Jak jednoduše a rychle na Linux Mint coby uživatel Windows

Seznam kapitol

1. Na co si dát pozor při instalaci? 2. První kroky v novém systému 3. Rozložení adresářů 4. Kde seženu software – zdroje? 5. Programy pro Windows? 6. Pár tipů závěrem

Vyznáte se celkem obstojně v konfiguraci Windows, ale chcete mít i stroj, se kterým se dá surfovat bezpečněji? Máte v domácí síti někoho, koho nemůžete nechat sedět bez dozoru u stroje s Windows, protože otevře vše, na co přijde? Nebo spravujete počítače svým méně zdatným příbuzným a známým a už vás nebaví je neustále čistit od havěti, co na internetu pochytají? Nebo chcete další počítač na běžné činnosti se softwarem zdarma? Řešením by mohl být linux a tento návod, jak se v Linux MINT rychle zorientovat a nakonfigurovat to nejdůležitější, aby se dal na internetu používat podobně jako PC s Windows.

Reklama

Ve starším článku jsme si představili novou distribuci Linux Mint 21. Dnes si projdeme praktický postup samotné instalace na počítač a jeho zprovoznění systému. Celý návod se bude týkat verze Linux Mint 21 s prostředím Cinnamon.

Návod je cílený na pokročilejší uživatele počítačů s Windows, kteří nemají s linuxem zkušenosti. Předpokládáme tedy, že není zapotřebí vysvětlovat základní operace a běžné postupy, které se využívají i při instalaci Windows. V rámci jednoho článku se pochopitelně nemůžeme do systému zavrtat moc do hloubky. Půjde nám spíš o to, jak linux nainstalovat a nakonfigurovat tak, aby se dal používat podobně jako stroje s Windows k těm nejběžnějším činnostem, které v současnosti na domácích počítačích děláme a vysvětlit si základní rozdíly, které by uživateli Windows mohly pod linuxem dělat potíže.

Odkazy na distribuce Linux Mint 21.1 ve formátu ISO najdete přímo na stránkách projektu.

Jak jednoduše a rychle na Linux Mint coby uživatel Windows

Pro rychlé stažení doporučuji vybrat umístění zdroje stahování co nejblíže. To znamená výběr českého mirroru. Po stažení budeme muset vytvořit instalační médium. Pokud budeme mít k dispozici optickou mechaniku, můžeme vypálit instalační DVD. Pokud vypalovačku nemáme, nebo chybí na počítači, kam chceme systém instalovat, vytvoříme instalační flash disk do USB. Jak na to, popisuje tento článek.

Připravujeme se na instalaci distribuce Linuxu vedle MS Windows

Instalační médium dáme do počítače a nabootujeme z něj. Nyní můžeme načíst takzvaný živý systém. Jde o běh z instalačního média bez samotné instalace.

Po startu systému si všechno prozkoušíme, než začneme instalovat. Předpokládám, že máte v síti k dispozici server DHCP (router), který síťové kartě automaticky přidělí IP adresu. Pokud přesto není, přejděte na druhou kapitolu a podívejte, jak IP adresu nastavíte ručně. Zkouška může třeba mít podobu otevření internetového prohlížeče a navštívení stránky youtube. Tak ověříte, že funguje internet i zvuková karta.

Samotnou instalaci jsem v základu popisoval v první kapitole dřívějšího článku.

Linux Mint 21: Co přináší nová verze 21 a prohlídka prostředí Cinnamon, Mate i XFCE

Instalaci spustíte přes ikonu na ploše. Detailněji se podíváme na část, jíž doporučuji věnovat zvýšenou pozornost. Jde o rozdělení disku. Můžete vše nechat rozdělit automaticky, ale přijdete tím o možnost umístění uživatelských dat samostatně od systému. Někdy to může docela chybět, proto se do toho pustíme.

V části instalace o rozdělení disku zvolíme volbu Něco jiného.

