Test skříně Cooler Master HAF 500 | Kapitola 7
Seznam kapitol
Slavnostní uvedení počítačové skříně HAF 500 na trh pro Cooler Master současně znamenalo oficiální reinkarnaci populární modelové řady HAF, zaměřené typicky na dosažení vysoké účinnosti chlazení komponent proudícím vzduchem. Můžeme ovšem v tomto případě mluvit o skutečně důstojném obnoviteli tradice? Při jeho vývoji se totiž hojně opisovalo z vlastních taháků.
Pro dvojici 3,5“ disků je u skříně Cooler Master HAF 500 k dispozici plechový koš vybavený dvěma plastovými šuplíky. V bocích šuplíku jsou připraveny kotevní ocelové hroty uložené v gumových silentblocích. Na dně šuplíku se nachází také otvory pro alternativní upevnění disku o velikosti 2,5“.
Pro vložení disku stačí boky šuplíku mírně vyhnout, aby hroty zapadly do odpovídajících otvorů v disku. Konektory musí být orientovány směrem vzad.
Pro menší 2,5" disky jsou primárně určeny dvě pozice na zadní straně přepážky pod základní deskou. Před osazením disku nejprve našroubujeme čtveřici vroubkovaných ocelových kolíků do jeho závitových otvorů.
Pak už stačí disk jednoduše zatlačit do připravených gumových průchodek. Vznikne tím pružné, a přitom docela pevné spojení.
Pro grafickou kartu je k dispozici pouze horizontální instalace, nejlépe v primárním PCIe 16× slotu základní desky. Podle výrobce může mít grafická karta délku až 410 mm.
Montáž ukončím nastavením přídavného ventilátoru do takové polohy, aby směřoval k nasávacím ventilátorům chladiče grafické karty.
Obrázkem z uživatelské příručky si ještě vysvětlíme možnosti připojení řídicího modulu ventilátorů a ARGB osvětlení. Výrobce primárně počítá s ovládáním osvětlení pomocí tlačítka Reset. V případě základní desky vybavené 3pinovým výstupem ARGB však bude lepší připojení modulu k základní desce a využití tlačítka Reset k původnímu účelu. Pokud modul nepřipojíme k 4pinovému FAN konektoru základní desky, poběží všechny připojené ventilátory na plné otáčky bez možnosti řízení.
Po zapojení a kontrole všech kabelů přichází okamžik prvního zkušebního spuštění sestavy.
Pokud vše funguje, lze vestavbu komponent dokončit uzavřením skříně. Pro kabely ukryté pod přepážkou základní desky je zde dostatek místa, takže se jejich uklízením nemusím zdržovat.
K řídicímu modulu skříně jsem připojil všechny ventilátory, včetně ARGB kabelu od ventilátorů AIO chladiče procesoru. Má deska nemá ARGB výstup, takže jsem použil samostatný ovladač od Fractal Design. Na obrázku níže vidíme jeho výchozí barevný režim s modrým efektem arktické oblohy.
Pokud bychom pro nastavení barvy osvětlení použili samotný řídicí modul skříně, tak jeho výchozím režimem bude proměnlivý efekt duhy.
Pomocí tlačítka Reset lze v takovém případě přepínat mezi několika dalšími dynamickými režimy osvětlení, nebo také si zvolit stabilní odstín jediné barvy. Delším stiskem tlačítka lze osvětlení zcela vypnout.
O činnosti sestavy nás kromě osvětlení ventilátorů informuje také bíle podsvícený okraj tlačítka Power. Aktivitu disku indikuje bílá LED dioda pod drobným otvorem v panelu nalevo.
Změřil jsem také hlučnost sestavy. Přídavný ventilátor pro grafickou kartu jsem pro této účel připojil na samostatný výstup základní desky FAN2, abych jej mohl ovládat samostatně. Základní deska mně umožnila úplné zastavení tohoto ventilátoru a jeho následnou plynulou regulaci otáček od cca 700 RPM až do maximálních 1846 RPM.
Na výstup FAN1 základní desky jsem pak připojil zbývající ventilátory skříně skrze zabudovaný řídicí modul. Z těchto ventilátorů je v PWM provedení (se 4pinovým konektorem) pouze 120mm zadní a základní deska čerpala vstupní informace od něj, takže nastavila pracovní rozsah PWM regulace na cca 650 až 1700 RPM, bez možnosti úplného zastavení.
Vyzkoušel jsem, co se stane po odpojení zadního PWM ventilátoru a zjistil jsem, že moje základní deska nedokáže přítomnost připojených čelních ventilátorů skrze řídicí modul vůbec identifikovat. Ventilátory běžely stále na plný výkon bez možnosti regulace.
Ale ani zapojení zadního ventilátoru a zprovozněná regulace otáček neměla na čelní 200mm ventilátory žádný dopad. I při nejnižších regulovatelných otáčkách 650 RPM běžely stále naplno. Je zřejmé, že řídicí modul je konstruován výhradně pro PWM řízení připojených ventilátorů (jde asi o pouhý rozbočovač PWM signálu), takže obyčejné ventilátory s 3pinem regulovat nedokáže (změnou napětí v závislosti na vstupním PWM signálu) a ty tedy pojedou vždy na 100 %. Abychom je mohli provozovat v nižších otáčkách, musíme je připojit přímo k základní desce a regulovat pomocí změny napětí.
Já jsem ponechal čelní ventilátory (již od výrobce) připojené k řídicímu modulu skříně, což se negativně projevilo na výsledné hlučnosti. Po spuštění sestavy vyskočila hladina hluku okamžitě z 31,5 dBA na 42,4 dBA. Plné otáčky 200mm ventilátorů prostě nemohou být zcela neslyšné.
Následně jsem změřil hluk s přídavným ventilátorem pro grafickou kartu běžícím na plný výkon při 1850 RPM. Hlučnost se v tomto případě zvedla na 45 dBA. Pokud jsem k tomu nastavil plný výkon 1700 RPM i na zadním ventilátoru, zvedla se výsledná hlučnost již jen nepatrně na 45,4 dBA.
Pro praktické použití tedy rozhodně doporučuje připojení čelních 200mm ventilátorů mimo řídicí modul skříně. Při napojení přímo na výstup základní desky bude možné jejich otáčky regulovat pomocí změny napětí a výrazně si tak snížit hlučnost sestavy v klidovém stavu a za nízké zátěže.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
