Články na téma gdpr

Minulý týden YouTube publikoval video o nutnosti nastavit videa tak, aby odpovídala americké legislativě COPPA. Ta zavádí povinnost tvůrců označovat videa tak, aby bylo jasné, zda jsou určena pro děti anebo ne. Vysvětlení toho, proč se to musí dělat, bylo ze strany YouTube poněkud zavádějící. A důsledky pro tvůrce jsou horší, než to vypadá.

Poté, co byla zavedena směrnice GDPR, aneb jak já ji nazývám „ode dneška budete do nekonečna potvrzovat nastavení cookies“, se blíží implementace další směrnice – PSD2. Ta má zabezpečit naše platby tak, že je budete muset potvrzovat biometricky. Příjemným bonusem bude to, že se bude vědět, kdo a za co platil.

Důvod pro šifrování soukromých dat je stejný, jako proč mít ve dveřích zámek. Nechceme, aby se v našich věcech někdo šťoural. Známý ztratil notebook, bohužel tam měl choulostivé fotografie přítelkyně a řadu osobních věcí, které si rozhodně nepřál zveřejňovat a jen se modlil, aby je nikdo nenahrál na Ulož.to, nebo ho nevydíral.

Rok 2018 se chýlí ke konci – a přišel čas rekapitulovat. Rok 2018 byl docela divoký a přinesl celou řadu událostí, z nichž rozhodně největší jsou pokroky SpaceX v dobývání vesmíru: Falcon Heavy poslal Teslu do sluneční soustavy a vygeneroval tak nejvtipnější vesmírný odpad v dějinách. Konzum jede naplno a ceny letí vzhůru...

GDPR je vágní a těžko uchopitelný dokument. V panující nejistotě dokonce německé město Roth zakázalo dětem posílat Santovi dopisy, aby nedošlo k porušení jejich soukromí. Nikdo neví, co chránit – a zda to zaměstnanci budou vážně dodržovat. Naštěstí ale existuje elegantní řešení.

Internet vznikl jako globální a svobodný prostor s minimálními regulacemi – a právě to vedlo k zásadním inovacím. Čím méně se státy snaží internet regulovat, tím je to pro všechny lepší. Naopak snaha regulovat internet povede jenom k jeho rozdrobení a ztrátě jeho původního smyslu.

Když jsme se před lety postavili proti ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement), zdálo se, že se nám podařilo zažehnat digitální temnotu. Takhle to ale nefunguje, ti, kteří s návrhem přišli, se po čase vracejí s návrhem EDSM, který je označován jako „o 60 % více ACTA než bylo ACTA“. A tento návrh přichází, jako obvykle, v naprostém mediálním tichu.

Žijeme v době, kdy se nám budoucnost předvádí v mnoha formách, které se, bohužel, navzájem logicky vylučují. Klasickým příkladem je představa některých politiků, že můžeme mít bezpečné systémy, ale toto zabezpečení bude pro bezpečnostní služby transparentní. To ovšem není zdaleka jediný paradox, se kterým se můžeme potkat

GDPR (General Data Protection Regulation) nám často vysvětlují jen jako banální věc, dobrou věc, věc sloužící k ochraně osobních údajů. To je v době, kdy si s daty dělal, kdo chtěl, co chtěl a masivní úniky byly na každodenním v pořádku, celkem pochopitelné. Problém s GDPR je v něčem jiném: V tom, že tiše zavádí do internetu digitální státní hranice