Vytvoříme novou tabulku oddílů a disk rozdělíme na několik částí:

První část je systémová, jde o EFI partitions. Místo, odkud UEFI BIOS čte zaváděcí informace pro operační systém. Velikost stačí malá. Windows třeba automaticky dávají 100 MB. Určitě je zbytečné dávat více než 512 MB i pro speciální případy.
Druhá část představuje kořenový oddíl systémů (přípojný bod /). Nastavte jej s rozumem podle velikosti svého disku. Doporučuji se držet v rozmezí 20 až 50 GB. Výjimkou mohou být specifické situace, například provozování některých virtualizačních systémů.
Dále vytvoříme odkládací oddíl o velikosti naší paměti RAM.
Zbytek disku nám zůstane pro oddíl /home (přípojný bod /home). Bude obsahovat adresáře uživatelů s uživatelskými daty.

Další informace o dělení disku pro instalaci linuxové distribuce, včetně situace kdy instalujeme Linux vedle Windows, naleznete v dřívějším článku.

Instalaci necháme proběhnout a poté, co ji máme zvládnutou, restartujeme a podíváme se, co hned po ní udělat.

Při spuštění na vás vyskočí uvítací program. Je zde možno upravit některá nastavení vzhledu a záloh, ale ihned po prvním spuštění bych to nedělal. Doporučuji prozatím zavřít.

Po nainstalování by první kroky v novém systému měly směřovat k aktualizaci na nejnovější verze softwaru (pokud vám funguje připojení na internet, pokud ne, nastavení najdete podle snímku níže). Grafickou podobu najdeme v menu Správa, položka Správa aktualizací. Prvním krokem je kliknout na ikonu obnovit. Tím získáme aktualizovaná data o softwaru který je k dispozici. Potom zvolíme Vybrat vše a následně můžeme dát Nainstalovat aktualizace.

Budeme požádání o heslo uživatele, kterého jsme zadali při instalaci. Jde o uživatele, který má pomocí sudo možnost uplatnit práva na úrovni superuživatele. V základu je zde uživatel ROOT deaktivován.

Následně se koukneme, zda nebude zapotřebí doinstalovat další uzavřené ovladače systému, které nejsou součástí distribuce. V menu Správa zvolíme nabídku Správa ovladačů. Zadáme heslo superuživatele. Zkontrolujeme výsledek. V mém případě nebylo potřeba doinstalovávat nic.

Dále můžeme přidat sekundární klávesnici. Anglická klávesnice se bude hodit i v českém prostředí. Půjdeme do menu Volby na nabídku Klávesnice. Zde přepneme na záložku rozvržení. Tlačítkem Plus přidáme nové rozložení.

Většina uživatelů bude spokojena s automatickým nastavením sítě při instalaci, které si systém zjistí ze serveru DHCP. Někdo si však může chtít nastavit IP adresu ručně. K nastavení se dostanete třeba přes ikonku síť, která je vpravo dole na panelu. Klikneme na ni a zvolíme Síťová připojení. Zde si zvolíme síť, přejdeme do záložky Nastavení IPv4 a můžeme toto připojení upravit. Pouštějte se do toho ale pouze, pokud víte, co děláte.

Čistě pro formalitu doporučím zkontrolovat Jazykové nastavení. Po zde provedených změnách budeme požádání o heslo superuživatele, který disponuje právem sudo.

Pokud potřebujete změnit rozlišení displeje, obdobu ovládacích panelů najdete v nabídce „Start“ pod složkou volby. V ní je i nastavení displeje.

Pokud počítač instalujete běžným lidem na běžné používání, anebo jste moc pohodlní na vypisování hesla, můžete chtít přeskočit přihlašovací obrazovku, aby počítač najel rovnou do desktopu. To najdete pod nabídkou „přihlašovací okno“. Zde můžete vyplnit uživatele, který se má automaticky přihlásit, a případně přidat, jak dlouho má počítač zůstat na přihlašovací obrazovce předtím, než se automaticky přihlásí.

