Test skříně Corsair 7000D AIRFLOW | Kapitola 9
Seznam kapitol
Hledáte prostornou počítačovou skříň s dobře větraným interiérem? Potřebujete do ní současně osadit dva nebo tři velmi dlouhé radiátory vodního chlazení? Spokojíte se pouze s pořádně silnými plechy? Vyžadujete nadčasový design bez výstřelků? Tak přesně pro vás je zde novinka výrobce Corsair, která právě prošla našim podrobným testem.
Příklad montáže – chladič, grafika, dokončení
Druhou kapitolu montáže vzorové sestavy do skříně Corsair 7000D AIRFLOW zahájím instalací AIO chladiče Celsius+ S36 Prisma, který nám do testovací sestavy poskytla společnost Fractal Design.
Díky velkému vnitřnímu prostoru skříně je zcela vyloučena jakákoliv kolize 360mm radiátoru s komponenty testovací sestavy. Přesto alespoň krátce demonstruji upevnění radiátoru na stropní panel, k němuž jsem jej provizorně upevnil pomocí čtyř šroubů do polohy nejblíže k zadnímu konci rámu. V případě radiátoru šíře 120 mm jsem si mohl vybrat ze dvou pozic ve směru od boku rámu. Vybral jsem si tu vzdálenější od pravého boku. Montáž radiátoru na desce stolu byla velmi pohodlná, stejně tak následné upevnění kompletu na strop šasi.
Jak vidíme na následujícím obrázku, široko daleko od radiátoru se nenachází nic, s čím by mohl kolidovat. Prostorová rezerva pro rozměrnější modely radiátorů je zde obrovská.
Stejně jako u dříve testovaného modelu 5000D jsem si pro chladič vzorové sestavy i tentokrát vybral vizuálně atraktivní pozici na boku skříně. Na demontovaný boční panel jsem radiátor upevnil osmi šrouby pohodlně na desce stolu. Poté jsem celek přišrouboval do šasi.
Při použití 360mm radiátoru lze do skříně navrátit původní vyšší kryt přední části tunelu. Radiátor nezasahuje do jeho úrovně a celek vypadá dle mého názoru velmi pěkně. Radiátor s osazenými ventilátory nezasahuje ani do aktivního prostoru za rotory čelních ventilátorů.
V případě grafické karty máme na výběr osazení klasicky přímo do horizontálního primárního PCIe 16× slotu základní desky, nebo osazení do dvou variant vertikálních pozic na zádi skříně. Obvykle testuji pouze atraktivní vertikální pozice a hned u její první varianty jsem narazil. Grafická karta nešla upevnit kvůli kolidujícím rámečkům 2,5“ disků, které jsem dříve přemístil na strop tunelu.
Pokud tedy chceme využít připravenou trojici svislých pozic, musíme všechny rámečky disků ponechat na výchozím místě pod přepážkou základní desky. Strop tunelu musí v tomto případě zůstat zcela prázdný. Potřebný prodlužovací PCIe 16× kabel se společně se skříní nedodává.
Dodává se ale ještě jeden alternativní držák, který je určen pro zasazení do prostoru klasických záslepek. Ty musíme vyjmout takovým způsobem, že nejprve odstraníme třetí záslepku od shora. Pak ze zadní strany skříně uvolníme dva šrouby fixující blok s navazující pěticí záslepek.
Alternativní panel se čtveřicí vertikálních pozic upevníme na stejné místo opačným způsobem.
Grafickou kartu jsem osadil do dvou slotů alternativního panelu, vzdálenějších od základní desky. Při pokusu o umístění do bližších slotů bych musel více ohnout plochý PCIe prodlužovací kabel, což jsem nechtěl.
Alternativní panel pro vertikální upevnění grafiky není celkově příliš pevný, takže těžší a delší grafická karta se prověsí a bude potřebovat podepření na opačném konci. U mé kratší karty do ještě není příliš viditelné.
Po připojení a kontrole všech kabelů se můžeme pokusit o první spuštění sestavy. Pokud vše dopadne dobře, budeme se kochat docela pohledným celkem.
Jak lze posoudit z různých úhlů pohledu, interiér skříně je ve směru od přídě až po horní zadní roh volně průchozí bez větších překážek vůči proudícímu vzduchu. Také grafická karta má před svými ventilátory dostatečně volný prostor pro nasávání vzduchu. Samozřejmě, že v této alternativní pozici grafika blokuje praktické využití ostatních PCIe slotů základní desky.
Pro snadné uzavření vnitřního krytu prostoru pod přepážkou základní desky jsem musel svazky kabelů pevně stáhnout páskami. Jejich lepším uspořádáním jsem se nezdržoval.
Poslední pohled na dokončené dílo a můžeme zpět nasadit a uzavřít obě bočnice.
Kromě LED osvětlení instalovaných komponent je jasným indikátorem provozu sestavy bíle podsvícený symbol na tlačítku Power.
Provoz sestavy jsem si nastavil na nízkou hlučnost, kdy se ventilátory pohybovaly v klidu a nízké zátěži rychlostí okolo 200 ot./min. a byly přitom prakticky neslyšné. Až do rychlosti 900 ot./min. pak byly ve vyšší zátěži stále dostatečně tiché, bez rušivých pazvuků.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
