Články na téma vývoj

Nedávno jsem četl, že spousta veteránů z Ukrajiny trpí záchvaty úzkosti pokaždé, když uslyší zvuk dronu. Nedivím se jim – něco zábavného jsme zase změnili na něco hrozného. Tohle se nám nějak děje pořád, pokaždé, když uděláme něco krásného, vzápětí přijde někdo jiný, kdo hezké technologie nakonec změní na nástroj hrůzy.

Technologický vývoj není rovnoměrný. Smutnou pravdou je, že se ve válce či akutním ohrožení se rychlost technické evoluce zvyšuje. Největší pokrok lidstvo zažilo v období kolem dvou světových válek a války studené. Neplatí už Cicerovo „inter arma silent Musae“, čili ve válce mlčí Múzy? A co nám válka vlastně dala?

Původně jsem plánoval podumat nad zkázou a panikou, které přinesla právě nastupující direktiva GDPR, ale na to je ještě příliš brzy. Využiji ale této příležitosti k tomu, abych vznesl obecnou úvahu o tom, jak funguje strach a panika v digitálním věku.

Jeden z obratů, který mě fascinuje v mnoha článcích a recenzích, je, že ten či onen hardware je „výhodná investice“. Chápu investici do ASICu určeného pro těžbu bitcoinů, chápu investici grafického studia do nových Maců Pro, co je ale za investici do grafiky určené pro hraní?

Šestého října Microsoft představil Surface Book, opravdu impozantně vypadající hybrid mezi tabletem a notebookem, který lze úplně překlopit. Je to parádní kousek, nad kterým slintám a moc, moc bych ho chtěl vyzkoušet. Jenomže mám pocit, že to je další z předváděček věcí, které si nakonec u nás stejně nekoupíme.

S tím, jak se statisíce migrantů valí Evropou, přichází otázka: Je to pro technologie spíš pozitivní jev, anebo negativní? Nebylo by nakonec lepší se od méně vyspělého světa izolovat? Ponechme stranou otázky, jak smysluplné či vizionářské je to politicky a demograficky. Co to znamená pro kulturu, vědu a technologii?

Většina technologických webů se zaměřuje hlavně na velké pokroky: Přechod z magnetických disků na SSD, nová generace procesorů, nová generace karet, nové generace operačních systémů, novinky na internetu, megatrendy v IT. Ale co různé hračky, bazmeky a udělátka? Není možné, že jsou pro vývoj technologií stejně důležité?

Každý, kdo hraje pár let hry, získá pocit, že jim vlastně rozumí. A že by byl schopen vymyslet perfektní hru, která by bez problémů uspěla. Data ale ukazují, že to je ve skutečnosti pouhá iluze. Hry, co se měly podle všech předpokladů stát trháky, u hráčů propadají, a jindy k úspěchu stačí jen oprášit koncept, který už jednou neuspěl.

Nedávno jsem měl zajímavý rozhovor o počítačové historii se skepticky naladěným člověkem. Říkal, že zabývat se historií technologií je zbytečné, protože kdyby nějakou technologii neobjevil jeden vynálezce, přišel by s ní jiný. Podle něj je příchod jakékoli technologie v podstatě nutností. Proč je mimo?

Budoucnost se pokouší předvídat kde kdo, počínaje slušně placenými experty ekonomických think tanků a konče chlupatou paní na telefonu, co vám s pouhým balíčkem karet předpoví osud za 25 Kč za minutu. Jsou všechny ty odhady něčím více, než jen pouhým studiem kávové sedliny? Hledali jsme, čeho by se měl vývoj držet.

Také patříte mezi tu skupinu hráčů, kterým přijdou velké AAA hry neskutečně drahé? A už jste se někdy zamysleli nad tím, kolik stojí vývoj takové hry? Doba 16bitových her je nenávratně pryč – vystřídal ji hon za grafickou dokonalostí, což není levná záležitost. Vývojářské týmy čítají klidně i stovky lidí, kteří mají spotřebu jak tryskáče.

Poté, co Ballmer oznámil, že do roka odstoupí, vyskočila cena akcií Microsoftu o osm procent. Ballmerův majetek v podobě balíku akcií tím získal navíc v přepočtu přes 16 miliard korun, což je jistě hezký dárek na rozloučenou. Kam se teď Microsoft po „ztracené dekádě“ ubere a jak se změní jeho strategie?