Na závěr této kapitoly doporučím projít si všechny nainstalované aplikace. Z nich vyberte, které budete reálně používat a zbytek je dobré odinstalovat. Informace o tom, co přesně vyhledávat ve správci balíčků, můžeme získat tímto postupem: pravé tlačítko myši na hlavním menu, volba Nastavit. V dialogu zvolit Nabídka a potom Otevřít editor nabídky. Zde máme možnost ve otevřít vlastnosti jednotlivých položek menu a vidět příkaz, který reprezentují.

Pokud nevíte, jak odinstalovat aplikace, udělejte si jenom poznámky. Základní postup bude zde v dalších kapitolách.

Abychom mohli pokračovat, potřebujeme se alespoň v základu vyznat ve struktuře adresářů operačního systému Linux.

Základní odlišností od strojů se systémem Microsoftu je, že nikde nevidíme písmenka označující diskové jednotky. Žádný disk C: v „Tento počítač“ nenajdete.

Jednotlivé diskové jednotky jsou navěšeny v základním stromu adresářů na definovaných místech. Viz rozdělení disku při instalaci a vytvoření oddílu /home. Na tento oddíl se dostaneme, když přejdeme do adresáře /home. V tomto adresáři je trvale připojen.

Externí paměťová média připojená v grafice se připojují v adresáři /media/"jmeno_uzivatele"/"UID číslo média". Trvale připojená média lze nadefinovat při instalaci, nebo v konfiguračním souboru /etc/fstab. Bod připojení je možno určit individuálně.

Uživatel by neměl mít svoje osobní soubory jinde než ve svém domovském adresáři nebo na připojeném médiu. Domovské adresáře uživatelů jsou pojmenované uživatelským jménem a nacházejí se v adresáři /home.

Pracovní plocha i veškeré soubory s nastavením prostředí daného uživatele se nachází v domovském adresáři uživatele. Totéž platí i pro uživatelské nastavení používaných programů. Pro větší přehlednost jsou soubory s nastavením nadefinovány jako skryté. Ve jménu mají na prvním místě tečku. Při základním zobrazení nejsou ve správci souborů vidět. Pokud je potřebujeme zobrazit, musíme v menu Správce souborů zvolit podmenu Zobrazit a označit volbu Zobrazovat skryté soubory.

Základní konfigurační soubory pro celý systém se nacházejí v adresáři /etc. Tyto soubory můžete editovat pouze jako superuživatel. Pokud nevíte, co děláte, tak zde zasahuje pouze podle návodů z ověřených zdrojů.

V případě, že něco zlobí, je zde adresář, kde se shromažďují logy systému i spuštěných služeb. Tento adresář se nachází na /var/log.

Přehled adresářů v adresáři /

Telegraficky si projdeme všechny adresáře.

/ – kořenový adresář, začátek struktury adresářů.
/bin – spustitelné soubory dostupné pro všechny uživatele.
/boot – jádro a zavaděč systému.
/cdrom – místo pro připojení optického média.
/dev – soubory zde reprezentují reálná fyzická zařízení i virtuální zařízení v systému.
/etc – hlavní adresář konfiguračních souborů.
/home – domovské adresáře pro uživatele.
/lib – knihovny, fonty a moduly pro jádro systému. Může být rozděleno do více adresářů.
/mnt /media – místa pro externí souborové systémy. Například flash disk do USB.
/opt – lokální instalace programů mimo kolíčkovací systém.
/proc – provozní adresář, dá se říct mapa stavu paměti RAM.
/root – adresář superuživatele.
/run – další provozní adresář obsahující dočasné soubory. Pozor, nečistí se ručně. Jde o dočasné soubory které nejsou vůbec umístěny na disku.
/sbin – spustitelné soubory dostupné superuživateli.
/srv – adresář pro zdrojové soubory.
/sys – virtuální adresář pro jádra.
/tmp – adresář pro pomocné soubory.
/usr – důležitá část stromu, která duplikuje mnohé adresáře z hlavního. Mnoho distribucí má některé adresáře v adresáři root řešeny formou odkazu do tohoto adresáře.
/var – systémové soubory, které často mění za chodu svůj obsah. Například soubory logů.

