Test herní židle Corsair TC200: nejlepší židle v domě | Kapitola 3
Seznam kapitol
Corsair koncem června uvedl na trh herní židli, při jejíž vývoji naslouchal zpětné vazbě uživatelů svých starších produktů. TC200 by tak měla poskytnout veškeré požadované vlastnosti, zejména pohodlí, atraktivní vzhled, kvalitní konstrukci a materiály. Novinku provází troufalý slogan „The Best Seat in the House“. Může se TC200 skutečně stát nejlepším posezením i ve vašem domě?
Na začátek této kapitoly si musím postesknout, že výrobce k takto drahému produktu nepřibalil alespoň jednoduchý návod k sestavení. Je fakt, že židle byla z velké části smontována již ve výrobě, takže s trochou představivosti ji lze kompletovat i bez návodu, ale například použití některých podložek si žádá o vysvětlení.
Návod na montáž lze ale stáhnout ze stránek výrobce, případně se inspirovat následujícím videoprůvodcem.
V prvním kroku montáže osadíme kolečka do připravených pouzder na všech pěti koncích kříže. Ten je zhotovený ze silného ocelového plechu a působí velmi solidním dojmem. Také povrchová úprava práškovým lakem s jemnou strukturou je dokonalá.
Zdvojená kolečka z termoplastického polyuretanu (TPU) navozují dojem loukoťových disků sportovních automobilů. Velmi efektní je bílý prstenec po obvodu vnější strany kolečka. Příslušnost ke značce Corsair indikuje logo na středovém náboji.
Za poněkud rozporuplnou vlastnost považuji systém automatického brždění koleček, který bude údajně jedním z očekávaných „chytrých“ nařízení EU. V praxi to funguje tak, že pokud není židle zatížena sedící osobou, všechna kolečka jsou zabrzděna. To však komplikuje posouvání prázdné židle, zejména po drsném povrchu koberce, který se přitom shrnuje. Na hladkém povrchu plovoucí podlahy to takový problém nedělá, ale alespoň pro mne to šoupání není pocitově zrovna příjemné. Jsem zvyklý po opuštění židli přisunout ke stolu a musím se vždy o ni pořádně opřít, aby se brzdy koleček uvolnily.
V následujícím kroku jednoduše vsadíme do středového otvoru v podnoži plynovou vzpěru. Jedná se o vzpěru třídy 4 s provozním rozsahem 0–120 mm a se zatížitelností 122 kg.
Před nasazením sedáku nesmíte zapomenout na trojdílný plastový kryt vzpěry, nasazený sedák je velmi těžké sejmout (jde to jedině hrubou silou a kladivem). Jednotlivé dílce krytu (orientované užším průměrem nahoru) nasuneme na sebe a celek pak navlečeme na vzpěru.
K upevnění kyvného mechanismu sedáku slouží masivní šrouby M8×20 a nalepovací filcové podložky, které najdeme společně v pytlíku označeném číslicí „1“. Důležité je zvolit správnou orientaci mechanismu, s čímž nám pomůže vylisovaná šipka před válcovitým ovladačem úrovně protitlaku výkyvu. Tato šipka musí směřovat k přední hraně sedáku.
Šrouby mají sice klasickou maticovou hlavu, ale také vnitřní otvor pro inbus klíč, jenž je součástí přiloženého spojovacího materiálu židle. V tomto kroku jsem se odchýlil od montážního video návodu výrobce, který umisťuje filcové podložky přímo pod hlavy šroubů. Při utahování šroubů se v takovém případě podložky shrnovaly, což se mně nelíbilo, a ani jsem v tomto místě neviděl žádnou smysluplnost jejich použití. Filcové podložky jsem raději nalepil dovnitř mezi konstrukci sedáku a kyvného mechanismu, kde bych spíše očekával účinnou eliminaci případného vrzání kovových dílů.
Přichází čas na upevnění opěradla, které lze pohodlně zvládnout i v jedné osobě při položení židle na bok. K tomuto účelu použijeme šrouby M8×25 s dvojicí ocelových podložek z pytlíku označeného číslicí „2“. Ze sedáku vystupují dvě ocelová ramena, přičemž to levé je volně otočné, a to pravé je napojeno na silnou pružinu a na aretační mechanismus náklonu.
V této fázi rozhodně nedoporučuji odjišťovat páku náklonu opěradla a měnit polohu pružinou ovládaného ramene. Pružina má ohromnou sílu a snadno může dojít k nějakému úrazu.
Po přišroubování opěradla nasadíme sestavu sedací části křesla na plynovou vzpěru podnože a jsme takřka hotovi.
K zakrytí nevzhledných kovových ramen opěradla slouží dvojice plastových krytů, které na závěr montáže přišroubujeme šrouby M5×16 s křížovou hlavou a otvory vyplníme gumovými záslepkami s logem výrobce. Vše potřebné najdeme ve třetím (neoznačeném) pytlíku.
Zbývá již jen připnout přibalený podpěrný polštář pod hlavu.
A jsme hotovi. Celá montáž byla velmi snadná, všechny otvory dobře pasovaly a šrouby šly snadno utáhnout. Je čas si vyzkoušet, jakpak se na nové židli sedí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
