Úvaha: Co vede k technologickým revolucím?
Seznam kapitol
Když jsem tak popisoval už asi desátou výstavu historických počítačů, všiml jsem si, že se v nich opakuje jedna zvláštnost: Každý výrobce opravdu uspěl jen s jednou nebo dvěma řadami počítačů. A tahle úspěšná řada vzdorovala pokusům o inovaci i od výrobce samotného. Nakonec úspěšná řada mizí – a opět navzdory pokusům o inovaci. Čím to?
Původně mě napadlo, že by bylo zajímavé zjistit, jak dlouho se můžete udržet s jedním produktem na výsluní. Některé produkty mají spotřebitelé rádi natolik, že se jich drží jako klíště a odmítají se jich pustit, i když do nich mlátíte smetákem (jak by mohl potvrdit třeba takový Microsoft o Windows XP). Jenomže toto není fenomén nijak nový: Commodore měl problém s tím, že uživatelé kupovali Commodore 64 a odmítali přejít na inovované osmibitové řady (modely řady 16/116/Plus4 nebo C128). Atari mělo ten samý problém s řadou 800, kde uživatelé odmítali inovované kusy 1200XL a 1400XL tak, že cena starších počítačů dokonce vzrostla.
Zkrátka a dobře, když se výrobcům povedl trhák, bylo to na jednu stranu velké pozitivum, ale taky prokletí. Do značné míry došlo k zastavení vývoje a stagnaci platformy. Výrobci měli problém inovovat, jediné vylepšení, které vždy zabralo, bylo zjednodušení hardware a jeho zlevnění. Tento problém se opakuje neustále: Stačí, když se podíváte na konzole Sony a jasně vidíte, že ty nejstarší mají nejvíce portů, jsou nejlépe expandovatelné, mají hardwarovou emulaci předchozí verze – a jak tak kráčí čas, tak se sice zlevňují, ale porty a funkce z nich mizí, až zbude absolutní minimum. Toto minimum je technologicky vyladěné, spolehlivé a kvalitní, ale jde o deevoluci, ne o evoluci.
Neplatí to zcela obecně, například vylepšení Xboxu 360 o Kinect je jednoznačně krokem vpřed, ale takový vývoj je relativně málo častý, mnohem častěji se setkáváme právě se zjednodušováním. Tohoto jevu si všimnete mnohem snáze, když se rádi vrtáte v hardware se šroubovákem v ruce: V první verzi počítače je hodně čipů, potom méně a méně a méně. Kvalita provedení pozorovatelně roste, zároveň se ale systém zjednodušuje a přichází o porty.
Nové funkce jsou používány málokdy, v podstatě jsou nadbytečné a představují pouze zdroj nekompatibility – a nikde to není vidět lépe, než právě u posledních modelů Amstradu, jako je Amstrad 464plus a 6128plus. Tam firma uvedla vylepšené grafické režimy, které snížily kompatibilitu, zavedla cartridge, které byly už v podstatě výběhové a navíc z počítače vydlabala ROMku, takže jste základní cartridgi museli mít v systému zasunutou tak jako tak. Nové grafické režimy byly fajn, stejně jako možnost připojit analogový PC joystick, ten ale podporovala snad jenom jedna hra.