Na závěr této kapitoly mnoho lidí napadne, jak zobrazím sdílené adresáře od jiných počítačů s Windows? Velmi jednoduše, tuto možnost nativně podporuje správce souborů. Půjdeme do menu Zobrazit, potom volbu Postranní panel a zvolíme Umístění. Objeví se možnost přepnutí na místa v síti. Zde najdeme sdílené adresáře v naší síti.

Software najdete přímo a jednoduše v nainstalované distribuci. Vše je k dispozici v katalogu, který se v Linuxu nazývá repozitáře.

Distribuce vychází se základních repozitářů Ubuntu 22.04 LTS, ke kterým přidává vlastní repozitář. Soubor s repozitáři se nachází v adresáři /etc/apt/sources.list.d/. Základní sources.list je prázdný.

Pro základní instalaci a správu je zde k dispozici program MintInstall. Najdete ho v menu Správa, volba Správa software. Jde o program z kategorie správce programů. Zaměřuje se přímo na programy a potlačuje práci s pomocnými balíčky. Má v základu již zavedenou podporu pro Flatpak. Jde o formát, kde má program veškeré potřebné závislosti již k sobě přibaleny a běží v sandboxu. To znamená odděleně od zbytku systému. Umožňuje poměrně jednoduše získat některé programy a nové verze programů obsažených v systému.

Programy můžeme vyhledávat pomocí procházení různých kategorií, jako je třeba Grafika, Kancelář apod. Další možností je přímé hledání. V menu se dá nastavit, zda hledat jenom podle názvu, nebo i v popisech programů. Navíc je zde několik programů přímo doporučeno pomocí tlačítek na základní obrazovce.

V něm můžete snadno nainstalovat základní aplikace, pro správu souborů oblíbený Krusader a řadu aplikací známých i z Windows, pro přehrávání multimédií je tu třeba VLC, pro práci s obrázky XnView MP, Chrome, pokud chcete využívat služby Googlu anebo Edge, pokud chcete prohlížeč od provázaný na služby Microsoftu a spoustu dalších aplikací. Po vyhledání si necháme o programu zobrazit více informací a případně můžeme provést požadovanou činnost. To znamená program nainstalovat, nebo odstranit.

Sběr dat a provázání na služby korporátů je přesně to, kvůli čemu člověk utíká na Linux, ale pokud s tím nemáte problém, můžete v Chrome i Edge synchronizovat svůj profil s cloudem a synchronizovat záložky, hesla a další.

Pro podrobnější správu balíčků softwaru je zde k dispozici program Synaptic. Jde o pokročilý správce. Pozor, Synaptic nepracuje s formátem Flatpak. Programy nainstalované tímto způsobem zde nejsou vidět. Podrobný popis a návod pro použití se nachází v dřívějším článku, odkaz je uveden níže.

Více informací o dalších možnostech správy softwaru v této distribuce najdete v článku:

Ovšem v jeho první kapitole začínají již být některé informace poněkud zastaralé. Změny které nastaly, probereme níže.

Přidání nového zdroje software DEB

Pozor, přidání nového zdroje softwaru se v posledních verzích distribucí založených na balíčcích DEB pomalu mění. Program apt-key pro přidání podpisu do souboru /etc/apt/trusted.gpg je považovaný za zastaralý a potenciálně nebezpečný. V dalších verzích bude odstraněn zcela. Již dnes se při jeho využití objevuje varovná hláška. Nynější doporučovaný postup vypadá takto.

