Čipokrize aneb jak jsme se vyřadili ze hry | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nedostatek komponent je věc, která trápí IT obecně skoro už dva roky – ale tentokrát problém přetekl do oblasti, o které se obvykle v souvislosti s nedostatkem čipů nemluví: Automobilový průmysl. A nedostatek ho trápí celosvětově. Jak se to stalo?
Teď už by i těm mentálně trochu pomalejším plánovačům mohlo dojít, že Čína se chce vrátit do dob, kdy byla výhradním exportérem technologií s vysokou přidanou hodnotou a svět ji za to platil levnými potravinami a surovinami. Skomírajícího komunistického draka Západ zachránil sám, vyléčil ho, nakrmil a dal mu vyrůst: A s výrazem naprostého hlupáka zírá, že to je stále drak. Drak, který funguje efektivně, nenechá si do ničeho kecat, drak, který neváhá využít své nové síly i tradičních zdrojů k ovládání okolí a u kterého je celkem jasné, že si vezme to, co chce, i kdyby se aktivisti celého světa umávali vlajkami Tibetu i Tchaj-wanu.
Teď každý vidí, jak to dokážou: Všichni vidí, že stačí jen přiškrtit dodávky čipů – a i zdánlivě nezávislí výrobci automobilů se zaseknou, protože prostě nemáme alternativní zdroje. A teď si představte, že by došlo k opravdovému konfliktu mezi Čínou a Tchaj-wanem – a dodávky se zastaví úplně. V tu chvíli máme opravdu velký problém, protože jsme se tak nějak dobrovolně deindustrializovali a stali se světovým klaunem v oblasti dobré vůle a deklarovaného pokroku.
Ve skutečnosti rozhoduje hlavně ekonomická moc. Západ se může uprotestovat kvůli muslimským Ujgurům – a ono nic. Ten, kdo překvapivě mlčí, je například Pákistán, který jinak tradičně řve na západ a jehož prezident žádá, aby se Západ řídil podle šariji. Proč neprotestují oni? Čína je pro ně spojenec proti Indii, propojuje je čínsko-pákistánský ekonomický koridor a věci jdou tak daleko, že ač jde o „tradiční americké spojence“, dovolili Číně vytvořit si ve Gwadaru námořní základnu.
Optimisté stále tvrdí, že Gwadar ještě není čínská vojenská základna. Kdo je sleduje dlouhodobě, tak ví, že Čína zásadně neoznamuje své strategické kroky předem, koná prostě v tichu. Konfuciánská filozofie je realistická filozofie: Žádné uřvané ideály, ale plánování a poslušnost. Kdo jejich tahy sleduje, ten ví, že máme zatracený problém: Projekce jejich moci sahá na celou jihovýchodní Asii se všemi výrobními kapacitami, které tam jsou.
O tom, že přátelské kroky Číny mají spíš vazalský charakter, se v poslední době přesvědčila Černá Hora. Jejich dálnice, financovaná obří čínskou půjčkou, je dostala do neschopnosti úvěr splácet, takže se tam zastavily práce a tato malá země získala dálnici doslova „odnikud nikam“. Obří půjčky nejsou nikdy dobrý nápad, ale půjčky od podobných zemí jsou dvakrát tak špatný nápad. Takže teď přibíhají k EU a žádají od nich pomoc.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
