Snapdragon X Elite v ASUS Vivobook S 15 OLED: Smash or pass ARM? | Kapitola 5

I když kde kdo mluví o tom, že „Windows konečně získají schopnost konkurovat Macům“, tak se tomu můžeme jenom zasmát: Optimalizace Maců je založená na tom, že Apple kontroluje jak hardware, tak software – a navíc je poměrně nemilosrdný vůči svým uživatelům v tom smyslu, že se opravdu netrápí nad jejich problémy s legacy softwarem. Díky tomu může tlačit na dokonalou optimalizaci na omezený set hardware, přes který se plánovaně posunuje a průběžně svůj systém mění – a když se tomu nepřizpůsobí aplikace, je to jenom jejich problém, padlé kolem cesty tady nikdo sbírat nebude.

Microsoft léta těžil z toho, že věnoval velkou pozornost zpětné kompatibilitě, což mu dovolovalo vyhrávat u nasazení, kde nevyměňujete IT řešení jako módní trička, ale chcete, aby vám reálně vydržela 20–30 let. V okamžiku, kdy si takové řešení děláte na míru a zajišťuje vám podnikání, které se moc nemění, pro vás není problém efektivita, ale právě kompatibilita. A ta má smysl i pro emulaci starších her a vůbec pro všechny případy, kdy je pro vás software hodnotnější než hardware.

Microsoft stále nekontroluje vlastnosti hardware a ti, kteří ho vyrábějí, nemají kontrolu nad tím, kterou cestou se Microsoft vydá. Microsoft se může rozhodnout pro optimalizaci na jiný model práce, který hardwaru nevyhovuje – a máme problém. To se děje pořád, vzpomeňte si na první kartu Nvidia NV1 (1995), která vsadila na kvadratické povrchy místo trojúhelníků, a to málem Nvidii zabilo dřív, než začala. 

Z povahy věci tedy musí znovu a opakovaně docházet k problémům u různých kombinací hardware a software, který prostě funguje „suboptimálně“. Ostatně u jednotlivých generací x86 procesorů jsme svědky toho, jak se Intel a AMD snaží optimalizovat svoje architektury na měnící se mix často používaných instrukcí, protože CISC je dnes ve skutečnosti „RISC s rafinovanou hardwarovou CISC emulací“ a podle toho, které instrukce se rozhodnete optimalizovat a které ignorujete, se mění pozorovaný výkon procesorů. 

O to více mě zaráží a podobně jako jiní komentátoři nechápu, proč se Microsoft pustil do dobrodružství s ARMem a s tím, že nyní výrobci softwaru často podporují x86, x86-64 a taky arm64. U moderních vývojových nástrojů to asi není velká tragédie vyvíjet na různé kódové báze, ale v čem je benefit? ARM není vítězství, naopak je to potenciální problém, až si někdo všimne, že všechny architektury ARM jsou privátní a licencuje je jediná firma, která, mimochodem, v současnosti vede s Qualcommem právní spor o tom, jestli vůbec mají licenci na architekturu ARM ve Snapdragonu X Elite legálně. V oblasti x86 se pravidelně Intel a AMD tlučou po hlavách svými patenty, ale alespoň jde o dvě firmy, ne potenciálně o jednu, která drží všechna práva a je jenom na ní, komu a zda je udělí!

V současnosti se stále více diskutuje open hardware platforma RISC-V, která ale není vyzrálá, ve větším s počítači na její bázi experimentují hlavně Číňané, od nichž si můžete koupit počítače i laptopy s RISC-V – to jsou paradoxy!

Co se jako čeká? Že když se ukáže, že ARM je potenciální problém, tak se dočkáme Windows for RISC-V a budeme celou tuhle věc opakovat znovu? Proč se vůbec Microsoft pouští do Windows for ARM, když ARM je architektura, kterou nekontroluje a nemá na ni práva? Není logičtější, aby Microsoft rozvíjel RISC-V a udělal specifikaci procesoru určeného pro Windows for RISC-V? Samé otázky!

Přitom nelze úplně ignorovat fakt, že Microsoft tak trochu podráží svoje hardwarové partnery, kteří mu 40 let pomáhali být dominující silou v oblasti software – a místo toho, aby svoje Windows optimalizovali a vyladili pro nové procesory x86 s jejich novými výkonnými a efektivními jádry a aby se hledala optimalizace tady, pouští se do nového dobrodružství, i když jsou Windows 11 stále „rozklované jako od slepic“, jak by to řekl můj bývalý vyučující – a stále jsou v tom nové i staré prvky a pořád nemáme jednotné nastavení a ovládání!

S postupem času mi Microsoft čím dál tím víc připomíná R. R. Martina, který ne a ne dopsat svou klíčovou ságu, patrně proto, že už ho to nebaví – a místo toho se pouští do prequelů a sekvelů a nesouvisejících věcí prostě proto, že jsou jiné a vzrušující. Proč se nudně dloubat v hoře starého kódu a snažit se ho dát konečně do formy, když místo toho můžete do Windows přidat emulaci Prizm a integrovat umělou inteligenci, která jede přes ChatGPT a je sice omezená, ale nová? 

Ve výsledku si ale šíleně komplikují práci, protože mám dojem, že optimalizovat třeba jenom ten hloupý power management pro tak zásadně odlišné architektury znamená fakticky vytvořit jich více odlišných, což znamená mnohem složitější kombinace s různými typy emulací a kódů a taky podstatně větší potenciál pro chyby a pro bezpečnostní díry. Výsledkem bude mnohem složitější ekosystém na vývoj a údržbu: Proč tohle Microsoft vidí jako cestu vpřed, je mi záhadou.