Test MSI MPG 272URX QD-OLED – první 27“ 4K OLED monitor | Kapitola 2
Seznam kapitol
Monitor MSI MPG 272URX QD-OLED přináší 4K rozlišení na 27" úhlopříčce a k tomu spoustu vymožeností, které u nového monitoru jednoduše potěší.
Pro 27“ monitor není potřeba přespříliš velký stojan, MSI zvolilo podstavec přiměřené velikosti panelu, na stole nebude zabírat příliš místa. Přijde mi však, že MSI dodává stejné podstavce pod monitor s úhlopříčkou 27“ i 32“, takže možná by zde mohl být trošku menší.
Podstavec je těžký a pevný, což platí i pro monitorovou nohu. Trošku zamrzí, že všechny povrchové materiály jsou plastové, byť pod nimi jsou kovové nosné prvky. Design monitoru je spíše konzervativnější, tedy neobsahuje žádné výrazné a barevné prvky, které jsou u herních monitorů běžně k vidění, ale na RGB se nezapomnělo.
Mezi příjemné drobnosti patří otvor pro vedení kabelů v monitorové noze. Mezi konektory se nachází klasická výbava v podobě dvou HDMI, jednoho DisplayPort konektoru pro přenos videa, USB rozbočovač má USB-B vstup a dva USB-A výstupy. USB-C a samozřejmě i KVM zde jsou přítomny, zpětné dobíjení dosahuje 98 W.
Z hlediska ergonomie stojan nabídne úpravu výšky, naklápění nahoru a dolů a také natáčení do stran. Je zde i pivot, tedy možnost otáčet monitor do portrétní pozice (na výšku). Popsaná kombinace umožní pohodlné hraní na dlouhé hodiny i s přibaleným stojanem.
Pro ovládání slouží joystick uprostřed spodní hrany monitoru a dvě tlačítka na jeho bocích. Menu od MSI je přehledné a logické, byť klidně dva typy režimů by výrobce mohl spojit do jednoho, když se stejně vylučují. MSI dostane pochvalu za zpřístupnění všech důležitých voleb jako třeba možnosti vypnout a zapnout DSC (to jsem si zkusil a na první pohled jsem rozdíly neviděl). Celkově se jedná o jedno z nejlepších OSD menu v monitorech.
Pro hráče se v menu nachází hodně dodatečných funkcí, například Black Stabilizer umožní vytahovat kresbu z příliš tmavých míst. Můžete zapnout počítadlo fps nebo vybrat zaměřovač. Samozřejmě můžete vypnout, či zapnout V-sync.
Jas a příkon
QD-OLED panel nemá úplně nejvyšší jas a nejnižší příkon. Konkurenční panely od LG například používají vedle tradičních zelených, červených a modrých i bílé pixely. Díky nim může být obraz světlejší a zároveň se i sníží spotřeba. QD-OLED musí rozsvítit všechny tři subpixely, aby vytvořily bílou, nicméně dosáhne i bez bílého supbixelu vysokých jasů a to se promítne do situací, kdy chcete zobrazit například silně svítící, sytou zelenou, u níž si nemusí přisvítit bílým pixelem pro chtěný vyšší jas.
Maximální jas při bílé zobrazené na celé ploše displeje činí 270 nitů při 83 W (větší 32“ model se stejným rozlišením má 267 nitů při 129 W, tedy v tomto ohledu se nic zásadně nezměnilo). Příkon na minimální jas je pro OLEDy příjemných 27 W, a to při jasu 27 nitů, což je pro OLEDy běžné.
Použitý panel je dobrý při situacích, kdy bílá pokrývá jen část obrazovky. Při 10% pokrytí obrazovky jas dosahuje přes 1045 nitů, 32“ QD-OLEDy dosahují stejných čísel, byť konkurenční panely od LG umí maximálně asi 1200 nitů. Pro tyto výsledky používejte HDR na režim Peak 1000 (nikoli TrueBlack 400).
Pixely a povrchová úprava
Subpixelová struktura monitorů s OD-OLEDem neodpovídá klasickým LCD monitorům, což někdy přináší drobné nedostatky na kontrastních hranách, jako je třeba černý text na bílém pozadí. Po více než půlročním používání QD-OLEDu to mé oči již odfiltrovaly, takže to nevnímám. Navíc zde je výrazně vyšší pixelová jemnost oproti 4K rozlišení na 32“, takže problém zde už nebude.
Pro trošku specifického českého uživatele počítače mají OLED panely od Samsungu nevýhodu – lesklou povrchovou úpravu obrazovky. Zejména u zahnutého širokoúhlého displeje to udělá velký rozdíl, protože se v něm leskne a odráží úplně vše, a třeba takový Samsung Odyssey OLED G9 je v podstatě zrcadlo. Zde u rovného 27“ displeje to není tak velký problém a často to je o zvyku.
Má zkušenost za poslední rok je taková, že jsem si přivykl na lesklý povrch QD-OLEDů a spíše je pro mě šok přejít na matný displej. Zvyknu si sice rychle, ale lesklé displeje díky absenci dalších povrchových vrstev nabídnou zřetelnější a čistější obraz. Po přechodu na matné LCD se mi obraz jeví jako mdlý. Mé oči jsou naštěstí zvyklé na častou změnu monitoru, takže po půlhodině už rozdíl nevnímám. Ale to se bude lišit člověk od člověka – proto to popisuji takto subjektivně.
Co se zvládání přímého světla týká, matný povrch sice odlesky zcela neomezí, ale trošku je rozprostře, ale každému přijde rušivé něco trošku jiného. Zejména v prosluněných prostorech může představovat lesklý povrch v kombinaci s nižší maximální svítivostí problémy, takže pro prosvětlených kanceláří monitor není určený. Konkurenční WOLED má černější černou v částečně osvětlené místnosti. Kvantové tečky totiž emitují fialovou barvu při ozáření, takže panely od Samsungu se jeví, že namísto hluboké černé mají tmavě fialovou. Za tmy se rozdíly srovnají. Opět vám ale mohu říct, že po roce používání QD-OLEDu tento nedostatek nevnímám a pravděpodobně si na fialový nádech zvyknou i vaše oči.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