Potřebujeme řádek našeho repozitáře. Tento řádek nejčastěji najdeme na stránce programu na internetu. Do souboru /etc/apt/sources.list nebo do samostatného souboru v /etc/apt/sources.list.d/ s koncovkou .list doplníme nalezený řádek. Příklad zde je pro software Virtualbox. Oproti předchozímu stavu zde přibyla část, která odkazuje na umístění souboru s klíčem signature-by=/usr/share/keyrings/oracle-virtualbox-2016.gpg. Pozor, tato část nemusí být na na stránce programu zobrazena – je potřeba doplnit v hranatých závorkách. Místo umístění je volitelné.

deb [arch=amd64 signature-by=/usr/share/keyrings/oracle-virtualbox-2016.gpg] https://download.virtualbox.org/virtualbox/debian jammy contrib

Nyní máme přidaný nový zdroj softwaru. Ovšem odkaz k podpisu vede do neznáma. Proto programy pro správu softwaru hlásí chybu. Soubor klíče k podpisu též najdeme na stránkách programu. Zde jde o soubor oracle_vbox_2016.asc.

Po stažení nainstalujeme. --output přizpůsobíme zvolenému umístění.

sudo gpg --dearmor oracle_vbox_2016.asc --yes --output /usr/share/keyrings/oracle-virtualbox-2016.gpg

Alternativně můžeme stáhnout i nainstalovat složeným příkazem.

wget -O- https://www.virtualbox.org/download/oracle_vbox_2016.asc | sudo gpg --dearmor --yes --output /usr/share/keyrings/oracle-virtualbox-2016.gpg

V případě použití příkazu add-apt-repository se způsob přidávání zdroje nemění.

Každopádně pro nezkušeného uživatele platí v otázce přidávaných repozitářů zásada méně je více. Nežeňte se tímto způsobem za nejnovějším softwarem a přidávejte jenom to, co není ve zdrojích a potřebujete to.

Může zde vzniknout vzájemná nekompatibilita mezi přidanými repozitáři a potom to snadno vyvolá konflikt závislostí. Řešení tohoto problémů již vyžaduje minimálně středně zkušeného uživatele. Člověk při tom musí na sto procent vědět, co dělá. Hrozí zde nebezpečí odstranění potřebných balíčků s následně omezenou funkčností systému. Vyloučeno není ani to, že systém nenaběhne.

AppImage

Toto je další možný zdroj softwaru. Některé programy jsou distribuovány v podobě jednoho souboru s příponou .appimage. Tyto soubory najdeme na webových stránkách dotyčných programů. Fungují velice jednoduše. Po stažení v vlastnostech souboru povolíme možnost spuštění. Potom již můžeme program spustit přímo kliknutím na ikonu daného souboru.

Stažené balíčky DEB

U některých programů, typicky třeba programy Google, se stahuje přímo balíček DEB. Tento balíček se dá po stažení otevřít přímo v programu MintInstall a nainstalovat.

I v Linuxu se dají spouštět programy pod Windows. Stará se o to program s názvem Wine. Jeho koncepce je zajímavá. Ostatně už samotný název Wine je zkratka slov Wine is not emulator. Snaží se fungovat tak, že převádí API příkazy Windows na jejich ekvivalent v Linuxu. Fungování aplikací pro Windows není zaručené, ale velké množství aplikací je funkční.

Dá se použít přímo, ovšem k některým funkcím je potřeba použití příkazového řádku. Proto doporučím použití nástavby. Můžete si vybrat mezi možnosti, co poskytují již předpřipravené skripty pro instalaci aplikací. Ovšem tyhle skripty mohou často být zastaralé a nefunkční. Raději volím programy, kde si volbu potřebných parametrů zcela ovládám sám. Vybral jsem zde jeden dobrý příklad takové nástavby.

