Nekonečné bitvy s kabely, dráty a dalšími hady | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když jsem jako malé děcko pročítal časopisy pro nejmenší, často jsem pomáhal v bludišti najít myšce cestu ke kusu sýra a nebo určit, za jaké klubíčko zatahá kočička. Netušil jsem přitom, jak neskutečně praktickému výcviku se právě věnuji. Byl to jednoduchý dvourozměrný rébus, který mě měl připravit na nikdy nekončící bitvu s kabely!
Je přechod na bezdrátové sítě řešením? Osobně si myslím, že spíš ne. Jednak je tu maličký problém s bezpečností – pokud nejste expert (a nebo si nenecháte expertem při konfiguraci poradit), vystavujete se riziku, že se do vaší sítě někdo dostane. Klasický kabel má tu výhodu, že víte, odkud kam fyzicky vede, který port směřuje do světa a jak moc drsně onen port chcete hlídat firewallem. U bezdrátové sítě tak úplně přesně nevíte, kde její dosah končí – a s výjimkou WPA2 byly jednodušší systémy kódování rychleji či pomaleji prolomeny. Někdo si s tím hlavu neláme vůbec, stále běžně najdete nechráněné domácí bezdrátové sítě, ke kterým se připojíte jen tak – ale s každým rokem, kdy zesiluje tlak na omezení svobody na internetu, se takový člověk vystavuje větším rizikům. Někdo v okolí se může třeba připojit na váš access point a vesele si vyměňovat s někým dětské porno. A za kým přijde policie a bude mít potíže? Vy. Je jedno, že nic špatného neděláte, stopa končí u vás a vy s tím budete mít problémy. Je tedy jasné, že stále více roste potřeba si síť dokonale zajistit.
Možná, že se vše vyřeší s příchodem nových technologií, třeba bezdrátových sítí na 60 Ghz. Ty jednak nabízí vyšší rychlosti, ale navíc také mají velký útlum, což snižuje jejich efektivní dosah. Hůř pronikají zdí, což je sice na jednu stranu nepříjemné, ale na druhou stranu vám vaše lokální síť nebude tak výrazně utíkat z bytu či domu na výlety k sousedům. Patrně se ale začnou množit potíže s tím, že nedokážete pokrýt celý prostor tak, jak by se vám líbilo. Jeden známý asi dva roky bojoval s pokrytím svého domu, který si přestavěl z nějakého statku. Nikdy mu to dobře nefungovalo, na dost místech signál vypadával a nebo nefungoval. Nebyl schopen přijít na to, čím to je, měnil access pointy, antény, přidal repeater, ale stále to nebylo dokonalé. Kdo ví, třeba v tom statku má někde ve stěnách zazděné olověné truhly s nacistickým pokladem!
Jeho manželka, vyznavačka zdravého životního stylu, začala být velmi nervní, stále poukazovala na to, že to záření je nezdravé a přivádí jejich psy k podivnému chování (i když za to chování možná mohla právě ta její nervozita). Takže nakonec se na bezdrát vybodl, vzal vrtačku a skrz zdi natahal normální ethernet. Možná nemusel být tak radikální, možná by stačil i jiný skvělý vynález – adaptér pro ethernet přes elektrickou zásuvku, ale kabel je prostě kabel, ten funguje i v prokletém statku, kde řádí síly, kazící bezdrátové sítě. Kabel tedy stále svoje místo má. Navíc – i kdyby veškeré počítače přešly na ryze bezdrátové přenosy – zbavilo by nás to klubek kabelů? Mám pocit, že ne. Jednak stále musíme vést napájení (a i bezdrátové repeatery a podobné hebly vyžadují své trafíčko vražené do elektrické sítě) a pak je tu mnoho jiných zařízení, které se stále připojují drátové. Audio, video – takové věci.
Výkonné herní myši, které dráty nepotřebují, si můžeme koupit už dnes. Ale bezdrátový reprosystém? Je to drahé a nabídka není nijak ohromná. I ty herní bezdrátové myši nejsou za hubičku – slušnou myšku od Razeru můžete mít za o něco víc než tisícovku, ale Mamba je za tři a půl tisíce. Navíc, kdo ví? Třeba má ona přírodní kulty vyznávající žena v něčem pravdu. Co když opravdu propojíme všechna videa, audia i počítače bezdrátově a byt si zaplníme mikrovlnami? Nebude mít trvalý pobyt v takové „mírné mikrovlnce“ přece jenom nějaké nedobré dopady třeba na imunitu a nebo, co já vím, třeba na kvalitu spánku? Kdo ví. Pochybuji, že se drátových klubek jen tak zbavíme. Jistou možností by bylo elektroniku nemít a sednici si zařídit prostě a lidově, jako naše prababičky (ano, to byl vtip, nekamenujte mě!) A nebo se musíme naučit s těmito spletenci žít a třeba je i mít rádi. Kdo ví, možná bych mohl svému kabelovému chuchvalci něco pěkného koupit k Vánocům. Třeba nějakou skříňku, ve které bych ho ukryl a možná, s pomocí nějakých promyšlených úchytů, rozdvojek a hubů, taky uspořádal. Třeba opravdu najdu řešení pro nějakou mírovou koexistenci s těmi věčně propletenými elektrohady…
