Čipokrize aneb jak jsme se vyřadili ze hry | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nedostatek komponent je věc, která trápí IT obecně skoro už dva roky – ale tentokrát problém přetekl do oblasti, o které se obvykle v souvislosti s nedostatkem čipů nemluví: Automobilový průmysl. A nedostatek ho trápí celosvětově. Jak se to stalo?
Komplexita automobilů roste s tím, jak se zvyšuje podíl počítačového řízení, autonomní inteligence, pokročilých asistentů i zábavních systémů. EU navíc trvá na zavedení plošných omezovačů rychlosti od roku 2022, což opět tlačí na zvýšení autonomní inteligence vozů. Tyto kroky se pochopitelně nelíbí petrolheadům, kteří mají nejraději klasická auta založená na mechanice, která si odřídí sami, ale mainstream částečně dobrovolně kráčí k automatizaci – a částečně je k ní tlačen.
Výrobci čipů pro pokročilá auta nejsou ti samí, kteří vyrábí mikrokontroléry pro běžný automobilismus. Mikrokontroléry dělají tu „nudnou“ práci, jako je výpočet paliva, řízení vstřikování, zajištění funkce ABS a podobně – věcí, které majitel moderního vozu už považuje za zcela běžné. Mezi pět největších výrobců takových mikrokontrolérů patří NXP Semiconductors, Infineon Technologie, Renesas Electronics, Texas Instruments a STMicroelectronics, objem celého trhu dosahoval v „nudném“ roce 2019 37,2 miliardy USD. Situace se mezitím změnila tak, že už v lednu roku 2020 doporučovalo finanční zpravodajství Barrons, aby investoři uvažovali o investicích právě do výrobců automobilových čipů.
A nejen to. Zatímco dnes každý šťourá do Intelu klackem, Intel si uvědomil, že právě čipy pro automobilový průmysl by tak trochu mohly řešit jeho problém se zaostáváním v technologických procesech. Zatímco u špičkových mobilních čipů a čipů pro konzole a počítač je velký problém starší technologie, u mikrokontrolérů pro automobily to není až tak velký problém. Tam je problém právě v chybějící výrobní nabídce.
Přidejme k tomu obchodní konflikt mezi USA a Čínou, který věci nelepší. Proto se Intel rozhodl investovat 20 miliard USD do výrobních kapacit v Americe – a nejen to, i TSMC se rozhodlo investovat 500 milionů USD do výroby v Americe. Celá ta věc má spoustu aspektů – podstatné je ale to, že výstavba nových fabů trvá roky a je možné, že výrobní kapacity Intelu mohou být jedním z mála realistických řešení, které by mohlo pomoci ještě na podzim tohoto roku.
Gigantický problém současnosti, který pozvolna vyplouvá na povrch, byl extrémně hloupý nápad Nixonovy administrativy pomoci socialistické Číně. Tehdy to vypadalo jako super nápad, protože to 1) sblížilo USA a Čínu a 2) naštvalo Sovětský Svaz, který byl s Čínou rozhádaný do úrovně socialistické vnitroblokové studené války, jež několikrát málem přešla v otevřenou válku. Tehdy tomu hodně pomáhal americký diplomat polského původu Zbigniew Brzezinski, který patologicky nesnášel Rusy a Sovětský Svaz a nevynechal jedinou příležitost k tomu, aby Sověty kopl zezadu do achillovky a nenápadně jim načůral do čaje.
Výsledkem Brzezinského aktivit byla celá řada vysoce kontroverzních akcí, které vypadaly ve své době jako dobrý nápad, ale dlouhodobě způsobily spíš problém. Nebýt jeho, neexistuje problém s Čínou, nebýt jeho, neustupovali bychom nyní z Afghánistánu, protože to on podporoval myšlenku vycvičit islamisty v moderním boji. Ono je celkem pochopitelné, že chtěl Sověty vykolejit – a to se mu povedlo – jenomže otázkou je s jakými následky a za jakou cenu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