Jedná se o software Bottle. Jde o program, který umožňuje provozovat více instancí Wine. Tím pádem mohou být nastavení různá pro každou aplikaci, nebo skupinu aplikací. Výhodou tohoto programu je, že instance Wine běží v částečném sanboxu. Je zde větší odolnost v případě virů. Tento program má grafické rozhraní. K dispozici je jako balíček Flatpak. Nainstalujeme klasicky pomocí programu MintInstall. Po instalaci se objeví krátké přivítáni se základním vysvětlením. Potom proběhne úvodní konfigurace.

Instance Wine ze zde nazývá láhev. Pro vytvoření první se nahoře přepneme do záložky Láhve. Nyní máme možnost vytvořit svoji první láhev.

Máme předefinovány tři možnosti vytvoření.

Láhev s nastavením pro provoz her.
Láhev s nastavením pro provoz ostatních programů Windows.
Láhev bez konfigurace.

První láhev je vytvořena. Kliknutím na ní můžeme přejít k detailům láhve. Další láhev přidáme pomocí tlačítka plus v levém horním rohu okna. V ukázkách zde použit již nakonfigurovaný a používaný program.

Instalaci zahájíme pomocí tlačítka Spustit spustitelný soubor. Pokud chceme instalovat správce pro online distribuci programů, například Epic Games Launcher, lze použít předdefinované možnosti dostupné pod tlačítkem Install Programs… Po instalaci se objeví možnost přímého spuštění nainstalovaných programů. Tyto programy si také můžeme přenést do knihovny. V jedné láhvi je možno mít nainstalováno i více programů. Ovšem tohle nedoporučuji. Odstranění problémového programu smazáním celé láhve je snadnější než ruční odinstalace. Jak to vypadá, se podíváme na funkční hře Farming Simulator 19.

U každé láhve máme možnost ruční konfigurace nastavení. Ovšem pokud nejdeme podle konkrétního návodu, tak se vždy vyplatí provést první pokus na základní konfiguraci. Až v případě problémů hledat informace a měnit nastavení knihoven i pomocných programů. Zde je vše velmi individuální. Doporučuji si veškeré nastavení dokumentovat pro případnou budoucí potřebu.

Uvedený příklad je opět pro hru Farming Simulátor. Důležitou informací je fakt, že zde běží lépe než ve Windows. Snímkové frekvence jsou asi o 25 procent vyšší.

Pokud program i přes pokusy s laděním neběží, nebo běží neuspokojivě, jednoduše celou vytvořenou láhev smázneme. Tak máme zajištěno, že naše pokusy nezanechaly smetí v našem systému.

Viry pro Windows

Pokud můžeme spouštět velké množství aplikací pro Windows, bohužel to znamená že mohou fungovat i viry. Proto dodržujte maximální opatrnost a nezkoušejte na hlavním systému pochybné programy. V případě jakýchkoliv pochybností stažený soubor raději zkontrolujte na stránce virustotal.com. Totéž platí před sdílením staženého souboru s počítačem kde běží Windows. Vir pro Windows na Linuxu mimo Wine neběží, ovšem stáhnou a poslat dál ho můžete.

Toto téma mě zajímalo, a proto jsem s ním už dříve experimentoval. Celé to bylo omezeno mými možnostmi. Tady je výsledek. Ransomware bohužel může pod Wine běžet.

Jak šlape ransomware pro Windows pod Linuxem ve Wine?

Nakonfigurovali jsme naši distribuci a můžeme začít používat. Na závěr ještě přidám pár doporučení.

Pokud vám něco nefunguje nebo to nemůžete pod Linuxem najít, většinu problémů s nastavením lze vyřešit s pomocí vyhledávání na internetu na rozklepnutí tří čtyř výsledků. Pokud danou věc nelze nastavit přímo v systému, lze občas doinstalovat aplikaci, která vám umožní nastavení upravit přes grafické rozhraní, aniž byste museli upravovat konfigurační soubory.