Když jsem tak popisoval už asi desátou výstavu historických počítačů, všiml jsem si, že se v nich opakuje jedna zvláštnost: Každý výrobce opravdu uspěl jen s jednou nebo dvěma řadami počítačů. A tahle úspěšná řada vzdorovala pokusům o inovaci i od výrobce samotného. Nakonec úspěšná řada mizí – a opět navzdory pokusům o inovaci. Čím to?

Jedna z věcí, která vás ohromí ve chvíli, kdy začnete studovat staré technologie, je to, jak jsou neuvěřitelně vymakané. Většinou si myslíme, jak jsme dnes vyspělí a dokonalí, zatímco předkové byli zaostalí joudové. Ale podívejte se na mechanismus z Antikythéry: Je navržený velmi úsporně, na svoji dobu je kompaktní a přesto neuvěřitelně funkční.

Technologický svět je na jednu stranu úžasný tím, jak rychle postupuje vpřed. Uvědomujete si, že to je pouhých 20 let, kdy se u nás objevil internet? Na druhou stranu je ale nemilosrdně krutý vůči vývojářům – než se naučíte pořádně nějakou technologii, už je výběhová a v kurzu je jiná. Musíte si chytit tu správnou. Jak ji ale poznat...

Jsou? A pokud ano, tak co tím sledují... Bojí se nových technologií? Vysmáté mládí v ničem nevidí problém a hned se nadchne pro každou novinku, ti starší ale zpravidla ke všemu přistupují s despektem. Zkusili jsme se mrknout do obou táborů a zhodnotit, jaký přístup je pro IT život (a hlavně jeho vývoj) lepší.

Když se objevily informace o tom, že Steven Sinofsky opustil Microsoft, objevila se hora spekulací. Některé mluví o tom, že usiloval o získání postu šéfa Microsoftu, další říkají, že důvodem je nespokojenost s výsledky prodejů Windows 8. Budou snad dalším propadákem v řadě? Ne všechno se totiž Microsoftu povedlo dle očekávání...

Počítačové kutilství bylo za mých mladých let velmi rozšířené. Každý počítačový kroužek začínal s výukou binární logiky, pak se výuka přesunula do oblasti logických obvodů a nakonec se potěr počal třídit na ty spíš softwarově orientované. Dnes takové dovednosti téměř nemáme, žijeme až hotovými produkty.

Po smrti Steva Jobse se objevila kopa článků o tom, co znamenal, co udělal, jaký byl. Zajímavější jsou ale články s osobními zkušenostmi těch, kteří s ním pracovali, a o zásadách, které jim vštěpoval. Jeden z nejlepších textů je od Sachina Argawala: Osm manažerských lekcí, které jsem získal, když jsem pracoval pro Steva Jobse.

Řada lidí nese nelibě technologický a hospodářský úspěch Dálného východu. Odhlédněme na chvíli od ekonomické reality, která nutí moderní manažery mířící za zisky putovat se svými kočovnými fabrikami do dalších a dalších zemí, kde shánějí pracanty za co nejméně a pranic nezáleží na tom koho, co a v jakém rozsahu zničí.

V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...

Před pár dny jsme vám přinesli článek o vývoji počítačové hry. Na ten dnes nepřímo navážeme. Ze setkání s vývojáři Mafie 2 nám totiž zbylo ještě dost informací, které by bylo škoda nechat si jen pro sebe. Prozradíme, jak se tvoří animace, ozvučení anebo třeba implementuje fyzika PhysX.

Vyrobit špičkovou počítačovou hru v dnešní době znamená mít tým čítající až několik stovek lidí, stovky milionů korun a také pořádnou porci práce. Rozhodli jsme se proto ve spolupráci s 2K Czech přinést článek, ve kterém se podíváme do zákulisí tohoto velkého businessu.

Pokud se díváte na vývoj počítačových technologií v libovolném krátkodobém výhledu, může působit dojmem jakéhosi trvalého plánovaného pokroku. Na první pohled to dává smysl, novinky jsou výkonnější a rychlejší, ale pokud se ale na věci začneme dívat s větším odstupem, jednoduchá představa začne mizet.