Články na téma youtube (strana 3 z 7)

Bůh je mi svědkem, že nejsem fanouškem Fatty Pillowa a už vůbec ne dopadu jeho sprostohumoru na mládež. Vulgaritu nepovažuji za vtipnou a vždy jsem ji považoval hlavně za nástroj, jak se prorvat dopředu mezi podobnými tvůrci na YouTube. To, co ale teď dělá sám YouTube, je ale mnohem, mnohem horší.

Kolem roku 1998 bylo technologům jasné, že klasická média mají velký problém. Novináři si toho všimli zhruba o deset let později, mediální domy to nepochopily dodnes – a proto se v rámci EDSM pokouší prosadit Article 11 ve víře, že to zpomalí jejich pád. Je zajímavé, že média ani po dvaceti letech nepochopila, že si právě kladou ke spánku pistoli.

Nedávno jsem narazil na pozoruhodný článek Better Filters Can't Cure Youtube's Kids Nightmare, který poukazoval na bizarní kategorii videí cílených specificky na děti. Nebavíme se o animáčích, jako je „Máša a medvěd“, ale o levně dělaných, bizarních věcech, které se snaží pomocí obří dětské populace vyrobit hory views a vydělat majlant.

Je zvykem štěkat na YouTube kvůli každé hlouposti. Nedávno vypustil PewDiePie do živého streamu slovo „negr“ a zvláště americká média se z toho mohla zbláznit, čímž mi připomněla díl „With Apologies to Jesse Jackson“ ze South Parku. Tento výraz se v černošských filmech se vyskytuje docela často, ale z úst švédského árijce to má asi pikantnější nádech.

YouTube má problém. Na jedné straně nechal vzniknout velkému množství youtubovských hvězd díky tomu, že je nijak nereguloval a platil je z reklamy, kterou nezřídka youtubeři sami pomlouvali. Na druhou stranu se zadavatelům reklamy přestává líbit, že se jejich reklamy objevují vedle obsahu, se kterým nesouhlasí.

Kauza The Wall Street Journal Gate – anebo PewDiePieGate, jak se nazývá častěji – stále probíhá. Na Bena Fritze se podařilo z jeho Twitteru vyhrabat řadu rasistických vtipů a zatímco si on stěžuje na těžký osud bojovníka proti antisemitismu, objevila se petice za jeho vyhazov z WSJ ze stejných důvodů, které uváděl proti PewDiePieovi.

Poslední týden se řeší tak zvaná kauza kolem youtubera PewDiePie. Tři stateční novináři z The Wall Street Journalu prošli jeho videa a odhalili, že blonďatý švédský komik je ve skutečnosti antisemita a nacista. Kvůli tomu přišel o vlastní pořad na YouTube a Disney s ním ukončil spolupráci. Skandál ale není na jeho straně, ale na straně WSJ.

„Mlč, hle husar a kočárek, hrej si – tu máš kohouta! Než kohout, vůz i husárek – bouch, bác! Letí do kouta.“ Tak přesně takový pocit mám, když sleduji Unbox Therapy. Těch obalů, manuálů a příslušenství, co už v téhle show opustilo stůl po balistické křivce! O Lewisu Hilsentegerovi se říká, že je inteligentní a natvrdlého týpka s kšiltovkou dozadu jen hraje. Ale proč ze sebe dělá troubu?

Cyberbullying neboli kyberšikana je dnes módní a poměrně přetřásaný pojem, protože mladí se ho dopouští v masovém měřítku, staří mu moc nerozumí a je to úplně peckovní téma pro novináře a filmaře. Počítače, šikana, anonymita – tahle kombinace nám dala už řadu skvostných, leč víceméně zcela vyfantazírovaných historek.

Dnes bych se rád pozastavil nad zcela netechnickou otázkou, která mi vrtá hlavou od dob, kdy jsem začal sledovat YouTube: Jsou ti lidé opravdu takoví, jak to vypadá z vystupování na jejich kanálech? Vidíme jejich skutečný charakter, nebo je před námi výkon profesionálního herce, který se uchyluje k vulgaritám jen proto, aby potěšil primitivní dav?

YouTube před nedávnem (opět) změnil community guidelines. Jednoduše řečeno značně přitvrdil pravidla, která videa lze monetizovat a která ne. Někdo říká, že už bylo načase, protože řada pravidel existovala, ale nevymáhala se. Zajímavější otázkou ale je, jaký je vlastně vztah mezi vlastníky platformy a tvůrci, kteří pro ni tvoří obsah.

Tenhle rok jsem očekával s napětím, protože jde o rok, kdy si i politici uvědomí existenci Google bubble, Facebook bubble a dalších informačních bublin, ve kterých žijeme. Opravdová pecka přišla s Brexitem, který rozpálil média do ruda a ukázal jejich „pravou barvu“ a také ohromně odlišný charakter informací, která jimi tečou.