Pizza-to-Pizza Day Praha 20.–21.5.2023: Jak kryptokomunita přežila rok 2022 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Rok 2022 vypadal jako kolekce kryptoprůšvihů: Od pádu Three Arrows Capital po kolaps kryptoburzy FTX – jeden malér za druhým. Přesto se i letos sjeli do Paralelní polis kryptoaktivisté a vývojáři kryptoměn, aby si užili svůj Pizza Day. A ten má pro ně, překvapivě, jiný význam než pro většinovou populaci.
Jiným typem podvodů byl prales bezcenných kryptoměn, kterým komunita říká „shitcoiny“ a které mají hodnotu jen pro chytráka, který je pouští do světa, aby je rozprodal svému naivnímu publiku. Spousta influencerů a dalších nagelovaných debilů vykřikovala, jak je to skvělá investiční šance, ale dělali to jenom proto, aby provedli rugpull, tedy aby svými řečmi vytvořili iluzi, že to je skvělá investice, rozprodali svou osobní várku hejlům dřív, než cena spadne k nule a doslova je tak podtrhli. To, co mě osobně přijde neuvěřitelné, je fakt, že někteří z nich to dokázali provést opakovaně!
Shitcoiny se komunita nezabývá, zabývá se kryptoměnami, které se reálně používají, což je bitcoin (BTC), litecoin (LTC), ethereum (ETH) a stablecoiny. Stablecoiny získaly značně na popularitě, což souvisí s tím, že držet volatilní kryptoměnu pro mnoho firem znamená zacházet s ní jako s investičními prostředky, tedy danit zisk, pokud stoupne. Proto jsou pro transakce pro ně výhodnější stablecoiny, které dovolí normálnější účetnictví.
Bitcoin je otevřený projekt, každý si s ním může dělat to, co uzná za vhodné. V nedávné době začala řada uživatelů experimentovat s tím, že přímo do blockchainu začali ukládat data nesouvisející s transakcemi – někdy jde o texty, jindy o obrázky, ale objevil se i problematický obsah, jako například PDF soubor, který se stal cílem právního útoku, protože jde prý o porušení licence. Věc se má ale tak, že vzhledem k distribuované povaze bitcoinu nelze efektivně limitovat, co si tam uživatelé nechají zapsat (i když to může být transakčně nákladné), takže se dá čekat, že možné další právní útoky na bitcoin budou mířit na to, že si tam někdo začne ukládat nelegální obsah.
V současnosti je stále největším problémem anonymita (respektive pseudonymita) transakcí a jejich rychlost a s tím související transakční náklady. Max Hildebrand přišel s přednáškou o cojoinech, tedy operacích, které kombinují celou řadu vstupů a celou řadu výstupů, které se provedou jako transakce najednou. Anonymitu lze podle něj zvýšit tím, že uživatelé budou mít větší počet peněženek, které se budou používat najednou, což sníží analyzovatelnost transakcí na blockchainu. Tam, připomínám, je možné sledovat všechny transakce, pouze nevíte, komu která peněženka patří – proto jde o měnu pseudonymní, nikoliv anonymní. Systém, na kterém pracují nyní, dovoluje zpracovat transakce se 150–300 vstupy, což míru anonymity podstatně zvýší.
To, co je na bitcoinu pro vývojáře podstatné, je fakt, že pro ně nejde jen o investiční prostředek, ale o univerzální nástroj pro změnu finančního systému. V přednášce Bitcoin Backed Everything přinesl Martin Matějka představu nejen o distribuovaných peer-to-peer financích bez prostředníků, jako jsou banky anebo centralizované směnárny (CEX), ale také o funkčnosti přesahující pouhé finance.
Podle něj je bitcoin likvidní, globální, digitální a programovatelný, takže je možné například vytvořit systém půjček, kde bitcoin bude fungovat jako zástava (collateral) bez nějakého správce (custodiana), ale podmínky se zahrnou přímo do smart kontraktu na blockchainu. Podle něj je možné vytvořit systém, kde se s bitcoinem vlastně neobchoduje, neprodává se (a nemusí se tedy platit daň z kapitálových příjmů), ale používá se právě jen jako zástava. Podstatné je vyřešit možné konflikty, ty nastávají i v běžném finančním styku, jako je SWIFT, kde se řeší, zda transakce proběhly, anebo neproběhly.
To, že kryptoměny nepředstavují jen investiční mechanismus, rozebíral Rigel Walshe na přednášce Bitcoin as a Performance Art. Ne každý si uvědomuje, že Paralelní polis používá symbol trojúhelníku jako kombinaci vyjadřující spojení vědy, technologie, ale i umění. Walshe se jako původně softwarový vývojář zabýval právě konceptem „software as a art“, které podle něj vyjadřuje hluboké porozumění o tom, jak technologie a lidstvo může kooperovat společně.
Storytelling je podle něj základem komunikace, je to demonstrace emocí a univerzální jazyk. Experimenty ukazují, že lidé si mají tendenci doplňovat příběh i tam kde neexistuje, což ilustroval na filmu, kde trojúhelník a kolečko honí jiný trojúhelník: Jenom málokterý účastník výzkumu to interpretoval jako pohyb značek, většinou hledali příběh, který se tam v abstraktní formě odehrával:„Hledáme smysl světa v příbězích, proto si je konstruujeme!“
Walshe považuje za formy umění i disruptivní software, jako byl „The Stoned Virus“ – sám o sobě neškodný, šlo částečně o akční umění. Za podobně imaginativní považuje i způsob, kterým Zimmerman šířil PGP: PGP se jako technologie nesmělo vyvážet z USA, proto ho vydal jako výpis v knize, protože kniha byla chráněná svobodou slova.
Podobně za akční umění považuje i The Liberator Pistol, co byla první 3D tištěná zbraň. U nás jde o předmět kontroverze, ale během konfliktu v Myanmaru se FGC9 vážně tiskne a slouží jako nástroj pro rezistenci. Dalším příkladem disrupce je The Open Pankreas Project: „Medicínský bulšit nedovoluje komunikovat měřáku glukózy s inzulinovou pumpou! Tohle je hack, který to propojuje, funguje to. Nesmí se to prodávat, ale můžete si to sami udělat.“ Bitcoin sám o sobě je podobný projekt, který začal fungovat mimo korporát, bez ředitelů a podobně – má svoji story o tom, jak Satoshi Nakamoto vytvořil BTC. O jeho principy se opírá kryptopunkové hnutí a snaží se i nadále o individuální osvobození, to je příběh, který přináší.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
