Nekonečné bitvy s kabely, dráty a dalšími hady | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když jsem jako malé děcko pročítal časopisy pro nejmenší, často jsem pomáhal v bludišti najít myšce cestu ke kusu sýra a nebo určit, za jaké klubíčko zatahá kočička. Netušil jsem přitom, jak neskutečně praktickému výcviku se právě věnuji. Byl to jednoduchý dvourozměrný rébus, který mě měl připravit na nikdy nekončící bitvu s kabely!
Výrobci za ta léta, kdy do domácností začali dodávat elektroniku, vyvinuli vůbec pozoruhodné úsilí na to, aby naše byty zcela zamořili různorodými hady. Kdyby existovalo jen pár typů kabelů, měli bychom jenom malé potíže – kabely by stačilo přehazovat a klubko by bylo malé. Tím, že každé zařízení používá jiný kabel, jich ovšem musíme používat mnohem více a pravděpodobnost vzniku těchto propletenců roste. Mám doma asi pět plastových beden, kde jsou uložené různé kabely k osmibitům: Jedny jsou k Atari, další ke starším Commodorům, další k novějším Commodorům, jiné k MSX – a tak dále a tak dále. Asi nejšílenější byly kabely ke starým počítačům Hewlett Packard, konkrétně k jejich periferní sběrnici HP-IB – jsou neuvěřitelně těžké (hádám, že asi mají jádra z mědi) a velmi neohebné. Někdy měli výrobci asi motivaci v tom smyslu, že různé kabely zajišťují to, že omylem nepropojíte dvě věci, které se propojit nemají a vyhýbají se tak riziku zničení. To se ale často nepovedlo – například napájecí konektor pro Commodore 128 je úplně stejný jako ten pro Amigu 500, jenomže po zapojení trafa z Amigy do „sto dvacet osmičky“ onen starší stroj spálíte, jak jsem s hrůzou zjistil. Přitom jde v podstatě o dva po sobě následující modely jednoho výrobce, takže se běžně v jedné domácnosti sejít mohly!
Rovněž i moderní kabely nejsou mnohdy navrženy úplně ideálně – třeba takový konektor USB typu A je obdélníkový a správné klíčování zajišťuje pouze plastová pacička, jejíž odpor můžete s vynaložením jisté síly překonat. Mému kamarádovi se tak podařilo „naopak“ zasunout kabel od tiskárny, mě samotnému zase zasunout ultratenkou flešku na špatnou stranu vnitřní plastové pacičky, kterou jsem ohnul. Kdyby byl konektor navržen asymetricky, bylo by to mnohem lepší! Někdy mívám ale naopak chvíle, kdy přemýšlím nad tím, že velká fyzická odlišnost kabelů má možná svůj smysl.
Vezměte si jenom, kolik různých zařízení lze připojit pomocí konektoru RJ-45, některá podporují PoE (Power over Ethernet), jiná slouží k účelům zcela odlišným, třeba pro propojení UPS do USB portu počítače. Některým síťovkám nevadí, zda je zapojení kabelu přímé a nebo zkřížené, jiným ano. Navíc jsem obdržel překrásný reklamní dárek v podobě „notebookového setu“, kde je jeden kabel s koncovkami RJ-45 a pak více než deset adaptérů, které onen kabel promění z ethernetového na USB a nebo třeba FireWire. Když tak přemýšlím, že by klubko bylo tvořeno až tak univerzálními kabely a já musel před každým připojením zjišťovat, k čemu že je ten konkrétní univerzální kabel připojen na druhé straně… no… to je úkol s myškou hledající sýr nejenom ve 3D, ale navíc i na kvadrát. Uznávám, že ono superklubko, které se mi za stolem namotalo za celé roky poctivého přidávání kablíků, je asi exces.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
