Internet pro každý stát zvlášť. Je tohle budoucnost?
Seznam kapitol
Idea, že se díky internetu propojí lidé z celého světa, ustupuje novému konceptu, kdy vlády považují vzájemné propojení lidí z celého světa za zdroj svého ohrožení.
Státy poměrně snadno zjistily, že internet je dobrý sluha, ale zlý pán, že lidi sdílí informace, které by asi neměli nebo takové, které nepomáhají ve chvíli, kdy nastane válka. Od dob, kdy máme sociální sítě, se dějí takové věci, jako že vojáci zveřejňují záznamy svých válečných zločinů nebo reportéři nahrávají na identifikovatelných místech výkvěty vojenské techniky, které lze díky jejich mediálním výstupům identifikovat a pořádně na ně zamířit.
Je to problém tak rozsáhlý, že se analýze dat nevěnují pouze profesionálové z řad rozvědky, ale velké skupiny provádí to, čemu se říká OSINT (Open Source Intelligence) – tedy získávání zpravodajských dat z veřejně dostupných zdrojů. To dovoluje získávat informace, které může využít druhá strana, což se podle všeho děje docela masivně za války na Ukrajině. Získané informace pomáhají lokalizovat a sledovat pohyb jednotek, dění na okupovaných územích a podobně.
S tím, jak válka pokračuje, se v Rusku neustále utahují šrouby. Už od začátku války je v Rusku zakázaná většina sociálních sítí, dokonce včetně Telegramu. To ale nestačí, dnes jde Rusko po VPN službách – a Apple jim jde pěkně na ruku, stahuje zakázané aplikace z ruského AppStore a tvůrce aplikací vyrozumí v tom smyslu, že to dělají proto, že to vyžaduje ruská legislativa, a pokud mají nějaké námitky, ať kontaktují přímo Roskomnadzor.
Roskomnadzor se v Rusku stará o blokování cizích webů a služeb, kontroluje internetová média a může nařídit jejich stažení, což se podle všeho stalo i podcastům, které fungují mimo území Ruské federace. Jeho oficiálním posláním je ochrana internetu a boj proti dezinformacím, fakticky cenzura. Což se samozřejmě ani náhodou a vůbec nijak nepodobá snahám zavést u nás podobnou ochranu internetu a boj proti dezinformacím, ne, není tam žádná podobnost.
V praxi to znamená, že internet v Rusku je čím dál tím více na prd, nefungují zahraniční platby, a tedy ani placené internetové služby, není snadné protunelovat se ven – a dokonce v poslední době uzavírají i poslední alternativní systémy pro platby za internetové služby, takže se ruský internet mění v podstatě v ruský intranet.
Internet v Íránu
Podstatně radikálnější přístup zvolil Irán, který prostě a jednoduše odpojil internet už 8. ledna 2026 během protivládních protestů. V první fázi šlo spíš o razantní omezení připojení, které nezahrnovalo satelitní připojení, jako je Starlink. Tato první fáze trvala až do 28. ledna 2026, kdy bylo připojení obnoveno, ale jen na základě schválených webů (přes vládou potvrzený whitelist).
Po zahájení izraelsko-amerických úderů na Irán 28. února došlo k dalšímu odpojení formou úplného blackoutu, který zahrnul i satelitní připojení – a nejen to, dnes se pořádá hon na ty, kteří v Iránu zpřístupňují internet pomocí Starlinku. Podle všeho měl Irán nějakou schopnost zarušovat Starlink, nicméně po úderu na rušičku na Mount Derak rušení skončilo. IRGC podle všeho označilo aktivní stanice Starlinku za „legitimní vojenský cíl“. Od zahájení války byly zabaveny stovky stanic Starlinku, mimo jejich konfiskaci hrozí jejich uživatelům až dva roky vězení. V minulosti se dokonce zvažoval pro uživatele Starlinku až trest smrti.
Logika za absolutním blackoutem je jednoduchá: Irán chce zabránit úniku informací o zasažených cílech, znemožnit vyhledávání míst pohybu vojenských a politických představitelů a pronikání útočných prostředků kybernetické války do iránských systémů.
I další státy v regionu, které neodřízly internet, zavádějí restrikce na to, co se smí nebo nesmí publikovat a sdílet. Izrael zavedl zákaz sdílení fotografií z míst dopadu iránských raket a záběrů vojenských operací, kdy těm, kteří ho poruší, hrozí až pět let vězení. Trestné tam je nejenom šíření teroristických informací, ale i za jejich „konzumaci“ tam hrozí rok vězení. Spojené arabské emiráty za sdílení hrozí až dvěma lety, Saúdská Arábie pěti lety a pokutou až cca 18 milionů Kč. Katar rovněž trestá sdílení vojenských a „lživých“ informací až pěti lety – a v Bahrajnu prokuratura požadovala dokonce trest smrti. Obecné doporučení pro cizince v regionu je pokud možno nic nesdílet a čerpat informace pouze z oficiálních zdrojů.