Česká veřejnoprávní média: Konečně se zakódujte a internet nechte na pokoji

Neuvěřitelné se stává skutkem – a „veřejnoprávní“ média si brousí zuby nejen na zvýšení televizní a rozhlasové daně, ale nově ji chtějí rozšířit i na médium, které učinilo „veřejnoprávní“ média zcela zbytečnými – totiž internet. 

Příchod internetu nesmírně zrychlil toky informací, rozbořil hranice a eliminoval výhody řízených informačních toků – a pokud jste se naučili nějaké jazyky anebo alespoň používat služby Google Translate, tak jste najednou zjistili, že klasická média opravdu nepotřebujete.

První problém se týká linearity, totiž toho, že klasická média troubí zprávy do světa podle harmonogramu, a ne podle toho, co se zrovna děje. Už to byl pro ně velký handicap – a s tím, jak se zvyšovala datová propustnost, se z textových zpráv rozšířil i na video a audio. 

Jistou dobu se operovalo s tím, že podobná média potřebujete pro případ nějakých katastrof, protože když jdou věci špatně, můžete si doma postavit alespoň krystalku. Pak se přešlo na FM přenosy, což tuhle výhodu smazalo – a nakonec se digitalizovalo, takže moderní terrestické vysílání je v podstatě něco jako internet, ale blbější, protože je to jen jednosměrný broadcast. Doma si v krizi televizi DVB anebo rozhlasový přijímač DAB sami nepostavíte, v praxi se opakovaně ukázalo, že nejefektivnější je mobilní síť, která se dá v krizi snadno opravit, takže tento argument, proč potřebujeme mediální dinosaury, taky padl. 

Česká televize i Český rozhlas patří mezi tak zvaná „veřejnoprávní“ média, která, alespoň teoreticky,  mají „zabránit zneužití médií politickými stranami a podpořit média jako čtvrtý pilíř demokracie.“ Tak nám to alespoň praví Wikipedia. 

Faktem zůstává, že prvním podobným médiem byla britská BBC, která se „médiem veřejné služby“ stala v roce 1927. Předtím jsme se bez podobných médií obešli – a popravdě, drtivá většina světa funguje trvale bez nich.

Znamená to, že veřejnoprávní BBC lhala méně než starší britská média? Že méně sloužila šíření toho, co po nich chtěla vláda? Ani náhodou. Jak praví jedno britské úsloví, „každá státní instituce dělá pravý opak toho, co má v názvu“. „Veřejnoprávní služba“ neslouží veřejnosti, a dokonce jí ani neposkytuje žádnou službu: Slouží státu a na jeho zakázku ovlivňuje veřejnost tím, že šíří státem prosazovanou verzi informací. Představa, že „veřejnoprávní médium“ půjde vládním politikům po krku, je úsměvná, protože právě oni rozhodují o výši příjmů „veřejnoprávních médií“. 

Proto se kolem nich také vždy hrály komplexní politické šachy a v případech, kdy nešly věci předpokládaným směrem, se organizovaly „televizní stávky“. Pokud si politik bere spacák a jde někam bivakovat, tak si můžete být jistí, že ví moc dobře, proč to dělá. Zapomeňte na Hry o trůny: To je čajíček vedle bojů, kdo bude vládnout „veřejnoprávním“ médiím!