Virtualizace na desktopu v roce 2022, pokud možno zdarma | Kapitola 7

Věnovali jsme se především Linuxu. V této kapitole se podíváme, jaké možnosti máme na operačním systému od Microsoftu. 

Z možností probíraných v předchozích kapitolách mají pro Windows plné verze tyto aplikace:

• VMware Workstation Pro, VMware Workstation Player – Integrace do Windows je velmi dobrá. Se sdílenou schránkou je lepší práce mezi OS Windows než mezi linuxovými distribucemi.
• Oracle VM VirtualBox – Též dobrá volba, funkčnost na obou platformách srovnatelná.

Ovšem je tu ještě jedna volba. Řešení specifické pro Windows. Dostupné pro Windows pro a vyšší.

Hyper-V

Tento produkt je přímo od Microsoftu a je integrovaný do Windows. Je k dispozici od verze Professional výše. To bohužel znamená nedostupnost na základní verzi Home. Pokud máme podporovanou verzi Windows, můžeme tuto technologii povolit. Vyhledáme si program ovládací panely, programy a funkce, a potom zvolíme vlevo na straně Zapnout nebo vypnout funkce systému Windows. Zde zaškrkneme volbu Hyper-V.

i Zdroj: PCTuning.cz

Po povolení a požadovaném restartu již můžeme spustit ovládací konzoli Správce Technologie Hyper-V. Zobrazí se nám hlavní okno programu. zde se můžeme připojit i k jiným počítačům s virtuálními stroji Hyper-V.

i Zdroj: PCTuning.cz

Nejprve musíme nakonfigurovat virtuální switch pro připojení virtuálních počítačů do sítě. Základní přepínač nabízí připojení pomocí NAT. Pokud chceme používat naše virtuální počítače ve své vnitřní síti, musíme vytvořit vnější přepínač navázaný na fyzické zařízení.

i Zdroj: PCTuning.cz

Tvorbu virtuálního počítače, můžeme provést ve dvou režimech. Je k dispozici plný režim a zjednodušený. Podíváme se telegraficky na tvorbu v plném režimu. Tak budou více vidět možnosti programu. Na začátku zadáme název našeho počítače a jeho umístění. Další obrazovka náš žádá o výběr generace virtuálního počítače. Tady v kostce platí že generace 1 simuluje BIOS a generace 2 počítač s UEFI. Následuje určení velikosti operační paměti. Pokračujeme připojením na dříve připravený virtuální switch. Dále následuje nastavení virtuálního pevného disku formátu VHD. Před závěrečným shrnutím ještě určíme, odkud chceme nainstalovat operační systém. Máme také možnost zadat, že instalovat budeme později.

Virtuální počítač může běžet na pozadí, připojujeme se k němu v samostatném okně.

i Zdroj: PCTuning.cz

Pokud chceme mít možnost využívat dynamické rozlišení, musíme povolit rozšířenou relaci v aktualním serveru Hyper-V. Pravým tlačítkem myši na něm se přepneme do nastavení, kde tuto možnost povolíme pro server. Následně povolíme v menu virtuálního počítače a nakonec restartujeme virtuální počítač. Tím navíc získáme i sdílenou schránku pro přesun dat mezi fyzickým a virtuálním počítačem. Funguje to, pokud na virtuálním počítači běží Windows. 

Pokud virtualizujeme Linux, je situace odlišná. Zde tyto možnosti bohužel nefungují. Naopak, pro plný nativní výkon musíme nainstalovat a aktivovat LIS – Linux integrations service. Seznam distribucí, které mají podporu, najdete na stránkách Microsoftu. Též se zde dozvíte, zda je potřeba LIS instalovat, nebo je má dotyčná distribuce již nainstalované. Potom je třeba je aktivovat. Otevřeme si konfigurační soubor pro moduly.

sudo nano /etc/initramfs-tools/modules

Doplníme tyto moduly.

hv_vmbus
hv_storvsc
hv_blkvsc
hv_netvsc

Uzavřeme, a spustíme příkaz, který aktivaci provede.

sudo update-initramfs –u

Na závěr restartujeme. Pokud potřebujeme instalovat, stáhneme formát iso, připojíme a následně použijeme instlační script install.sh.

Možnosti nastavení počítače jsou poměrně rozsáhlé. Základní přehled dodá přiložený obrázek.

i Zdroj: PCTuning.cz

Pro koho je tento nástroj vhodný?

Pro každého, kdo má podporovanou verzi systému Windows a jeho primárním cílem je virtualizovat další Windows. Pro všechny, kteří pracují se serverou instalací Hyper-V, nebo potřebují spouštět virtuální počítače se serveru Hyper-V. Práce s Linuxem má zde určitá omezení. Virtualizace Linuxu je ale stále přijatelná.