Články na téma Internet

Učitelé a psychiatři bijí na poplach: Mladí čtou čím dál tím míň a část je dokonce funkčně negramotná! Po nástupu technologií se ze čtení stala jen volitelná dovednost, nepovažujeme to však za chybu.

Západní politici mají nového nepřítele: sociální sítě. Pod tradiční záminkou ochrany dětí přistoupili k řešení klasicky po čínsku – a jako tradičně razí zákazy.

Jedna z věcí, která nám trochu uniká, je rozsah souboje o dominanci v AI – a směr, kterým se vydáváme. Začínají se stavět „AI megafaby“, opravdové továrny na inteligenci, které mají naprosto nečekanou velikost, cenu i spotřebu.

Do tažení proti generativní AI nastupují nové skupiny lidí s tím, jak se ukazuje, že AI je schopná nahrazovat další a další povolání. Nyní dochází na influencery a na herce – a hercům se to pranic nelíbí. Co ale oni sami přesně přináší za inovace?

Pokud jsem si z letošního CESu něco odnesl, tak to, že velké firmy plesají kolem AI, a to až v takovém rozsahu, že tím doslova unudili a otrávili všechny ostatní – od novinářů po spotřebitele. Všichni se totiž shodují, že na „consumer“ show bylo světlých zítřků s AI prostě příliš.

Paměti DDR5 zdražily, což vede k používání notebookových pamětí v desktopech i pájení vlastních RAM. Dříve bylo kutilství základem práce s počítači, vrací se tyto časy?

Douglas Engelbart už v šedesátých letech přišel s představou světa, kde má každý člověk svého tenkého klienta a skrz něj se připojuje k superpočítačům. Tato vize se konečně začíná naplňovat – ale nějak neočekávaně, nějak divně. Nějak blbě.

Pravidelná anketa s mnoha kategoriemi se vrací.

Všimli jste si, že sociální sítě zaplavují videa, kde kočky na zápraží střílí ze samopalů, kradou zboží z obchodu s pomocí helikoptéry nebo jedou na psech do boje? To je AI slop, generované kraviny, které nic nepřináší, o ničem neinformují, provozovatele AI služeb stojí prachy, ale přesto jsou mezi lidmi neuvěřitelně populární. Proč se to děje?

Snaha o kontrolu chatovacích aplikací byla na poslední chvíle smetena, protože si přece jenom někdo všiml toho, jak křiklavě narušuje práva a soukromí občanů takzvaně svobodného světa. Netrvalo to ale moc dlouho a máme tady další pokus o totéž, protože stát touží po kontrole obyvatelstva víc než děcko po Kinder vajíčkách.

V poslední době vedou velké sociální sítě rozsáhlé kampaně proti adblockerům, protože jim snižují výnosy z reklamy. Ty samé sítě přitom běžně šíří spam a podvodnou reklamu. Jsou spoluzodpovědné za podvody, protože z nich fakticky žijí?

Herní styly se s časem mění, některé zanikají a nové vznikají. S postupem času, zdá se, začínají dominovat rychlé akční hry nad pomalými a přemýšlivými. Je nějaká příčina, která to způsobuje?

Přiznejme si, že my, tím myslím všechny živé, se toho nejspíš nedočkáme. A přitom by kyborgové společnosti náramně prospěli. Všichni by byli mladí, krásní, silní, chytří a měli bychom nakročeno k harmonické utopii... ehm, dál.

Umělá inteligence nám úspěšně expanduje a objevuje se celá řada obav a otázek, počínaje tou, že opakujeme dotcomovou bublinu, že přijdeme o veškerou elektřinu, že utopíme internet v AI odpadu, a konče tou, že se blíží nevyhnutelný převrat vedený superinteligencí.

Vyhrožování a nadávky či násilí obecně jsou takový folklór online světa, ale donedávna nebylo běžné, že by se tyhle věci stávaly skutečné nebo přetékaly do reálného světa. Časy se ale mění – a digitálním tvůrcům hrozí swatting, útoky, nebo dokonce vraždy přímo na setkání s fanoušky.

Po roce se opět odehrává sraz všech fanoušků osmibitových, šestnáctibitových a dalších starých technologií. Setkání se odehrává ve dnech 2.–5. října 2025 v Toulcově dvoře v Praze a v sobotu 4. 10. se můžete přijít podívat sami!

Určitě jste už někdy hodili zamýšlenou náplň hry za hlavu a prostě se kochali. Ať už to je hra jako Skyrim, Zaklínač, Horizon Zero Dawn či jiné epické dobrodružství.

Náhodou jsem narazil na saúdskoarabský program Vision 2030, jenž počítá s tím, že se blízkovýchodní mocnost stane lídrem v AI. Jak do sebe vůbec pasují tradice islámu s ultra moderními technologiemi?

Na obzoru je snaha o prolomení všech důvěrných digitálních komunikací v Evropě. Samozřejmě jenom pro moudré a spolehlivé pány z vrchnosti, a to v zájmu bezpečností dětí, jak jinak.

„Problémový obsah“ je pojem, který pro každého znamená něco jiného. Pro někoho to je obsah pro dospělé, pro dalšího je to diskuse o neexistenci Boha, debaty o tom, že nosit roušky za covidu byla kravina nebo politické řeči, které se nehodí do krámu. Všechny, které „problémový obsah“ rozčiluje, spojuje jedno: Snaha ho zakázat.

Žijeme ve světě, který už není možné úplně pochopit. Obsahuje příliš mnoho knih, hudby, filmů a překvapivě i her. Až pak si uvědomíte, jak málo času máte a že byste si měli pečlivě vybírat, jak ho strávíte.

Je to neuvěřitelné, ale přelomový formát MP3 slaví třicet let. Ztrátový kodek založený na psychofyziologii vnímání hudby způsobil revoluci, pro některé v dobrém slova smyslu a pro jiné v tom špatném.

Jedním z méně diskutovaných aspektů umělé inteligence je ten, že jsme se už dostali do situace, že se nacházíme v tak hlubokém oceánu informací, že se bez ní vlastně neobejdeme. Žijeme sice ve světě, kterému stále dominují lidé, ale reálně už žádný jedinec nemá šanci svět pochopit.

Pokud se díváte na staré filmy, vidíte často kusy tažené zajímavým dějem a dialogem. S tím, jak se objevovalo stále více stále lepších televizí, je začaly nahrazovat barevné a efektní velkofilmy, které se však spíše než na zajímavý děj soustřeďují více na efektní spektákl. Může za tento vývoj zobrazovací technika?