Test volantu Logitech RS50 – nástupce nesmrtelné legendy
Seznam kapitol
Po půl roce mi kurýr dovezl druhý volant s technologií Direct Drive. Dříve testovaný Thrustmaster mě celkem nadchnul a byl jsem pochopitelně zvědavý, jak si ve stejné třídě s touto technologií poradí Logitech. Jenže ona to vlastně nakonec není tak úplně stejná třída.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
Genius, MOMO a G25
Nejstarší autíčka, která si v křemíkové podobě vybavím, byl Test Drive z roku 1987. Můj táta tuhle gamesku z kraje 90. let spustil na nějakém šíleně drahém půjčeném PC a mě fascinovalo, jak hustě reálné to je, protože tady se musí – dramatická pauza – tady se musí ŘADIT! V roce 1999 jsem si vymohl prvního „neosmibita“ (Celeron 366 s 64 MB RAM a Rivou TNT). A právě táta se mě tehdy ptal, co jako chci na tom počítači dělat. Snad doufal, že řeknu něco ve smyslu: „Naučím se programovat jako ty.“ Ale já měl skutečné cíle jiné: Hrdě jsem pokukoval po Grand Prix 2 od Microprose. Formule brzy doplnil druhý a třetí díl Need For Speed a zanedlouho i ten pátý, Porsche Unleashled (dodnes pro mě zdaleka nejoblíbenější díl série).
Někdy v téhle době jsem si na jediné brigádě ve svém životě našetřil na první volant. Myslím, že to bylo něco jednoduchého od Geniusu. Plyn, brzda, všude vrzající plasty a potenciometry, které se chvěly snad už z výroby… A co je to Force Feedback, to jsem snad ani netušil. Ale jo, oproti joysticku, se kterým jsem autíčka proháněl do té doby, to byl pokrok. Roky plynuly a někdy v průběhu gymnaziálních let jsem pořídil první z těch lepší volantů. Sedl jsem do mámina Fordu Escort 1.6 v tmavě modré metalíze a dojel do nějaké vesničky poblíž Písku pro Logitech MOMO z druhé ruky. Už jsem věděl, co je to Force Feedback! Co na tom, že po pár měsících postupně odcházelo všechno možné a já si jen potvrzoval, že Logitech umí věci trvanlivé i ty s rychlou spotřebou podléhající po rozbalení takřka okamžité zkáze.
Test volantu Thrustmaster T598: pohon Direct Drive ve střední třídě
V posledních letech začínají na trhu přibývat volanty s direct drive technologií, tedy s motorem force feedbacku přímo v ose. Obecně se jedná o high-end technologii, za kterou si nechávají výrobci štědře platit. Thrustmaster se ji pokusil dostat do vod mainstreamu. A výsledek nejen zakomponování Direct Drive zanechal dojem.
O pár let později jsem dostal k recenzi (a nevím, jestli to bylo už tady na PCT, nebo ještě v Levelu) volant, který byl prezentovaný jako nástupce modelu MOMO a na kterém mě okamžitě zaujaly tři pedály. Což o to. Nejen tři pedály, ale i šaltpáka do H, kovové páky pod volantem a pouhá dvě tlačítka na něm. Jako by to bylo včera, když jsem snad tři dny v kuse nedokázal zvednout zadek a jen závodil, závodil a závodil. Byl to Logitech G25 a dodnes ho považuji vlastně za to největší překvapení, které se mi dostalo do rukou (a to včetně joysticků). Po nějakém čase, když má studentská léta dočasně pominula, jsem pořídil jeho facelift pojmenovaný G27. No a ten mám vlastně dodnes. Ať jsem měl v rukou cokoliv, nikdy jsem se po návratu na nezničitelný G27 necítil nepatřičně. Jasně, když člověk drží v roce 2020 volant za 25 tisíc a srovnává s volantem z roku 2010 za 10 tisíc, tak rozdíly pozná, ale že by to bylo za pomyslnou hranou? Nikoliv…
Že by snad teď?
„Levný“ Direct Drive po švýcarsku
Jako téměř vždy jsem před obdržením zásilky nezjišťoval žádné informace. Ne že bych byl až takový flákač, ale nechci si nechat první dojmy ovlivnit kýmkoliv a čímkoliv. Překvapilo mě, že dorazily dvě krabice, jedna s volantem, druhá s pedály. Dvě krabice dostaly perfektní smysl později.
Samotné balení bylo racionální ukazující dlouhodobé trendy nahrazování polystyrenů různě tvarovaným kartonem. Možná se čtenář podiví mou fascinací obalovými materiály, ale logistika mě živí už pěkných pár let a obalové hospodářství je jeden z podoborů. Vlastně je docela fascinující sledovat, jak se i taková blbost jako výplň krabic může vyvíjet. No ale zpátky k volantu.
Montáž je jednoduchá, řekl bych, že ještě o stupínek snazší než u dříve testovaného Thrustmasteru T598. Chviličku jsem laboroval s deskou pod volantem a jejími vymezovacími podložkami, ale nakonec mému inženýrskému šarmu (tlač, dokud to jde) podlehla i ona. Maličko negativně hodnotím fakt, že návod (jakkoliv primitivní) je pouze na kartonové krabici. Arch papíru by se mi líbil více a do ekologického pekla za Gretou bychom snad kvůli tomu jednomu jedinému papíru navíc také nešli. U pedálů mě okamžitě zaujala „nenastavitelnost“ pružiny, což jsem zvláště u brzdy vnímal jako dosti velké negativum ještě předtím, než jsem volant vůbec spustil. Jenže i tohle dostalo perfektní smysl později.
Volant je náležitě těžký a na první pohled působí kvalitním dojmem. Všechno je mohutné, pevné, skvěle slícované. Věnec je k hřídeli připevněn jednoduchým spínacím systémem – přitáhnete pojistný kroužek a lehkým tahem volant vytáhnete. Kožený věnec je fantastický, plně srovnatelný s kvalitními koženými volanty osobních aut. V horní části „svítí“ proužek z bílé kůže. Pro nás, fandy do VR, je sice k ničemu, ale i tenhle detail působí dobře. 13 klasických tlačítek, klobouček a dvojice otočných ovladačů, každý reprezentující další tři tlačítka (stisk + otáčení na každou stranu). Snad jen na tyto dva ovladače jsem si chviličku zvykal a nedařilo se mi je kontrolovat úplně jednoduše. Jsem moc rád, že se Logitech nesnažil vymýšlet nějaké paranormální hovadiny a že si někdo zřejmě skutečně zkusil nakreslit, kam asi tak mohou lidské prsty dosáhnout, drží-li se pevně věnce. Připouštím, že některá tlačítka jsou dosažitelná snáze než jiná, ale snad krom centrálního „Xbox“ si má mužná ruka poradila se všemi s lehkostí sobě vlastní. Zmíním také malý displej na základně umožňující např. nastavování síly nebo rozsahu otáček a LED proužek v horní části pro vizualizaci otáček.
