vodni-chlazeni-test
PCTuning Článek

Vodní chlazení: test ...

Petr Válek
Petr Válek
17. 6. 2004 00:00 106 Sdílej:

Seznam kapitol

1. Vodní chlazení: klady a zápory 2. Testované bloky 3. Další testované bloky 4. Testy a závěr

Problematika chlazení procesorů je stále aktuálnějším tématem. Vzhledem k tomu, že klasické chladiče odvádějí v horkém počasí svůj výkon pouze tehdy, pohnou-li pořádně vrtulí (a takových 5000ot/min je docela slyšet), narůstá počet těch, kteří pokukují po něčem, co by chladilo lépe a přitom tiše. První volbou je pak většinou věc, která funguje v autech už století - vodní chlazení. I když se nejedná o řešení pro každého, nebude od věci podívat se na některé tzv. "water blocky" a jejich chladící výkony zblízka.

Reklama
Reklama

Problematika vodního chlazení se stává, tak jak roste teplo "produkované" nejvýkonnějšími procesory (a to dnes už pomalu překračuje hranici 100W), stále aktuálnějším tématem. To, že se nejedná o pouhý výstřelek nadšených amatérů dokázala nedávno firma Apple, když se rozhodla své nejvýkonnější počítače chladit právě "vodníkem". Ne, nepředpokládám, žeby vodní chlazení mělo být v každém budoucním počítači... přesto nebude od věci podívat se na několik základních dílů tohoto alternativního směru.

Domácí výroba nebo značkový výrobek?

Sami možná osobně znáte pár nadšenců, kteří u nás vyvíjejí a vyrábějí svá vlastní řešení, existují také české firmy, které se na tuto problematiku zaměřují. Poněkud méně populární jsou u nás pak výrobky renomovaných zahraničních firem - jsme národem kutilů a vodní chlazení je něco, na čem je možné ukázat svou tvořivost a šikovnost.

Proč ale vůbec měnit klasický a relativně bezpečný chladič za něco, co už jen při vyslovení "voda v počítači" vyvolá obavy u nejednoho z PC uživatelů.

Klady vodního chlazení jsou nepopíratelné. Jednak bývá ve většině případů jednoznačně výkonnější (rozdíly teplot mohou dosáhnout i desítek °C), dalším nezanedbatelným kladem je nižší hluk - tedy pokud je konstrukce promyšlená. V neposlední řadě je tady také možnost chladit vodou kromě procesoru také grafickou kartu, čipset a občas i zdroj a proměnit celý počítač na téměř nehlučnou mašinu.

Mezi hlavní zápory vodního chlazení patří vyšší pořizovací cena, častější údržba a monitorování kompletu a složitější montáž. Právě složitější montáž a údržba odrazuje od vodníka většinu uživatelů. Věřte mi, že pokud mu věnujete trochu času a budete opatrní a svědomití, můžete mít na několik let vystaráno.

Spousta z Vás si teď určitě říká "brrrrrr, vodu do svýho PC nikdy nepustil, že ono a tohle". Pokud si ale opravdu dáte pozor, není se čeho bát. Utáhnout hadičky, dobře umístit bloky, pro běžný český ručičky žádný problém. Pojďme na věc ale postupně:

Co potřebuji na vodníka?

Základem je samozřejmě PC, nepochybuji však, že jej všichni máte. Výběr dalších periférií je i u nás poměrně široký. V našem případě je třeba dát si pozor na takové "maličkosti" jako jsou například díry okolo Socketu A (které i dnes bohužel nenajdete na mnoha základních deskách).

Bloky

Bloky vodního chlazení se vyrábějí dnes ve většině případů z mědi, existují samozřejmě i hliníkové. Z hlediska účinnosti není až tak důležitý použitý materiál jako spíše konstrukce samotného bloku. Na obrázku vidíte použití třech bloků, kdy blok 1 chladí CPU, blok 2 čipset a poslední blok 3 se pak nalézá na grafické kartě.

Vodní chlazení samozřejmě není nutné osazovat na všechny vyjmenovaná místa a můžete použít pouze blok pro CPU. V ideálním případě je však nejlépe chladit kromě CPU i čipset a grafickou kartu. V extremních případech je také možné vidět chlazení vodou i na pevných discích a zdrojích. Pro běžného uživatele však postačí použít základ tří bloků, stejně jako to vidíte na obrázku.

Čerpadlo

Neméně důležitou součástí je samostatné čerpadlo. Velice často bývají používané akvaristické čerpadla. Mezi jednoznačně nejpoužívanější patří v našich končinách čerpadla firmy Eheim. Existují samozřejmě další firmy, které vyrábějí kvalitní čerpadla, přesto právě firma Eheim patří mezi špičku. Jejich modely patří mezi cenově dostupné a také dostatečně výkonné.


Čerpadlo Eheim 1046

Ve světě jsou považována za nejspolehlivější. Také samotný hluk produkovaný těmito čerpadly je minimální, při spuštění PC nejsou takřka slyšet. Jedná se o čerpadla, která nemusí být přímo ponořena v kapalině a díky tomu jej lze umístit kdekoli do skříně. Můžete je však použít také jako ponorné. Zapojení do koloběhu je vyřešeno šroubeními (přímé šroubení s převlečnou maticí), jejichž instalace je nenáročná jak na um tak i na čas.

  • EHEIM 1046, výkon 300l/min, rozměry 135 x 95 x 56 mm (75mm s podstavcem)

  • EHEIM 1048, výkon 600l/min, rozměry 150 x 100 x 65 mm (75mm s podstavcem)

My sami jsme při testech používali právě model 1046, který nám na testy zapůjčila firma Aquacool. Nevýhodou těchto dvou řešení je přímé napájení z 220V, musíte tedy při případné koupi jednoho z nich řešit umístění kabelu a také jeho vypínání.

