ARM se řadí na značky, Snapdragon X zabije architekturu x86. Už zase? | Kapitola 2
Seznam kapitol
V současnosti probíhá veliké bájení stran schopností Snapdragon X Elite a vyprávění o „ukončení existence architektury x86“. No, řekl bych, že jde o klasickou marketingovou kampaň, která má přesvědčit výrobce, aby zkusili udělat s tímto procesorem prémiové produkty, ale je otázka, zda to vyjde, protože tohle jsme tu už měli. Několikrát!
Dnes se roztleskávání nese v duchu, že když to udělal Apple, tak podobný skok přece udělá i Microsoft, že ano? No, ono to není poprvé, co se Microsoft rozhodl vydat za hranice všedních dní, tedy mimo architekturu x86 – a nebude to ani naposledy. Existovaly verze Windows NT pro platformy jako PowerPC, MIPS nebo DEC Alpha, které dokonce operovaly s konceptem HAL (Hardware Abstraction Layer), které měly dovolovat společnou code base. Windows for ARM existují také – a pokud vás to zajímá, klidně si pořiďte nějaké zařízení s Windows for ARM, Windows RT anebo jinými Windows, které vznikly pro podobný hardware.
Změna je ale přece život, ne? Ostatně přece, vykládají roztleskávačky, se Apple také vydal mimo architekturu x86, že ano? Ne, takhle to nebylo. Krátké přátelství mezi Apple a Intelem se týkalo faktu, že vlastní snahy Apple se minuly účinkem, jejich procesory PowerPC se nedaly taktovat na vyšší kmitočty a obecně šly zcela do kopru. Apple je známý tím, že chce být jiný, vždycky takový byl. Zatímco u osmibitů svět sahal po Intelu 8080 anebo Zilogu Z80, Apple si vybral MOS 6502 – a vybral si ho proto, že to byl opravdu levný procesor.
Když se ukázalo, že mimo to, že je opravdu levný, je to také opravdu limitovaný procesor, přešel Apple na Motoroly 68k – a když se ukázalo, že jsou drahé a limitované, naskočil v roce 1994 na vlak PowerPC, kterého se držel proto, že přece jenom potřeboval být trochu odlišný od PC. Vždyť co by se stalo, kdybyste si mohli MacOS i Windows nainstalovat na jednu mašinu, že? No, to jsme zjistili v roce 2006, kdy se ukázalo, že BootCamp dovoluje nainstalovat Windows i na Macy.
A aby bylo jasno, „být jiný“ je základní součást strategie Applu. Málokdo si pamatuje, že zoufalé a pološílené vedení prakticky krachujícího Applu se v roce 1995 rozhodlo podporovat vznik klonů Mac hardware ve snaze zvětšit stále se zmenšující instalovanou bázi. Celkem vzniklo 75 klonů a zdálo se, že plán vychází – tedy až na to, že prodeje oficiálních klonů samotný Apple výrazně finančně poškozovaly, protože alternativní výrobci nabízeli lepší klony Apple za menší peníze. Nabízeli lepší a funkčnější laptopy, ale hlavně nabízeli výkonnější, a přitom podstatně lepší analogy špičkových modelů.
Ano, ten, kdo předpokládá, že kdyby kolem Apple existovala férová soutěž, měli by uživatelé lepší hardware za méně peněz, má pravdu. Proto také, když se Steve Jobs vrátil do Apple v roce 1997, jako jeden z prvních kroků okamžitě program oficiálního licencování zastavil. Celé kouzlo výdělečnosti Apple spočívá v tom, že si hardware můžete koupit pouze u nich, a to pouze takový, jaký se rozhodnou prodávat.