Vše jako předplatné? Temná verze Engelbartovy vize přichází
Seznam kapitol
Douglas Engelbart už v šedesátých letech přišel s představou světa, kde má každý člověk svého tenkého klienta a skrz něj se připojuje k superpočítačům. Tato vize se konečně začíná naplňovat – ale nějak neočekávaně, nějak divně. Nějak blbě.
AI model LTX2 směle konkuruje placeným generátorům videí
Blíží se konec generování videí přes placené služby. Videa k nerozeznání od reality zvládnete už i na svém počítači.
Douglas Engelbart (1925–2013) patří mezi moje oblíbené počítačové vizionáře. Většina lidí ho má spojeného s vynálezem počítačové myši, o něco méně lidí ví, že se jeho výzkumná skupina podílela na vzniku GUI jako takového – ale jeho představy sahaly mnohem, mnohem dále.
Jeho ve své době asi nejkontroverznější představou byl budoucí svět, který měl být podle něj založen na mainframech, ke kterým se lidé připojují přes svoje tenké klienty. Ty měly vypadat asi jako Dynabook navržený Alanem Kayem – něco mezi tabletem a ultrabookem. Koncept měl ještě fyzickou klávesnici, ale počítal s bezdrátovým připojením a celodenním používáním na baterii. V Engelbartově vizi měli lidé s sebou nosit taková zařízení celý den – a v případě potřeby se připojovat k obrovským superpočítačům, které měly zajišťovat samotný výpočetní výkon, takže v případě potřeby jste mohli mít teoreticky k dispozici výpočetní výkon celého světa.
Byla to vize zároveň velmi radikální a demokratická (terminály pro každého), ale zároveň se orientovala na centralizované superpočítače, což byla vize velmi tradiční a v době vzniku mikroprocesoru až zpátečnická. V roce 1971 představil Intel svůj první mikroprocesor, čtyřbitový Intel 4004, který sice uměl jenom sčítat, odečítat a provádět logické operace, ale už s takovou instrukční sadou ho bylo možné použít v kalkulačce Busicom. Potom mikroprocesory explodovaly, z dnešního pohledu se postup k prvním moderním procesorům může jevit v 70. letech jako pomalý, ale nenechte se mýlit, byla to obrovská architekturální a filozofická revoluce.
A s mikroprocesory přišly mikropočítače – a idea decentralizovaného computingu, který závisí na lokálním výpočetním výkonu. Proč byste měli oslovovat vzdálený superpočítač, když vám váš vlastní procesor zajistí lepší interaktivitu a odezvu? Filozofický souboj mezi Engelbartovou vizí a lokálním computingem je to, co dnes vidíme jako cloudové hraní – a jeho rané pokusy se službami jako OnLive nebo nyní GeForce Now. Každé řešení má svoje pozitiva a negativa – a každý hráč má obvykle svůj vyhraněný názor na to, jak to má být „správně“.
S explozí domácích počítačů, se vznikem Apple a s příchodem IBM PC v roce 1981, se zdála Engelbartova vize zastaralá a překonaná. Z revolučního vizionáře se stal podivný starý pán, který mluvil o něčem, co je přece tak daleko za námi! Každý, kdo se zajímal o budoucnost počítačů, vnímal Engelbarta jako překonaného teoretika, který – ano – měl možná něco společného s myší a s GUI, ale teď už starý pán neví, která bije a kam vývoj směřuje.
A já otevřeně přiznávám, že bych si to myslel taky, kdybych v té době něco o Engelbartovi něco věděl a nebyl oslněn těmi, kteří zcela přejali jeho myšlenky a víceméně se tvářili, že to je jejich dílo. Ano, i dnes najdete zmatené, kteří si myslí, že GUI vymyslel Steve Jobs – a to přesto, že on sám konstatoval, že v Xerox PARC viděli spoustu revolučních věcí, viděli tam email, remote computing, objektově orientované programování a spoustu dalších věcí, ale vůbec je nepochopili, protože je oslnilo právě GUI a myš. A mě to oslnilo taky – a oslnil mě rychlý vývoj procesorů a grafických akcelerátorů – a asi bych nad Engelbartovými vizemi taky jenom kroutil hlavou, protože se sice o IT zajímám, ale v oboru najdeme jenom několik géniů s dlouhodobou vizí, jakou měl právě Engelbart.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
