Pizza-to-Pizza Day Praha 20.–21.5.2023: Jak kryptokomunita přežila rok 2022
Seznam kapitol
Rok 2022 vypadal jako kolekce kryptoprůšvihů: Od pádu Three Arrows Capital po kolaps kryptoburzy FTX – jeden malér za druhým. Přesto se i letos sjeli do Paralelní polis kryptoaktivisté a vývojáři kryptoměn, aby si užili svůj Pizza Day. A ten má pro ně, překvapivě, jiný význam než pro většinovou populaci.
Pojem „Pizza Day“ označuje 22. května 2010, kdy si floridský programátor Laszlo Hanyecz koupil dvě pizzy od Pizza Johns za deset tisíc bitcoinů (BTC). Pro většinovou populaci to je absolutní zmar, protože dnes by deset tisíc bitcoinů mělo hodnotu asi 6 miliard korun – ale v tehdejší době neměl bitcoin skoro žádnou hodnotu. Koupě pizzy ale ukázala, že se za bitcoin opravdu dá koupit něco reálného, takže pro kryptokomunitu nejde o důkaz „proč máte hodlovat diamantovýma rukama“, ale o stěžejní krok k tomu, aby se z bitcoinu stala skutečně měna.
Kryptokomunita se proto vydala na konferenci v Paralelní polis, zaměřující se na nové projekty založené na blockchainu – a na značně neformální diskusi o budoucnosti a o tom, jak směřují jak kryptoměny, tak i celé kryptohnutí. A pokud vás zajímá, co si kryptokomunita myslí o sérii malérů, které svět kryptoměn postihly v minulém roce, tak to překvapivě nevnímají jako katastrofu, ale jako logický důsledek toho, že se kryptoměny začaly používat zcela jiným způsobem, než jak bylo zamýšleno.
Tak za prvé, kryptoměny se pro mnoho lidí staly nikoliv formou peněz, ale spíš investičním nástrojem. Za druhé, místo toho, aby je používali distribuovaně a bezpečně, začali využívat služeb obřích směnáren (CEX – Centralized Exchanges), které kryptokomunita považuje za obrovské bezpečnostní riziko a ohrožení vlastního soukromí. Věc se má tak, že u velkých směnáren fakticky předáváte kryptoměnu do rukou někoho cizího a vzdáváte se své vlastní kontroly nad ní.
Pak se nemůžeme divit, že se ze stínů začnou vynořovat nezodpovědné a ambiciózní charaktery jako Sam Bankman-Fried, který v podstatě svěřené prostředky považoval za svou osobní kasičku a vybíral je v bláhové víře, „že to půjde jenom nahoru“, a že mu to tedy projde. Centralizované směnárny kryptoměn mohly působit dojmem, že jde o normální finanční instituce, ale nesvazovala je žádná regulace, a protože se vlastníci kryptoměn vzdali kontroly, tak své prostředky v podstatě na dobré slovo dali do rukou lidí, o kterých vůbec nic nevěděli.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
