Úvaha: Je to tady – splaskává facebooková bublina? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když se blížilo IPO Facebooku (Initial Public Offering, uvedení firmy na akciový trh), noviny přímo vřely články a komentáři. To je dost neobvyklé. Zkuste si vzpomenout, kdy naposledy uvedení akcií nějaké firmy řešily noviny na prvních stránkách, které nejsou obvykle rezervovány pro nudné finanční zprávy...
Zvolte nejlepší hry roku 2023 a vyhrajte herní hardware
S partnerem Samsung SSD přinášíme velkou čtenářskou a redakční anketu. Za svůj hlas pro nejlepší hru můžete získat řadu cen…
Panuje podezření, že cena akcií byla tak trochu přifouknutá – a toto tvrzení se opírá například o velmi vysoké P/E ratio akcií Facebooku (Price to Earnings ratio). Existují dvě definice P/E, jedna je z „hlediska investora“ a „druhá z hlediska tržní kapitalizace“. Pochopitelnější mi přijde ta první, protože vysvětluje jednoduchou logiku z hlediska dlouhodobého investora – tedy cenu akcie dělenou ročním výnosem na akcii. Volně řečeno jde o počet let, za které by se vám zaplatila investice do akcie z jejích výnosů (míněna čistá pořizovací cena bez poplatků brokerům).
Tato hodnota je klíčová pro vyhodnocování vhodnosti dlouhodobého investování. Obvyklá hodnota P/E je kolem 15, čili když si pořídíte akcii, tak by se vám sama měla zaplatit z výnosů za 15 let a dále už jenom vydělávat.
Poměr P/E není zcela jednoduchý – u řady konvenčních firem se pohybuje pod 10, u technologických firem klidně i přes 50, Facebook ho měl dokonce na 88. Vysoké P/E nezamená, že by akcie byly přímo předražené, to by byla příliš jednoduchá interpretace. Může to znamenat prostě to, že investoři očekávají nárůst příjmů společnosti v budoucnosti, ať už zavedením nových výnosných služeb a nebo zvětšením trhu. Nízké P/E naopak může znamenat, že investoři očekávají kontrakci trhu nebo pokles ceny produktů a tedy pokles příjmů společnosti.
Problém je v tom, jak vlastně odhadovat příjmy technologických firem. Nejznámější investor světa, Warren Buffett, je například známý tím, že se technologickým firmám vyhýbá a preferuje investice do takových podniků, u které chápe jejich logiku a mechanismus fungování.
Lidi potřebují jíst, takže je třeba pěstovat obilí, to se někde musí umlít, mouka se někde skladuje, někde se z ní peče chleba a nakonec se prodává. K tomu potřebujete transport, infrastrukturu a podobně. Lidi potřebují jíst pořád, spotřeba může jít trochu nahoru a nebo dolů a to se projeví na celém výrobním a distribučním řetězci. Dobrý investor ví, kde by se měly pohybovat ceny, který podnik je nadhodnocený a který je naopak podhodnocený. Dokáže odhadnout, jaký dopad bude mít neúroda a nebo třeba pokles ceny paliv.
Úspěch Warrena Buffetta byl založen na tom, že dokázal většinou správně poznat, který podnik je podhodnocený a který má smysl kupovat. Jeho čich byl tak dobrý, že sám o sobě začal být považován za jakýsi investičně marketingový nástroj: když Buffett něco kupuje, je to dobré a má to smysl kupovat taky. Když se Lehman Brothers začali potápět, oslovili Buffetta, aby koupil v bance podíl hlavně proto, aby uklidnili investory a stabilizovali cenu akcií. Buffettův návrh podmínek se ale nelíbil Richardu Fuldovi a Buffetta odmítl, což byla asi chyba, protože banka šla nakonec ke dnu. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Buffett podíl koupil!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
