Nekonečné bitvy s kabely, dráty a dalšími hady | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když jsem jako malé děcko pročítal časopisy pro nejmenší, často jsem pomáhal v bludišti najít myšce cestu ke kusu sýra a nebo určit, za jaké klubíčko zatahá kočička. Netušil jsem přitom, jak neskutečně praktickému výcviku se právě věnuji. Byl to jednoduchý dvourozměrný rébus, který mě měl připravit na nikdy nekončící bitvu s kabely!
Zamotanosti ale vznikají velice jednoduše a některým lidem na to stačí pár kabelů, stačí je nechat kompletně rozmotané a po pár měsících posunování sem a tam (například při vysávání) z nich taky vznikne slušná hádanka. Někteří lidé mají navíc pozoruhodnou schopnost vytvářet i na jednotlivých kabelech uzly a uzlíky různých velikostí. Pečliví majitelé si kablík třeba od sluchátek natáhnou, rozpletou, narovnají a pěkně smotají do krabičky. Znám však takové, kterým na kabelu do několika týdnů vnikne jakási ozdobná struktura z uzlíků tvořených uzlíky, jakási elektronická verze pletené šály. Sluchátka navíc mívají tendenci v zimě tuhnout, takže se ani nedivím tomu, že se jim kabely často lámou a oni se pak domáhají se zauzlíkovanými sluchátky reklamace.
Lámání však může postihnout i ty, kteří naopak přepečlivě smotávají ethernetové kabely do klubíček, cpou trsy kabelů do úzkých prostor a nebo je všelijak táhnou mezi dveřmi, aby kabel nebyl vidět, ale oni nemuseli vrtat. Pořádné řešení je kabely od sebe oddělit a zalištovat, ale to dělá opravdu málokdo, snad jen ti, kteří bydlí v novostabách, mají pořádně nataženou síť ve zdech. Někteří alespoň používají stažení kablíků do plastové spirály, ale to taky není zrovna ideální. Pokud chcete se spirálou uspořádat kabely, se kterými často nemanipulujete (třeba kabeláž mezi videem a televizí), pak je to dobré řešení. Pokud však chcete kabely spojovat a zase rozpojovat, zjistíte, že neustálé namotávání a odmotávání spirálky je úžasně otravné. Často to ve finále skončí tak, že odpojený kabel necháte v trsu a nový už do něj nenamotáte, čímž jsme se ocitli tam, kde jsme byli. A pokud se do spirálky částečně nedopatřením přimotá nějaký jiný kablík… no, spánembohem!
Zdá se, že věčných trablů s hady se není snadné zbavit. Hadi jsou nehygieničtí – je neuvěřitelné, kolik prachu se v takovém klubku kabeláže uchytí a kdo všechno v něm může spokojeně bydlet. Jsou i nebezpeční – v mládí jsem si vyrazil přední zuby zakopnutím o prostý telefonní kabel, takže předpokládám, že se v digiklubku mohou dnešní děti zardousit, případně ztratit. Odsouvání klubka na méně patrné místo (za skříně, za stoly…) jenom nesmírně komplikuje veškeré pokusy o manipulaci s kabeláží. Opravdu zjistíte, že pokud se vám kabely zapletou za skříní a o něco se tam zaseknou, dostanete je ven leda při malování (což je takový přirozený karmický cyklus kabelového klubka, kdy na nějakou dobu zahyne, aby se pár týdnů po malování opět vrátilo k životu).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
