Test skříně Fractal Design Ridge | Kapitola 8
Seznam kapitol
Velká malá počítačová skříň s dobrým větráním a pohledným designem hodícím se i do obývacích pokojů. Takto by se dala jednou větou charakterizovat novinka výrobce Fractal Design, zaměřená na uživatele malých sestav Mini-ITX, která zastane úlohu středně výkonné herní či multimediální stanice a může tak nahradit specializovanou herní konzoli.
Skříň Fractal Design Ridge umožňuje provoz také v alternativní horizontální poloze. V tomto případě přeskočíme postup dokončení montáže popsaný v předchozí kapitole a budeme pokračovat následujícím způsobem, přičemž máme na výběr dvě varianty upevnění podstavce.
V případě první varianty horizontální polohy „A“ využijeme oba dva díly podstavce skříně, které přišroubujeme do připravených otvorů v pravé bočnici dle následujícího obrázku.
Menší díl podstavce je přišroubován dvěma šrouby z vnější strany bočnice, zatímco ten větší díl čtyřmi šrouby ze strany vnitřní.
Připojuji ještě ilustrační obrázek z uživatelské příručky.
V horizontální poloze jsou ventilační otvory pro napájecí zdroj a chladič procesoru umístěny vespod. Standardní ventilátory skříně v tomto případě nasávají vzduch skrze průduch shora dolů, lze je ale přemontovat do opačného směru.
Na první variantu horizontální polohy skříně lze pohlížet jako na symetrickou, kdy větší díl podstavce je orientován souběžně s čelem a menší díl je uprostřed skříně poblíž její zadní stěny.
Umístění menšího dílu podstavce skříně je lépe vidět na následujícím obrázku.
U druhé varianty horizontální polohy „B“ přešroubujeme oba díly podstavce do alternativních kotevních otvorů orientovaných rovnoběžně s bočními okraji skříně.
V uživatelské příručce tento úkon demonstruje následující obrázek.
V případě druhé varianty je větší díl podstavce umístěn asymetricky podél levého boku skříně a menší díl se nachází uprostřed délky pravého boku skříně. Při pohledu zepředu budí skříň dojem, jako by na pravé straně levitovala nad povrchem stolu.
V této variantě působí skříň velmi zajímavě i při pohledu z různých úhlů.
Na závěr vestavby vzorové sestavy nemůže chybět posouzení kultivovanosti skříně za různých provozních podmínek. Během testu hlučnosti jsem měnil rychlost pouze u dvojice standardních ventilátorů skříně, přičemž chladič procesoru běžel trvale v nejnižších otáčkách a ventilátory grafické karty byly zastaveny. Hlukoměr jsem umístil v šikmém směru přibližně 30 cm od čela skříně.
Výchozí hluk v místnosti při vypnutém počítači se pohyboval na hladině 31,0 dBA. Po spuštění počítače jsem u ventilátorů skříně nejprve nastavil nejnižší možné provozní otáčky odpovídající 28 % PWM, konkrétně 540 ot./min, přičemž hlučnost se lehce zvedla na takřka neslyšných 32,4 dBA. Po nastavení rovných 30 % a 580 ot./min, se hlučnost ustálila na stále velmi nízké úrovni 33,0 dBA.
Za přijatelnou úroveň hluku, která by mě při práci příliš nerušila, považuji i 37,6 dBA dosažených při 770 ot./min (40 % PWM). S dalším zvyšováním rychlosti ventilátorů na 50 % a 940 ot./min se hluk zintenzivnil na již méně přijatelných 43,7 dBA.
Další provozní režimy lze podle mého názoru strpět pouze při krátkodobém vytížení sestavy, neboť aerodynamický hluk je již velmi intenzivní. Při rychlosti 1110 ot./min (60 % PWM) jsem naměřil kulatou hodnotu 49,0 dBA. S dalším zvyšováním rychlosti ventilátorů hluk úměrně rostl až na výslednou úroveň 61,4 dBA, dosaženou v režimu 100 % PWM při rychlosti 1650 ot./min. V tu chvíli skříň působila dojmem malého vysavače prachu.
Naštěstí i v nejnižších otáčkách dokážou ventilátory zajistit dostatečnou výměnu vzduchu v relativně malém prostoru skříně, takže nevidím žádný důvod, proč by sestava nemohla být provozována v tomto režimu trvale.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
