Velký test teplovodivých past – vyplatí se připlácet? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na trhu je opravdu nepřeberné množství teplovodivých past, které se výrazně liší jak cenou, tak parametry. Spousta uživatelů raději sáhne po té dražší a doufá v lepší výsledky. Je tomu opravdu tak? Na vzorku dvanácti nejprodávanějších past si ukážeme, že připlácet si je kolikrát úplně zbytečné. Test vyhrála pasta za 120 korun.
Nanášení teplovodivé pasty patří mezi další faktory, které dokážou ovlivnit přenos tepla do chladiče. V tomto případě neznamená čím více, tím lépe, ba naopak. Na procesor je třeba nanést téměř průhlednou vrstvu pasty, která se tlakem chladiče protlačí do míst, kde je jí nejvíce třeba. Výjimku tvoří chladiče, které mají styčnou plochu menší než procesor. V tomto případě se pasta nanáší na chladič. Před samotnou instalací je zapotřebí si obě styčné plochy řádně očistit. K tomu můžeme využít lihu či technického benzínu. Nikde nesmí zůstat otisky prstů ani jiné nečistoty!
Technik pro nanášení past je několik. Mezi uživateli nejoblíbenější patří nanesení pasty do středu procesoru, kde se následnou instalací chladiče pasta vlivem tlaku rozetře. Tento způsob vytvoří na procesoru jen kolečko, které nepokryje celý procesor. Dalším způsobem pro nanášení teplovodivé pasty je využití tzv. roztírací karty. Ze zkušeností ji doporučuji jen u těch past, které mají vysokou viskozitu, a jdou tedy těžce roztírat. V tomto případě se karta rozhodně hodí. Já osobně ji nepoužívám, protože s ní nedocílím takového výsledku, jako s následující technikou. Navíc s kartou si vždy upatlám i patici.
Můj nejoblíbenější způsob je nanášení pasty „ťupkovou“ metodou. To znamená, že si do středu procesoru nanesu malé množství pasty, a tu následně prstem obaleným v mikroténovém sáčku rozetřu jemným poklepáváním.