Test skříně XPG Starker AIR BTF – atraktivní vzhledem i cenou | Kapitola 7
Seznam kapitol
Atraktivní design, prostorný a dobře větraný interiér, kultivované ARGB ventilátory v základní výbavě a příznivá cena. To jsou hlavní trumfy nového modelu počítačové skříně XPG Starker AIR od společnosti ADATA. Na první pohled ideální produkt k herní počítačové sestavě s omezeným rozpočtem, kde hlavním kritériem je co nejlepší poměr ceny a výkonu.
Montáž vzorové sestavy do skříně XPG Starker AIR BTF zahajuji jako obvykle instalací základní desky klasické velikosti ATX. Není to první XPG skříň v našem testu, takže mě již nepřekvapilo neobvyklé upevnění základní desky pomocí šroubů s běžným metrickým závitem M3, které se standardně používají pro přišroubování SSD disků. Pro klasickou ATX desku budeme potřebovat devět šroubů.
Obrázek výše nám jasně demonstruje, že v případě použití větší E-ATX desky (pozice pro její distanční sloupky jsou na prodlužujícím plechu přepážky označeny) nemáme v přední polovině skříně žádné otvory pro přitažení kabelů. Řekl bych, že pro E-ATX desku je tato skříň nevhodná.
Otvory pro kabely končí ve vzdálenosti 276 mm od zádi skříně, vnitřní prostor má bez čelních ventilátorů délku 405 mm. ATX základní deska je od čela šasi vzdálena 160 mm.
Mezi stropem skříně a horním okrajem základní desky jsem naměřil vzdálenost 61 mm. Pokud odečtu dva milimetry odpovídající hloubce prolisu v místě kotevních otvorů, tak pro případný radiátor vodního chlazení s ventilátory nám zde zbývá docela slušných 59 mm, což by mělo pro běžný radiátor vodního chlazení s ventilátory stačit. Opačný spodní okraj základní desky se nachází pár milimetrů nad stropem tunelu.
Vyzkoušel jsem, jak se skříň popasuje s trojicí 140mm ventilátorů, které jsem přišrouboval na její čelo. Musím potvrdit, že zcela bez problémů. Ventilátory vyplnily prakticky celou plochu čelního ventilačního průduchu a zůstalo jen 5 mm k eliminací případných tolerancí.
Bez problémů se obešel také pokus o instalaci trochu přerostlého radiátoru vodního chlazení velikosti 360 mm. Radiátor jsem upevnil v nejvyšší možné poloze s přívodními hadicemi nahoře. Opačné orientaci hadicemi dolů brání strop tunelu, respektive nedostatečná ohebnost hadic.
Když jsem přemístil radiátor dolů až do nejzazšího místa, kam lze posunout spodní šrouby radiátoru, získal jsem pod stropem skříně volný prostor šíře 47 mm. Do takového prostoru bych další (stropní) radiátor s ventilátory nezasunul.
Pokud však oželím možnost přišroubování čelního radiátoru u spodního konce a spokojím se upevněním blíže jeho středu, pak mohu radiátor umístit ještě o něco níže, čímž pod stropem získám již dostatečně velkou mezeru 63 mm. Do takové mezery lze běžný radiátor s ventilátory již pohodlně zasunout.
Na stropě skříně má 360mm radiátor výrazně ztíženou pozici. Sice se sem vejde, ale jen za cenu toho, že se rozloučíme s horním ventilátorem na čele šasi, nebo s ventilátorem na jeho zádi. Podle toho pak zvolíme orientaci přívodních hadic radiátoru. Radiátor vzorové sestavy má délku 403 mm, takže z každé strany mu na stropě ve skříní zbývá jeden milimetr volného prostoru.
Kolizi s ventilátory bychom se zřejmě nevyhnuli ani použitím kompaktnějších modelů radiátorů, které dosahují délky okolo 390 mm. Muselo by se jednat o nějaký model s velmi poddajnými hadicemi, které by se vyhnuly čelním ventilátorům posunutých do nejnižší možné pozice.
Na strop testované skříně bude určitě vhodnější použít radiátor vodního chlazení velikosti 280 mm. Na délku zde má dostatek prostoru a lze si u něj vybírat z obou možností orientace přívodních hadic.
Radiátor s upevněnými ventilátory svou tloušťkou nezasahuje nad prostor základní desky, ale v případě tlustší varianty (nad 59 mm) hrozí kolize s vyššími objekty na základní desce.
Vyzkoušel jsem také současné použití dvou radiátorů vodního chlazení, přičemž 280mm radiátor jsem záměrně posunul zcela dopředu nad 360mm radiátor, upevněný na čele skříně v nejnižší možné poloze. Je zřejmé, že pokud bych demontoval zadní ventilátor skříně, mohl bych ve skříni použít i dvojici 360mm radiátorů délky až 403 mm.
Po odstranění plechového prodlužovacího dílu přepážky jsem také ověřil možnost upevnění dvojice 120mm ventilátorů do boční pozice.
Zajímavou možností, jak posílit chlazení grafické karty, je osazení až trojice 120mm ventilátorů na strop tunelu. K jejich upevnění budeme potřebovat dlouhé šrouby, které však nejsou součástí příslušenství skříně. Já jsem proto ventilátory na strop tunelu jen volně položil. Jejich poloha je dána rozmístěním otvorů v plechu se závity.
Konstruktéři nebyli při návrhu skříně příliš pečliví, neboť střední ventilátor koliduje s gumovou průchodkou ve stropě tunelu, která tak musí být před upevněním ventilátoru odstraněna. Přitom pár milimetrů pro posunutí otvoru pro průchod kabelů tak, aby se dostal mimo kolizi, na stropě tunelu zůstává k dispozici.
Pro chlazení vzorové sestavy nakonec použiji obrovský vzduchový chladič Noctua NH-15, který se do skříně pohodlně vejde.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
