segmentu na čelní stěně šasi pohodlně vysunout směrem do boku.
Do koše lze umístit maximálně dva disky, které budou přišroubovány přímo na plech koše. Není zde tedy žádné opatření pro eliminaci přenosu vibrací disku do konstrukce skříně. U SSD bez pohyblivých částí to samozřejmě nevadí, ale při použití klasického 2,5“ plotnového disku to může být problém. Disky v koši naštěstí nejsou upevněny vzájemně v těsné blízkosti, takže by se mezi pláštěm disku a košem případně daly použít nějaké měkké podložky, stejně tak pod hlavy šroubů.
Dostáváme se nyní k SFX napájecímu zdroji, pro nějž je u zadní stěny v levé části šasi připraven zasouvací plechový rámeček. Stejně jako v případě koše pro disky, tak i zde rámeček po uvolnění pojistného šroubu pohodlně vysuneme směrem do boku. Rámeček je pevně ukotven do zadní stěny šasi a na opačné straně je volně zavěšen v příčce vystupující z posuvné středové přepážky skříně. Příčku lze tedy posouvat nezávisle na pevné poloze zdroje.
Demontovaný rámeček jsem přišrouboval k zadní straně napájecího zdroje a jeho spínač již nyní přepnul do aktivní polohy. Při orientaci rámečku si vždy ověříme, že nasávací otvor zdroje bude směřovat k plášti skříně.
K napájecímu zdroji jsem poté připojil koncovku prodlužovacího přívodního kabelu a celek zasunul do skříně a pojistil šroubem. Zásuvky pro připojení modulárních kabelů zdroje jsou shora volně přístupné, takže kabely není nutné zapojovat předem, ale až následně podle jejich potřeby. Pro dokonalé uklizení kabeláže lze využít i prostor mezi zdrojem a středovou přepážkou, či zadní stěnou. V takovém případě nebudeme prozatím zdroj v závěsu fixovat šroubem a při úklidu kabelů si jej podle potřeby povysuneme.
Já se pro vedení kabeláže vzorové sestavy pokusím využít snadno dostupné cesty mezi ostatními komponenty, k čemuž je zde relativně dostatek prostoru. Výrobce nám pro inspiraci do uživatelské příručky doplnil několik obrázků s tipy, kudy nejlépe kabely vést tak, aby to nejen fungovalo, ale přitom i dobře vypadalo. Mé řešení je z vlastní pohodlnosti trochu odlišné, tak se prosím řiďte spíše příručkou.
Pro zajímavost ještě doplním, že odlišná vnitřní koncepce první generace skříně Era (na obrázku níže) umožňovala alternativní použití napájecího zdroje jak menší velikosti SFX, tak klasické velikosti ATX. V tomto ohledu na tom byla tedy lépe, ale je nutno si uvědomit, že oproti nově koncipované Era 2 to bylo vykoupeno zejména menším prostorem pro grafickou kartu.
Přestože nemám stále dořešeno chlazení procesoru, pustím se již nyní do instalace grafické karty do vyhrazeného prostoru v levé části skříně Era 2. K dispozici je jediná možnost osazení grafiky ve vertikální poloze. Podle její tloušťky demontuji ze zadní stěny šasi nejprve odpovídající počet záslepek, tedy obě dvě.
Grafickou kartu jsem pak bez jakýchkoliv obtíží zasadil do konektoru prodlužovacího PCIe kabelu (riseru) a v místě záslepek pojistil dvojicí šroubů. Grafika je takto uchycena poměrně pevně, a tudíž nevyžaduje přídavné podepření. U větších a těžších modelů bychom museli vymyslet nějakou velmi nízkou podpěru, aby ji bylo možné umístit do úzkého prostoru nad koš s disky. Patrně by postačil kousek pryže či pěnové hmoty.
Připomeňme si ještě limity prostoru pro grafickou kartu v závislosti na poloze středové přepážky skříně. V poloze č. 1 je tloušťka grafiky omezena do 48 mm.
V opačné poloze č. 3 lze použít grafickou kartu až do tloušťky 63 mm. Poloha středové přepážky nemá žádný vliv na ostatní limity grafiky, takže ve všech případech může její délka dosahovat až 326 mm a šířka (v tomto případě spíše výška) pak 130 mm.
V rámci vzorové sestavy jsem kvůli 2,5slotové grafické kartě zůstal u výchozí polohy středové přepážky č. 3, která maximalizuje prostor pro grafiku. Mezi jejím lícem a pláštěm skříně mně zůstává více než centimetrová mezera pro přísun vzduchu k ventilátorům.
Existují grafické karty, které využívají možnosti kolmého (ve směru osy ventilátorů) průchodu chladicího vzduchu skrze jejich chladič, a budou proto vyžadovat určitý prostor mezi zadní stěnou grafiky a ostatními komponenty. U skříně Era 2 může v takovém případě vzduch z grafiky procházet otvorem ve středové přepážce, ale následně bude narážet na stěnu napájecího zdroje. Aby mohl vzduch odcházet dále, musí být mezi grafikou a zdrojem co největší mezera. Tu lze ovlivnit pouze změnou polohy středové přepážky, s níž je grafika pevně spojena (napájecí zdroj je naopak pevně spojen s konstrukcí šasi).
Následující obrázek ukazuje velikost šířky mezery mezi zdrojem a grafikou v závislosti na poloze přepážky. Největší mezeru 26 mm získáme přesunutím přepážky do polohy č. 1. Nejmenší mezeru 11 mm nám poskytuje výchozí poloha č. 3. Je to tedy opačně, než bychom to v praxi potřebovali. Volný průchod vzduchu skrze tělo grafiky je důležitější spíše u grafických karet s tlustým chladičem, které budou vyžadovat ponechání přepážky ve výchozí poloze č. 3. Pro použití ve skříni Era 2 tak budou vhodnější ty grafické karty větších rozměrů, které budou směřovat veškerý proud vzduchu ze svých ventilátorů směrem vzhůru (kolmo na osu svých ventilátorů).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
