Corsair HS65 Wireless: V headsetu jako v bavlnce | Kapitola 2
Na čem sedíte u počítače? Na subtilní kancelářské židli, nebo v pořádném polstrovaném křesle, za které by se ani Palpatine nemusel stydět? Corsair HS65 z této recenze patří k té druhé kastě. Jejich smyslem je nabídnout pohodlí při dlouhodobém nošení i kvalitní zvuk nejen pro hry. Podařilo se jim splnit svůj cíl?
Konstrukce: Pěkně v pohodlíčku
Těžko začít popis sluchátek Corsair HS65 Wireless jinde, než dojmy po prvním nasazení. Některá sluchátka dokážete odhadnout na pohled: „Asi budou lehká, pohodlná, trochu křehká, těsnit moc nebudou...“ U jiných se totálně spletete. Corsairy jsem si nasadil na hlavu a začal se bát. Ne o ně, ale o vlastní hlavu. O lebku se opřela polstrovaná, masivní polstrování, sevřela hlavu jak do svěráku, a já byl v tu chvíli rád, že to nejsou jediná sluchátka, která mám k dispozici.
Do uší jsem si pustil jen nějaký akustický podkres, jelikož nebyla nálada na poslech sofistikovanější tvorby, a šel prokrastinovat.
O hodinu a půl později jsem si vzpomněl, že by mě to sevření svěráku mělo bolet, jestli bych si neměl stěžovat na pohodlí, které po pár minutách nenávratně zmizí. Určitě za to mohl molitan v náušnících, nějaké ergonomické triky, placebo, magie, každopádně nepříjemné pocity se neobjevily.
Sáhnul jsem pro jistotu po krabici a našel na ní údaj o hmotnosti. 275 gramů? Vážně? Kouzelný není ani tak samotný údaj, jako fakt, jak masivně vůči němu sluchátka vypadají. Oválné mušle okolo uší jsou jednoduše tvarované, plast se ani nepokouší maskovat, zato polstrování na nich zabalené v kožence tvoří minimálně polovinu celkové hloubky.
Ani ta není malá, počítejte, že na každé straně hlavy si musíte přičíst tři až čtyři centimetry. A jejich polovinu tvoří právě polstrování. Asi nejlépe se dá pocit přirovnat k pádu do extra měkkého křesla, do kterého se vyloženě proboříte.
Pokud bych měl metaforu dále rozvíjet, zatímco do takového křesílka žuchnete a začne se vám potit spodní konec zad, v případě Corsairů někdo přemýšlel a koženku nechal jen na boku molitanů. Část, která přiléhá k hlavě, je tvořena jemnou textilií, která je aspoň trochu porézní. V zimě sice není příležitost jak otestovat pocit mokrých uší, ale opoceného ucha či ulepenosti v letních vedrech bych se bál jen maličko.
Kdybych stále nechtěl opouštět téma hygieny, obával bych se spíš o síťky kryjící obě polokoule sluchátek z vnější strany. Chápu, že pro krásu se někdy musí trpět, ale zvolená mřížka má přesně takovou texturu, která se dobře špiní a špatně čistí, protože nějaký ten vlhčený ubrousek spíš roztrhá.
Na sluchátkách samozřejmě najdete i tlačítka. A jelikož jsou HS65 wireless, je jasné, jaká to asi budou. Na pravém uchu je zapínání a tlačítko Bluetooth, na levém ovládání hlasitosti kolečkem, ztlumení mikrofonu a nabíjecí USB-C konektor.
Trochu mě zarazilo, že BT tlačítko slouží jako pauza, aniž by to bylo jakkoli značené. Nicméně tato funkce se hodí, určitě je tato varianta lepší, než vyhradit tlačítko jen pro připojení. Nechápu ale, proč stejné tlačítko slouží i pro pohyb po playlistu. Rychlý dvojklik se ještě akceptovat dá, ale trojitý stisk? Co vymyslí Corsair příště? Sedm zmáčknutí pro promíchání playlistu? Ovládání morseovkou?
Sluchátka jsem primárně připojoval k bezdrátovému donglu do USB-A, zároveň je škoda, že není možné být současně připojen k více zařízením. Občas je fajn slyšet zvuky z počítače a současně mít přehled o pípnutích z telefonu.
Zde bych se zastavil u detailu, jak na povely headset reaguje. Nemám příliš v lásce takové ty syntetické hlášky „Pavr-ón“ a „Mjůt-meoud-éktivejtit“, nezní ani jak ze sci-fi filmu, ani přirozeně. Corsair místo nich používá nenásilné pípání, ale přirozeně poznáte, jestli se něco zapnulo či vypnulo. Na počítači si můžete nainstalovat i program iCue a toto chování změnit, ale jak si povíme dál, není to úplně žádoucí.
Mají HS65 Wireless nějaké konstrukční vady? Mají, žádný produkt se netrefí do vkusu všem. Vadil mi omezený rozsah pohybů mikrofonu a tvarování. Podle krabice vypadá, že je zahnutý do oblouku, v praxi je však zakřivený jen velmi mírně a nedrží tvar. Je pružný, houževnatý, ale neposlušný. Pokud byste si ho chtěli přihnout blíže k ústům, dolů, nebo kamkoli jinam, vrátí se do své výchozí polohy. Ta, jako na potvoru, celkem překáží v zorném poli. Při pohledu na obrazovku to příliš nevadí, ale pokud sem tam potřebujete i něco napsat na klávesnici a nepíšete stoprocentně poslepu, bude mic za levé oko tahat. Jde to kompenzovat tím, že si měkoučký hlavový most posunete blíž k čelu, ale taková poloha nemusí vyhovovat všem.
Druhý hendikep mikrofonu je jeho připojení. Oceňuji, že se mikrák zapíná samotným sklopením, ale zlobí mě, že se nedá odpojit. Na hlavě by se Corsair HS65 Wireless skvěle hodily i na civilní nošení, dobře izolují zvuky z okolí a přes Bluetooth by se daly připojit k telefonu, jenže mikrofon trčící směrem k nebi z vás udělá uprchlíka z call centra, ne náruživého hráče cestujícího na další e-sportovní klání.
Stále by vám sice chybělo nějaké přepravní pouzdro v balení, ale to by se dalo řešit pověšením na krk. Mušle se totiž otáčí o 90° a kovové klouby zaručují, že Corsairy něco snesou. Mimochodem, doporučuji si sluchátka vyzkoušet – nestává se mi často, že bych při své velikosti hlavy nemusel roztáhnout hlavový most ani o zoubek a ještě hledal, zda se nedá zkrátit.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
