„Věci, co skoro fungují“ jsou ze všech nejzákeřnější

Moje nejnovější příhoda s „věcí, která skoro funguje“ se týká diskreplikátoru Axagon Dual SATA, jenž slouží k tomu, že do něj vložíte zdrojový disk, cílový disk a on vám ho sám od sebe oklonuje, což je super. Nebo to můžete připojit přes USB a máte cenově velmi dostupný rámeček pro dva disky, který báječně funguje, tedy pokud opravdu funguje.

Já, veden snahou ušetřit nějaký peníz na cold storage backupu, jsem se dopracoval k myšlence, že celkem super idea je vzít starší a už nepoužívaný disk, vrazit na něj starší a už nepoužívaná data a spokojeně ho potom uložit do trezoru, ať si tam dříme sladký sen až do okamžiku, kdy se třeba něco semele a já ty staré backupy budu potřebovat. 

Pro takový účel se diskreplikátor jeví jako dokonalý, protože disk do něj prostě zasunete a pak ho zase vysunete. Nic se nemontuje, jednoduchost sama! A všechno šlo podle plánu, a to až do okamžiku, kdy se diskreplikátor nečekaně odpojil, pak se zase připojil a poznamenal, že obsahuje dva disky jemu cizí, zcela neznámé a patrně nenaformátované. V tu chvíli jsem zpanikařil, protože na nich mělo být odhadem 12 TB záloh, které jsem považoval za nízkoprioritní, a tedy jsem je nekopíroval, ale prostě přesunoval. 

i Zdroj: PCTuning s pomocí DALL-E

Havárie klasických disků se obvykle nedějí bez varování, a protože disky, na které jsem backupy přesunoval, nebyly ještě nějak výrazně sjeté. Skutečně jsem nepředpokládal, že detonují ve vzduchu, a navíc oba dva najednou.

A teprve potom jsem si uvědomil, že tohle se mi už jednou patrně stalo. Že se mi už jednou stalo, že při práci s diskem v diskreplikátoru najednou došlo k nečekané ztrátě primární partition – a nejen ke ztrátě partition, ale ke ztrátě celé diskové struktury, takže z toho nešlo vydlabat nic. Tehdy, v tom prvním případě, jsem z hanbárny podezříval disk samotný. Ale když vám doslova z minuty na minutu odejdou dva disky, z nichž jeden je skoro nový – a odejdou úplně stejným způsobem, je jasné, že problém je na straně jednotky.

Při práci s jednotkami mohou nastat všelijaké různé chyby od nečekaného odpojení přes brownout při startu disků po další nemilosti. Ale pokud se děje nějaké zlo, neměla by jednotka dělat jednu zásadní věc, a to snažit se na disky zapisovat, a už vůbec ne do jejich kritických oblastí. Klasické točivé disky jsou docela spolehlivé a je jenom jeden způsob, jak beze zbytku přijít o data: Hodně nešťastným způsobem přepsat systémové oblasti na disku. 

Což, když nad tím uvažuji, mi tato stanice udělala už potřetí – a stala se tak nejvýznamnějším zdrojem ztráty dat. Mimochodem – data recovery z obou disků přijde na desetinásobek ceny této stanice, takže jsem se ji rozhodl přesunout do elektrošrotu, zvláště poté, kdy jsem zjistil, že rozhodně nejsem jediný, kterého stanice Axagon připravila o data. Já o ně nepřišel nikdy při replikaci, něco se podělalo ve chvíli, když jsem ji plánoval použít jako náhradu USB na SATA, ale četl jsem příběhy lidí, kteří přišli o systémový disk, který se pokoušeli replikovat na druhý. To musí být extrémně nemilé, pokud děláte například náhradu SSD disku za větší a jdete na to přes replikaci bez předchozího zálohování.

Stanice „převážně funguje“ – tedy až na tyto krátké okamžiky, kdy děsivým a katastrofickým způsobem selže. A popravdě, když nad tím uvažuji, tak to, že selhává jenom občas, z ní dělá něco velice rizikového: Můžete totiž snadno zapomenout na to, že zařízení, které funguje po většinu času, má schopnost bez varování detonovat ve vzduchu i s vašimi daty.