Test skříně XPG Starker AIR BTF – atraktivní vzhledem i cenou | Kapitola 9
Seznam kapitol
Atraktivní design, prostorný a dobře větraný interiér, kultivované ARGB ventilátory v základní výbavě a příznivá cena. To jsou hlavní trumfy nového modelu počítačové skříně XPG Starker AIR od společnosti ADATA. Na první pohled ideální produkt k herní počítačové sestavě s omezeným rozpočtem, kde hlavním kritériem je co nejlepší poměr ceny a výkonu.
Do skříně XPG Starker AIR BTF lze instalovat grafickou kartu do délky 390 mm. Primárně je skříň připravena pro horizontální polohu grafiky, v níž je ve všech směrech dostatek prostoru i pro modely grafických karet s mohutnými chladiči. V horizontální poloze lze také využít možnosti doplnění přídavných ventilátorů na strop tunelu, které posílí chlazení grafiky.
Testovaná skříň dovoluje také alternativní upevnění grafické karty ve vizuálně atraktivní poloze vertikální. K tomuto účelu slouží demontovatelný blok PCIe záslepek skříně, který lze do vertikální polohy pootočit. Blok je do zadní stěny skříně uchycen třemi šrouby s velkou hlavou. Po jejich vyšroubování se mně však nepodařilo blok ze skříně vyjmout. Bránila mně v tom základní deska upevněná těsně za tímto blokem.
Po odšroubování a posunutí základní desky jsem blok již snadno vyjmul a následně upevnil na zadní stěnu skříně v pootočené poloze se záslepkami orientovanými vertikálně.
Následně jsem narazil na problém, jak se šroubovákem dostat ke šroubům záslepek. V přístupu mně totiž zavazel zadní ventilátor. Nejprve jsem si chtěl pomoci plochým klíčem, neboť hlavy šroubů mají tvar šestihranu. Jenže bych potřeboval nestandardní klíč velikosti 6,5 a takový jsem ve své dílně pochopitelně neměl. Takže jsem nakonec sundal zadní ventilátor a pomocí kratšího šroubováku jsem šrouby záslepek určených k odstranění uvolnil.
Pro instalaci grafické karty budeme potřebovat prodlužovací PCIe kabel (riser), který není součástí standardní výbavy skříně. Záměrně jsem použil nejmenší grafickou kartu, kterou mám k dispozici. V kombinaci se vzduchovým chladičem procesoru je ve skříni pro grafiku ve vertikální poloze totiž málo místa na výšku.
Problém je v univerzálním bloku, jehož záslepky jsou po pootočení zbytečně vysoko nad stropem tunelu. Mezi grafikou a chladičem pak nezůstal prostor pro připojení napájecího kabelu, takže grafická karta ve vertikální poloze je v mém případě nepoužitelná. Musel bych najít nějakou grafickou kartu s podobnou výškou, ale s podstatně větší délkou a napájecím konektorem vzadu. Ve volném prostoru před chladičem procesoru by pak bylo připojení napájení grafiky možné.
Takže jsem se vrátil ke klasické instalaci grafické karty do polohy horizontální.
I když jsem neměl k dispozici základní desku s konektory na zadní straně, instalovaná sestava s klasickou ATX deskou vypadá docela čistě. Všechny kabely vedou nejkratší cestou pod přepážku a opticky příliš neruší. Uvnitř skříně zůstává dostatek volného prostoru pro zajištění volného proudění chladicího vzduchu.
S uklizením změti kabelů na pravé straně skříně jsem se nijak nepáral. Dostatečně dimenzovaný prostor pod přepážkou dovoluje snadné uzavření bočnice i v tomto neutěšeném stavu.
V závěru montáže jsem vrátil zpět všechny původně demontované panely a prachové filtry. U grafické karty by se hodilo její podepření, aby se na svém konci neprohýbala.
Provoz sestavy indikuje bíle podsvícené tlačítko Power a samozřejmě i osvětlení ARGB prvků skříně. Potěší přítomnost rudé kontrolky aktivity disku, zabudované do tlačítka Reset. Po prvním spuštění se ARGB prvky rozblikaly všemi barvami v příšerném stroboskopickém efektu, který by u citlivých jedinců způsobil epilepsii. Zkoušel jsem jej opakovanými stisky tlačítka se symbolem žárovky přepnout do nějakého stabilního módu, ale neúspěšně. Podle příručky by to ale mělo být možné, takže snad to je pouze kusová záležitost. Naštěstí fungovalo dlouhé podržení tlačítka, které slouží k přepnutí řízení osvětlení na připojený výstup základní desky.
Pojďme se nyní podívat, jak si skříň XPG Starker AIR BTF vedla z hlediska hluku produkovaného čtveřicí standardně dodávaných ventilátorů. Před měřením jsem vypnul všechny pohyblivé součásti sestavy mimo ventilátory chladiče procesoru (běžely trvale v minimálních otáčkách) a ventilátory skříně. Výchozí hladina hluku v místnosti byla na hodnotě 30,3 dBA.
Standardní ventilátory skříně nemají k dispozici PWM řízení otáček a jejich regulace je tak možná pouze změnou napájecího napětí. Po spuštění sestavy jsem nastavil nejnižší regulovatelné otáčky ventilátorů skříně na 690 RPM (níže mě má základní deska nepustila) a při této rychlosti jsem naměřil hladinu hluku 31,2 dBA. Po zrychlení na 750 RPM se hlučnost zvedla na rovných 32,0 dBA. V obou případech můžeme hovořit o velmi tichém provozu, který dokážeme identifikovat jen poslechem v bezprostřední blízkosti skříně.
S dalším zvyšováním otáček ventilátorů skříně se hlučnost adekvátně zvyšovala. Rychlost 850 RPM znamenala hluk na hladině 34,8 dBA, při 1000 RPM stoupla na 37,0 dBA a při maximálních 1200 RPM se zastavila na 41,0 dBA.
Ve výsledku mohu říct, že tyto ventilátory jsou mnohem lepší než ty, které jsme posuzovali v nedávné recenzi skříně XPG Invader X. Na rozdíl od nich jsem u XPG Starker AIR BTF nezaznamenal žádné parazitní zvuky, které by hlučnost lokálně zvyšovaly. Ve srovnatelných otáčkách jsou navíc prokazatelně tišší. S přihlédnutím k cenové kategorii testované skříně lze považovat standardně dodávané ventilátory za velmi dobrou volbu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
