Genesis Holm 300 – ve jménu karbonu a RGB | Kapitola 2
Jaké výhody přináší oproti běžnému kancelářskému stolu speciální herní? Co všechno bude jinak, když místo dřeva přejdete na kov? A je RGB jen pozlátkem, nebo má skutečný význam? Jak prošel stůl Genesis Holm 300 dlouhodobým testem?
Jak se s ním žije?
Mé první dojmy nebyly úplně nejlepší. Jsem konzerva a můj současný běžný stůl je vlastně jen obyčejná self-made deska na dvojici konzolí se dvěma poličkami po stranách. Takže cokoliv, co se vzdaluje od této mé představy o ideálním stole, ve mně vzbuzuje přirozenou nedůvěru. První skutečně praktický dojem byl, že ten stůl zní absolutně jinak. Kombinace dominantního kovu a plastové desky přenášela zvuky úplně jinak (a lépe) než dřevěné stoly. Jasně, za tři dny jsem si na to zvykl a přišlo mi to v pohodě, ale první dojem s ozvěnou mě spíše utvrzoval v nedůvěře. První dva dny jsem experimentoval i s RGB. Výrobce dodává jednoduchý dálkový ovladač, kterým lze navolit různé barvy a režimy. Tolika tlačítkům prostě nešlo odolat. Naštěstí jsem se třetího večera podíval do zrcadla a řekl si: „Jendo, už máš své roky, nech světýlka mladším!“ No a od toho dne si s nimi hrají už jen děti. Jako na první dobrou je to zajímavé, ale já bych si tuto výbavu klidně odpustil.
Naopak, USB hub, bezdrátové nabíjení a dokonce i stojan na flašku jsem si oblíbil okamžitě. Tedy ten stojan do okamžiku, kdy po pár dnech vstoupila do místnosti manželka a řekla, ať to odmontuji, že se do toho děti budou bouchat hlavou. Od tohoto okamžiku mám flašku přímo na stole a trnu, kdy některé z dítek zalije křemík limčou. I držátko na sluchátka mi přišlo praktické – zvláště, když většinu času byl na stole pracovní laptop, na němž se tak skvěle paří věci jako Outlook, SAP, či přímo nosný software posledního roku s Covidem, sám velectěný MS Teams. A Teamsy bez sluchátek jsou takové… tiché. Nicméně zmíněné držátko na sluchátka asi o den později následovalo osud držátka na flašku se stejným argumentem a mě tak na stole zůstal jen držák na gamepad, který ovšem nemám. Ale pán Bůh je mi svědkem: Až za pár let děti odrostou, seberu odvahu a zkusím ženu požádat o opětovnou montáž!
Používání stolu jako takového je zcela bezproblémové. Nevznikají na něm žádné odlesky ani šmouhy. A vůbec, je celkem odolný vůči špíně (resp. ta na něm není vidět). Výška desky je standardní, její hloubka i šířka pak zcela dostatečná. Tuhost stolu je naprosto vynikající. Nic se nikde neprohýbá nebo zbytečně nepruží. Na mém běžném stolu mi vadí, že po zatížení přední části rukama se deska mírně prohne. Tady ne, je dokonale tuhá. Stůl nevydává žádné pazvuky jako skřípání či vrzání, a to ani po cca čtyřměsíčním velmi intenzivním používání. Dole máte dostatek místa nejen na nohy, ale klidně i na automobilové či letecké pedály.
Jednu poněkud nepříjemnou vlastnost ale přeci jen má. Ona zmíněná karbonová textura je sice efektní, avšak její odolnost není úplně vysoká. Ne že byste ji měli šanci nějak odřít, nebo smýt a zůstaly by vám na stole nějaké fleky, to naštěstí ne. Odolnost proti vrypům je ale mizerná a i když se ke stolu budete chovat slušně, je jen otázkou času, než vrypy nějak vytvoříte. Je to nemilé, protože jsou celkem vidět a dokážu pochopit, že podobné věci nesednou oku každého estéta. Vím, na funkci rostlináře to vliv nemá, přesto by výrobce u nějaké EVO verze stolu mohl zvolit materiál odlišný, odolnější vůči poškrábání.
Další výhradu mám ke gumovým patkám (proti klouzání po zemi a proti poškrábání milované plovoucí podlahy), které nefungují moc dobře a je vhodné je po koupi nahradit nějakými funkčnějšími, které seženete za pár korun v jakékoliv prodejně nábytku. Ale to je tak nějak všechno. Pominu-li dětinské RGB a tyto dva body, tak je stůl výborný naplňující srdce recenzentovo radostí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
