Amiga 2000: pohled do minulosti na známou neznámou Amigu

Amiga je mezi historickými platformami známým pojmem, který netřeba představovat. V podstatě „každý“ měl A500 či A1200, tyto stroje nikoho neohromí, protože jsou známe zcela notoricky všem těm, kdo se o historii počítačů zajímají a pocítili touhu nějaký starý stroj vlastnit. Jenže Commodore představil i profesionální stroje, konkrétně Amigy 2000, 3000 a 4000 (když nebudeme počítat různé „mezistroje“ typu A2500 atd, které byly jen A2000 se zabudovanými rozšiřujícími kartami). Tyto profesionální počítače už jsou podstatně vzácnější, a ne každý je vlastní. Jaké jsou? Postupně se na ně podíváme a začneme hned tím prvním, který je podle mne z historického hlediska nejúspěšnější profesionální Amigou, jakkoliv to tak možná nevypadá. Postupně si vysvětlíme, co mě k takovému názoru vede.

Jak Amiga A2000 vznikla

Amiga 2000 byla představena zároveň se slavnou A500, která znamenala zásadně úspěšný stroj platformy. Nelze se přitom divit, A500 stála polovinu ceny A2000 a představovala dostupný all-in-one stroj v klávesnici, který za rozumné peníze nabízel takové multimediální schopnosti, že ostatním platformám trvalo několik let, než je dokázaly překonat (a to ještě obvykle za vyšší cenu). Dnes to zní možná paradoxně, ale v době přípravy těchto dvou strojů vznikla v Commodore velká diskuse vývojářů, který z těch chystaných počítačů má větší potenciál pro úspěch. Nemalé množství inženýrů přitom podporovalo právě profesionální řešení.

A2000 přitom vznikla z jediného důvodu. Majoritní vlastník akcií firmy Commodore, Irving Gould, totiž při představování původní Amigy 1000 přislíbil, že stroj zajistí kompatibilitu s IBM PC. Těžko říct, zda tento naprosto technice nerozumějící manažér vůbec chápal, jak je obtížné dosáhnout něčeho takového u absolutně rozdílných platforem s technologiemi poloviny osmdesátých let, a ještě za dostupnou cenu. Když ale něco řekl ten největší z největších, muselo se to splnit.

Původní pokus, softwarový emulátor PC Transformer, byl neuvěřitelně pomalý, což nám dnes přijde pochopitelné. Šlo přitom o fakt zajímavý pokus, protože v této době byla softwarová emulace jiných platforem v plenkách, a fakt, že to vůbec nějak fungovalo, byl obdivuhodný. Bohužel, kromě toho obdivu, že to vůbec jede, se s tím moc nic jiného dělat nedalo. I Gould se svým omezeným pohledem pochopil, že tohle není zrovna ono.

Ukázka práce s tímto emulátorem

A tak se zasadil o vývoj Amiga Sidecar – to byla bedna, která se ze strany připojila k A1000 a zajistila emulaci PC XT. V té bedně byl vlastně onen PC počítač s disketovkou a ISA sloty a přes postranní ZorroII slot komunikoval s vlastní Amigou, která pouze zprostředkovávala generování obrazu a komunikaci s klávesnicí. To už bylo použitelné řešení, které rozumně fungovalo (no rozumně – někdy si o PC emulaci na Amize řekneme více), leč člověk se při pohledu na ty dvě propojené krabice tak nějak neubránil otázce – proč si vlastně rovnou nekoupit nějaké levné PC XT? Tato myšlenka byla o to smysluplnější i z toho pohledu, že PC Sidecar nebyl levnější než neznačkové PC XT klony.

i Zdroj: Wikipedia

V USA bylo takovéto řešení naprostým nesmyslem, protože trh neznačkových PC zde byl již zavedený a Commodore zde prostě nemohl konkurovat. Jiná situace existovala v Evropě, především v Německu, kde měl Commodore solidní pozici se svými PC klony, takže PC Sidecar zde představoval zajímavé řešení, které cenově nebylo nesmyslné. A právě v německé pobočce firmy se místní inženýři zamysleli nad variantou, jak Amigu upravit tak, aby bylo možné hardwarový emulátor zabudovat dovnitř stroje jako jednu z rozšiřujících karet. Němci měli k této myšlence blízko proto, že právě tady PC Sidecar vznikl a dával zde smysl. Naproti tomu v USA se do takové práce nikdo z inženýrů nehrnul.

Amigu s rozšiřujícími interními sloty přitom ve stejném čase stavěl i původní tým Jay Minera, jenže pro něj nebyla PC kompatibilita prioritou, on chtěl posunout schopnosti technologie dále. V Německu naproti tomu technologii nechali v podstatě původní, šlo opravdu jen o to udělat profesionálnější Amigu s interními sloty umožňující snadnou PC kompatibilitu. Irving Gould si tento projekt vzal jako svůj osobní cíl a v roce 1986 měli v Německu hotový prototyp A2500, který Gould s pýchou představil správní radě. Přikázal, ať je prototyp co nejdříve připraven pro výrobu.

Jenže se ukázalo, že to, co Němci dodali, je velmi nehotový výrobek. David Haynie musel ten původní návrh celý přepracovat, aby vznikl levnější a funkčnější varianta zvaná A2000CR. Podle stejných specifikací upravovali svůj prototyp i v Německu, takže vzniklo něco, o čem málokterý amigista vůbec tuší, že bylo možné a fakt existovalo.