Recenze HyperX Cloud Stinger 2: Sluchátka bez příkras | Kapitola 2
Seznam kapitol
Je super mít okolo počítače systém domácího kina s prostorovým zvukem. Ale ne každý ocení zvuk explozí po večerce, odpolední přestřelky nebo víkendovou návštěvu letadlové lodě po ránu. Pokud chcete mít se sousedy nebo rodinou aspoň trochu korektní vztahy a neodpírat si patřičné akustické pohlcení, bez sluchátek se neobejdete. Měly by to být ale právě HyperX Cloud Stinger 2?
Konstrukce: plast tolik nevadí, ale buďte opatrní
Černá sluší každému, nelze se proto divit, že se HyperX rozhodl právě pro tuto barvu. Jedinými výjimkami, kde byste se mohli setkat s jiným odstínem, je stříbrné logo na naušnících a schované červené kolečko na pravé misce, o kterém ještě bude řeč.
Bohužel se však nejedná o černý kov (leda by byl schovaný uvnitř, ale tím by se asi výrobce pochlubil) – celá sluchátka jsou z plastu, případně molitanu, koženky a podobných materiálů. Z toho plynou minimálně dvě vlastnosti: za prvé, že jsou sluchátka příjemně lehká, jen 275 g, za druhé, že nejnamáhanější místa nemají zvýšenou ochranu proti zlomení či opotřebování.
Vezměme to postupně. Most přes hlavu je vybavený měkčeným molitanem ze strany, který ve viditelném přechodu ustupuje plastu. Nedotýká se však hlavy po celém obvodu, takže tvrdý plast na koncích mostu, do kterého se zasouvá prodloužení, nikterak pohodlí nesnižuje.
Milým detailem jsou malá okénka na koncích mostu, ve kterých je vidět stupnice ukazující, jak velká část mostu je zasunuta dovnitř a zda máte oba konce vysunuté stejně. Je to rozhodně přívětivější než hmatem počítat, o kolik zoubků se ramena s náušníky vysunula.
Samotná aretace by se dala popsat spíše jako jemná, měkká. Posun z pozice do pozice vyžaduje minimum síly, což je dobré i špatné zároveň. Může se vám stát, že se se sluchátky někde zachytíte nebo je nevhodně zmáčknete a přijdete o původní polohu. Zároveň těch pár centimetrů posunu může znamenat rozdíl mezi drobným láteřením a zlomenými sluchátky.
Právě v místě spojení náušníků a mostu se uzavřená sluchátka ráda lámou. HyperX proto dovoluje, aby se vidlice, v níž je reproduktor umístěný, otáčela. Snadno si tak můžete sluchátka pověsit na krk a náušníky se připlácnou na vás. Jenže se pohybují jen v rozsahu 90°, takže pokud Stingery položíte třeba na stůl špatnou stranou, zůstanou náušníky svisle. Příliš mi toto provedení nevyhovovalo, bál jsem se sluchátka jen tak povalovat a když to bylo možné, věsil jsem je po odložení na monitor.
Jen pár slov popisu si zaslouží náušníky. Jsou zajímavě tvarované, nesklouzávají k nudné elipse, nemají ani žádné zrádné škvíry a mezery, ve kterých by se časem usazoval prach a špína.
K nim doléhá molitanové polstrování uzavřené ve vrstvě koženky. To je na dotyk velmi příjemné, byť vliv na pocení uší nešel úplně vzhledem k ročnímu období otestovat. Přítlak jako takový je zcela v souladu s účelem: při venkovním nošení by sluchátka na hlavě příliš nedržela, i při rychlém zavrtění hlavou je cítit, že se pohybují, zároveň ale nemáte po dvou hodinách u počítače pocit, jako byste vložili hlavu do svěráku.
Myslím, že uši mi příliš neodstávají, přesto si musím postěžovat na občasné škrábání látky uvnitř sluchátek o boltec. Při poslechu je kontakt přirozený, ale pokud např. upravujete polohu headsetu na hlavě či sklápíte mikrofon, měl jsem pocit, jako kdyby měla uvnitř sluchátka síťku z režných nití.
Vzhledem k cenové relaci sluchátek se asi nedají čekat ovládací prvky přímo na sluchátkách. Z této perspektivy je ovládání hlasitosti na pravém sluchátku sice praktické, ale nijak zásadní. Přesto potěší, že ovládací kolečko má plynulý, nikoli krokovaný chod. Otáčet se dá cca o půl otáčky a zarazilo mě, jak zvláštní vliv má na vnímání hlasitosti. Pokud jsem si nastavil hlasitost ve Windows na 50 %, při maximálním volume byl sice zvuk mírně nepříjemný, ale akceptovatelný. Už v polovině rozsahu nebylo např. mluvenému slovu skoro rozumět. Spodní polovinu stupnice tak prakticky nebyl důvod používat. Na dně šuplíku jsem proto našel i starý mobil, který byl ještě vybavený sluchátkovým jackem, a ukázalo se, že na něj impedance sluchátek 32 Ohmů už víceméně stačí, přesto jsem systémové volume musel držet okolo poloviny maxima při domácím poslechu, zatímco jindy si vystačím mezi 20 a 30 %.
Co říci k mikrofonu? Nejvíc zaujme jeho zapínání a vypínání, které je řešené jeho sklápěním. Vidíte konec mikrofonu v periferním vidění? Pak jste slyšet. Pokud ho nevidíte a mikrofon trčí vzhůru, nikdo vás nezaslechne. Nic vám nebrání tento způsob ovládání kombinovat se ztlumením přímo v operačním systému či v aplikaci typu Discord, ale proč nemít možnost navíc? Zvlášť, když se nemusíte bát zmatení, přepnutí je indikováno mechanickým cvaknutím a kontrolu stavu lze provést vizuálně.
Poznámku bych měl ještě k připojení. Kabel vychází z levého náušníku a ačkoli vypadá, že by snad mohl být odpojitelný, není. Nikterak se neplete, ze sluchátek vychází pod úhlem, aby mohl plynule padat na klíční kost a nepřekážel. Na druhém konci dvoumetrového kabelu najdete dle očekávání jack. Těžko rozhodovat, zda by měl být rovný či zahnutý. K notebooku nebo do čelní zdířky skříně by se lépe hodil zalomený, aby se nenamáhal, pokud však konektor připojíte jednou dozadu na motherboard, asi vám to bude jedno.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