Firma Eheim však nedávno uvedla model, který je napájen klasickým konektorem molex a jeho umístění a vypínání je bezproblémové. Jde o model 1046, který bude dle mého názoru doplněn i o výkonnější model 1048.

Eheim však není jediným výrobcem, my jsme se však rozhodli toto téma příliš nerozpitvávat. Pokud však existují čerpadla, o kterých by měli naši čtenáři určitě vědět, stačí nás upozornit formou emailu na adresu valek(zavináč)pctuning.cz . Rádi tuto kapitolku rozšíříme o další modely a výrobky.

Tepelný výměník - radiátor

Vzniklé teplo je samozřejmě nutné někam předat. O vyprodukované teplo se vždy stará výměník. Vyrábějí se rozličné modely, u nichž je opět použit ve většině případů hliník či měď. V našich luzích a hájích se s úspěchem používají výměníky různých automobilů. Jednoznačnou jedničkou je pak radiátor topení používaný u vozů Škoda 120.

Mezi špičkové se však řadí výrobky takových firem jako je Airplex či Maxxxpert a další. My jsme k testům využili výrobek firmy Maxxxpert, model MXL-mono. Jde o výměník, vyrobený z hliníku s měděnými trubkami. Jeho rozměry 120 x 140 x 75 mm jsou ideální z pohledu umístění ve skříni a použití až dvou 120 mm větráčků.

V samotném těle je umístěno 12 trubek kolmo na žebra radiátoru. Jsou spolu propojeny a ústí do dvou nátrubků. Výstup a vstup.

Výměníků či radiátorů, jak chcete existuje celá řada. Dají se opatřit i řešení, která v sobě kromě výměníku ukrývají i čerpadlo. Podobné řešení uvedla i česká firma AQcool, která prodává kompletní sadu vodního chlazení i se všemi trubičkami a kapalinou. Stačí zapojit a jedem.


Výměník s integrovaným čerpadlem. Vynikající je možnost montáže na case.

Recenzi tohoto produktu naleznete i na našich stránkách zde. Toto zboží nemůže také chybět v našem shopu zde.

Další příslušenství

Kromě těchto základních  částí se také používají expanzní nádobky, větráčky a nezbytné hadice se sponami a přechodkami. V neposlední řadě je také nutná nádobka na kapalinu. Obvykle stačí láhev nebo kanystřík či něco podobného.

Expanzní nádobka se používá pro doplňování a čistění. Není sice nutnou součástí, přesto se však její použití doporučuje. Ulehčuje kontrolu množství kapaliny a její doplňování. Stejně tak se s ní dobře odvzdušňuje. My sami jsme ji pro přímé testování nepoužili, přesto její koupi doporučujeme. Výběr na trhu je stejně pestrý jako u ostatních součástí vodního chlazení. Konstrukce dnešních expanzních nádob dokonce dovoluje tzv. samoodvzdušňování.

Větráčky používané u sad vodních chlazení bývají nejčastěji 80x80mm, 92x92mm či 120x120mm. Jde u nich především o tichý (nejlépe neslyšitelný) chod. Běžně jsou k dostání různé modely, spíše se vyplatí si připlatit a koupit značkové a pomaloběžné modely. Přeci jen nám jde o minimum hluku, ne? ;-)
V našem testu jsme použili větráček Nexus Real Silent Case Fan. Jeho parametry vyčtete z obrázku.

Jeho vysoký výkon a minimální hlučnost je vynikající pro použití právě v systémech vodního chlazení či v case. Oranžová barva připomíná barvu firmy Thermaltake.

Hadičky je nejlépe použít jakékoli silikonové. Koupíte je běžně ve všech marketech typu Bau... či Horn.... . Jejich tloušťku a průměr budete muset podřídit svým dílům vodního chlazení stejně jako spony. 

Použitá kapalina

Ideální kapalina do vodního chlazení počítače by měla mít co největší tepelnou kapacitu, což je vlastnost, která udává schopnost látky absorbovat dodávané teplo a dále pak tepelnou vodivost. Neměla by mít korozívní účinky na kovové časti okruhu a nemela by narušovat těsnění a plastové časti. Vzhledem k používání odstředivých čerpadel o male učinnosti při vyšším zatížení by měla mít co nejnižší viskozitu.

Z běžně dostupných kapalin je pro tyto účely nejvhodnější obyčejná destilovaná voda. Ve valné většině případů jsou dnes používány bloky z mědi bez jakékoli povrchové úpravy a proto je dobré přidávat do destilované vody glykol jako inhibitor koroze.
Při používání kombinace hliníku a mědi v okruhu dochází k elektrolytické korozi a jsou dvě možnosti jak ji předejít. Přidáním glykolu do okruhu nebo opatřit hliníkové části vhodnou povrchovou úpravou.
Další přísadou by měl být etanol (lih). Etanol snižuje viskozitu kapaliny po přidání glykolu a působí proti vzniku vodních řas.
Ideální variantou je použít v okruhu komponenty pouze z mědi a plastu. Při této kombinaci stačí používat pouze směs destilované vody a etanolu.

Sami jsme při při testování použili destilovanou vodu bez jakýchkoli příměsí! Naše nádobka na kapalinu měla obsah 1,5l. Když přidáme přibližně 0,2dcl v oběhu samotného vodního chlazení, uznáte že nejde o veliké množství. V praxi se běžné u kamárádů a známých úplně od nádobky upouští takže se dá říci, že i množství vody v oběhu je dostatečné na uchlazení všech periférií.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning