Casemoddding: Plexisklo - průhledný zázrak?
Seznam kapitol
Další článek ze série o casemoddingu se zaměřuje na materiál, který zná skoro každý. Jedná se o polymetylmetakrylát, tedy lidově řečeno plexisklo, nebo také akrylátové sklo. V casemoddingu ho můžeme použít na spousty různých úprav a není výjimkou i kompletní case vyrobená právě z plexi, kterou je možné i normálně koupit. Nejdříve ale nějaké základní informace…
Jak už bylo řečeno, plexisklo je tzv. polymetylmetakrylát, tedy průhledný syntetický polymer vyráběný z acetonu. Na 1kg plexiskla je potřeba při výrobě asi 2kg ropy. Alternativou plexisklu je tzv. polykarbonát, který je pevnější a oděru-odolnější. Ten můžeme samozřejmě také využívat a mnoho lidí např. do bočnice právě raději použije polykarbonát nebo dokonce pravé sklo, aby nedošlo k brzkému poškrábání. Pokud však plexisklo nebudeme používat jako podložku na stole, tak se výrazného poškrábání bát nemusíme. Plexiskla, resp. výrobky z něj (desky a tyče) rozdělujeme na dva druhy, podle způsobu zpracování.
Ozvláštnění interiéru za pomoci UV senzitivního plexiskla (Project GreenMaster).
Extrudované plexisklo:
Z názvu je patrné, jakým způsobem se surový polymer zpracovává – natahuje se podle potřeby, popř. se vtlačuje do formy. Extrudované desky jsou levnější, protože tento způsob výroby je výhodnější a je možné dosáhnout přesnější tloušťky požadovaného výrobku při zpracování. Mezi nevýhody však patří větší křehkost a nižší teplotní odolnost (i když nevýhoda je to pouze individuální, záleží samozřejmě na způsobu použití a opracování). Extrudované plexisklo se nehodí na zatěžované plochy, jako jsou např. přední kryty u motorek, apod. Jelikož se snadněji poškrábe.
Použití plexi trubky pro nožičky PC a modrého plexi jako kryt (zakázkový case pro Intel).
Lité plexisklo:
Opět je asi jasné, jak se zpracovává – v tekutém stavu se nalévá do formy, kde pak zatuhne. Tento způsob je finančně náročnější a tak i lité materiály jsou dražší. Výhodou je však vyšší odolnost proti oděrům a lepší zpracovatelnost (materiál je houževnatější).
Co se týká zpracovávání samotných desek a trubek, tak to většinou probíhá při teplotě kolem 250°C (teplota hoření plexi je kolem 460°C). Co se týká spojování tohoto materiálu, je to možné lepením – kyanokrylátová lepidla (např. sekundové), tepelně (natavením povrchu) a nebo pak za pomoci rozpouštědel (dichlormethan nebo trichlormethan). Za pomoci rozpouštědel můžeme vytvořit i neviditelné spoje.
Mnoho lidí si také myslí, že plexisklo existuje pouze v jednom provedení, tedy transparentním. Tomu však tak není. Dnes se vyrábí neskutečný počet barevných provedení, nebo i speciální plexiskla, která fungují jako pravé nebo falešné zrcadlo, popř. reagující na UV záření, tzv. UV aktivní materiály. Použití takových materiálů může vaši case hodně ozvláštnit.
Falešné zrcadlo od ACryan (Mirror2), vypnuté a zapnuté osvětlení.
UV senzitivní plexi (na fotce nasvícenou 30cm UV katodou)
Pokud mám mluvit za sebe, tak osobně mám zkušenost se zpracováním extrudovaných desek a polykarbonátu. O těchto materiálech budu dále mluvit a zaměříme se na různé způsoby opracování. Pro mě je základním nástrojem pro práci s plexisklem především přímá bruska, o které jsme již mluvili v předchozím článku, avšak samozřejmě s jinými nástavci. Dobrým pomocníkem je pak také flexa, přímočará pila popř. vrtačka. Vždy záleží na požadovaném zpracování. To se pokusím teď na dalších stránkách nějak rozumně rozdělit.
Kombinování 3mm hliníku a 3mm plexi (nasvíceno UV katodou).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
