Články na téma Internet (strana 4 z 23)

V devadesátých letech jsem se snažil odborné veřejnosti vysvětlit, že počítačové hry z mládeže neudělají psychopaty. To se moc nepovedlo, ale nevadí, dnes už jejich názor málokoho zajímá. Se vzestupem AI ale přišli další moudří starci vyslovující floskuli „o tempora, o mores“ – a jako stovky generací jiných moudrých starců před nimi nás varují před zkázou, do které nás uvrhne pokrok.

Kauza kolem Juliana Assange je pozoruhodná tím, že přestože se týká svobody slova a práv novinářů, o jeho osud se novináři zajímali a zajímají pramálo. Ve skutečnosti nejsou schopni ani vysvětlit, co se kolem něj doopravdy stalo a celou věc zahráli do ztracena.

Všimli jste si, že úroveň online služeb klesá – a jejich cena roste, že se gamifikují a že jsou přes reklamu mnohem otravnější než kdy dříve? Tak tomuto procesu se říká enshittification neboli zhovnovatění.

Třicátého srpna tohoto roku vyšel na Anandtechu článek „End of the Road: An AnandTech Farewell“ od Ryana Smithe, kterým se s námi rozloučil Anandtech, klasický technologický web, který nás doprovázel více než 27 let. Je jeho konec znamením naší doby, znamením doby, kde lidé prostě přestávají o technologiích číst?

Klasická představa západního ajťáka o tom, jak lidé používají počítače, připomíná hierarchii hinduistických božstev: Někde dole jsou BFU, pak uživatelé, pak nadšenci, pak profesionálové, pak specialisté, potom admini – a nakonec to pokračuje k technologickým bohům. Je to jasná stupnice zatracených a vyvolených. Pokud se ale podíváte do světa, zjistíte, že tam to funguje úplně jinak.

Když se dívám na dokumenty o prasknutí první internetové bubliny (dotcom bubble), vypadá to skoro apokalypticky. Skoro jako by to celé byl gigantický průšvih, všichni přišli o všechno a všechny potkala jenom smrt a zkáza. Bylo to ale vážně tak zlé?

Tažení naštvaných umělců proti generativní AI pokračuje – a tentokrát se pokoušejí nejen o vyloučení svých děl z tréninkových setů, ale dokonce chtějí chránit svoje „styly“. Hm. To já na to jdu naopak – a kradu si od umělecké AI její vzory sám!

Suzan Wojcicki, bývalá šéfka YouTube, zemřela 9. srpna 2024 na rakovinu plic. Odešla v šestapadesáti, což je nepříjemně brzo – a zanechala za sebou spoustu pozitivní práce, ale také spoustu kontroverzí. Rozhodně však formovala nejen YouTube, ale celá sociální média do té podoby, v jaké je máme dnes.

Říct, že se nyní dějí v IT divné věci, je docela podcenění rozsahu problémů. Intel válčí s průšvihem u svých procesorů, Microsoft zažívá výpadky – a Crowdstrike? Crowdstrike uzemnil svým updatem víc letadel než teroristická hrozba a jako revanš nabídl kupón na jídlo. Vskutku podivné časy!

Na internetu najdeme mnoho záhad, včetně tak zvané „nejzáhadnější písničky internetu“. Není to jediná věc, u které se už patrně nepodaří určit její skutečný původ – ale ilustruje to, jak strašlivě rychle a dost možná definitivně ztrácíme paměť.

Příchod umělé inteligence je pěkně razantní. Nvidii katapultoval do nebes, už zítra bude každé PC pro AI a vtipy, memy a protesty zaplavují celý internet. Není ale nakonec masový příchod umělé inteligence přehnaně urychlený?

Neuvěřitelné se stalo skutkem: Česká televize a Český rozhlas si podle všeho opravdu prosadí výpalné z internetu. Dvacet let poté, co se „veřejnoprávní“ média měla buď transformovat, anebo zmizet v propadlišti dějin, se jim dost možná podaří přisát se na službu, která je učinila irelevantními – a žádat z ní výpalné!

Aby bylo jasno: Nesnáším TikTok. Považuji ho za hloupý a povrchní, za gejzír neinformací a definici digitálního dudlíku, který zabaví, ale nenaplní. Důvody, proč ho chce Amerika zakázat, jsou však podle mého názoru přece jenom poněkud pokrytecké.