Andor ukazuje, že inteligentní zábava pro dospělé existuje | Kapitola 6

A to mě vrací k myšlence, proč je většina historických vyprávění určena spíš odrostlým.

Je to vidět na Oceánu příběhů od Sómadévy, je to vidět na Tisíc a jedné. Nachází se tam spousta příběhů, které jsou o sexu, je tam spousta příběhů, které jsou o násilí, nejenom o tom světlém, ale taky o tom temném. Jsou to příběhy pro dospělé a taky pro ty děti, které se to snaží pochopit.

Ty příběhy jsou ze života, kopírují ho a nepřikrášlují. Nelžou. Vypráví věci tak, jak jsou: Že ne každý hrdina je ve skutečnosti hrdinský a že ne každý temný je ve skutečnosti zlý. Že ne každý přítel je upřímný a že jsou protivníci, se kterými se přece jenom dokážete dohodnout. Ukazují postavy zbabělé a postavy váhavé, každá z nich má svůj smysl, svoji roli. 

Tím, že ukážete dospělému publiku celou tuhle škálu, každý může najít kus něčeho, co je v něm samotném nebo co sám zná. Zbabělce, který se hrbí před mašinérií a věří, že když bude dlouho užitečný, tak ho nakonec odmění, a nakonec přece jenom pochopí, že je pouhým otrokem. Cynického amorálního solitéra, který nakonec pochopí, že mu na něčem přece jenom opravdu záleží – a pro to se nakonec obětuje. Směšného pozéra, který si neuvědomuje, že z něj mají všichni dobrý den – až se najednou ocitne v situaci, kdy se vzepře své vlastní podstatě a stane hrdinou. 

Matku, která cepuje své děti, žene je dál a dál – až je najednou ztratí, najednou už nejsou – a ona konečně pochopí, o co vlastně přišla. Hrdinu, který pochopí, že pokud se vzepře moci, pokud něco řekne nahlas, bude muset utíkat – anebo být zničen. Znuděného partnera, kterého roky přehlížíte – než vám konečně dojde, že on vás přes to všechno, co na vás ví, pořád kryje a pořád vás podporuje. Mstitele, který se dostal na konec své cesty, za ním je všechno zničeno – a on vlastně neví, kam se má vydat dál: Najednou je prázdný, bez cíle.