Spoustu základních činností, na něž jste dříve potřebovali instalovat programy, lze už dnes obstarat s pomocí webových aplikací. Z nainstalovaného Edge jde docela snadno vytvořit zástupce na webovou aplikaci, přes nějž spustíte třeba online Excel – v nastavení najdete položku Aplikace>Nainstalovat tento web jako aplikaci. Pak už stačí jen ikonu připnout z nabídky na plochu. I když jsou schopnosti online verze Office výrazně osekané, na většinu běžných činností stačí a pokud budete chtít někomu dokumenty poslat, neměl by s nimi mít v běžných MS Office problém.

U Chrome se doporučuji vyhnout instlaci pomoci flatpacku. Toto je jeden z případů, kdy zde narazíte. Instalace z balíčku Google vám automaticky nastaví repozitář a zajistí integraci se systémem. Aplikace Flathub mají omezená oprávnění a jsou zamčeny v částečném sandboxu. Narazíte na problémy s povolením zápisu a další oprávnění. Tento stav se může hodit na pokusy, ale ne pro váš hlavní prohlížeč. Pokud přesto chcete provozovat Chrome nainstalovaný přes balíček Flatpack, potřebujete upravit oprávnění. Nainstalujte aplikaci Flatseal přes správce aplikací a v ní můžete oprávnění jednoduše upravitupravit. Ve Flatseal u Chrome v sekci Ostatní soubory přidáte klepnutím na složku s plusem cesty do ~/.local/share/icons:create a ~/.local/share/applications:create.

A pak už můžete snadno vytvořit webovou aplikaci třeba na gmail, docs nebo chat.

Zástupce pojmenujete a dáte otevřít jako okno, tím se v hlavní nabídce vytvoří příslušný zástupce. Pak už jej stačí jen najít, klepnout na něj pravým tlačítkem a přidat jej na panel či na plochu.

Můžete tak uživateli vyrobit „aplikace“ pro všechno, co se dá dnes dělat na internetu, včetně odkazů na nehynoucí klasiku, kterou pamětníci ocení.

A ještě pár drobností, na které byste měli pamatovat:

Linux není Windows zdarma. Tohle je potřeba tesat do kamene. Kdo bude k Linuxu přistupovat jako k Windows, nebude spokojen. Filozofie práce s tímto systémem je jiná. Instalaci softwaru provádějte primárně z repozitářů, ostatní možnosti jsou zde jako doplněk. Nehledejte žádné body obnovení a podobné nástroje pro opravu problémů v systému. Místo toho dostanete podrobný popis chyby a je na vás to odstranit.

Kde ještě seženu Google Chrome? Nejjednodušší je to přes správce, viz předchozí kapitoly. Stáhnete jej ale i ve formátu DEB se stránek Googlu. Ovšem nejdřív popřemýšlejte, zdali by vám nestačilo Chromium. Jde o ořezanou variantu Chrome která je zcela open source. Problémy mohou dělat některé doplňky. Hlavním nedostatkem je ovšem nefunkční synchronizace nastavení mezi dalšími zařízeními s Chrome. Výhodou je zase minimální telemetrie. Chromium je k dispozici v repozitářích.

Chci hrát hry? Otázky her na linuxu jsou probrány v těchto článcích.

Co si zahrát pod linuxem (i Windows) zdarma?

Když hry zdarma nestačí: Jak funguje Steam pod linuxem

A asi nejjednodušší možností je streamování her třeba přes GeForce Now. U něj vám odpadá potřeba řešit Wine a kompatibilitu her.

Spoléhejte na nativní programy Linuxu. Sice je hezké, že je možnost zprovoznit aplikace pro Windows, ale nespoléhejte se na to. Po aktualizaci nainstalované aplikace, nebo Wine může být vše úplně jinak.

Nebojte se návodů pro příkazový řádek. Bývají velmi přehledné. Příkazy můžete často pouze zkopírovat do příkazového řádku – bez jakýhkoliv změn. Maximálně upravíte umístění nějakého souboru.

Reklama