Recenze HyperX Pulsefire Haste 2 Wireless | Kapitola 2
Seznam kapitol
Co se týče myší, mám dost náročné požadavky. Než jsem si vybral tu svoji, zabralo mi to asi měsíc a půl kupování a následného vracení rozbaleného zboží. Jednou byl hlodavec příliš malý, podruhé moc vysoký, jindy mě štvalo, že se blbě mačkají boční tlačítka. Se stejnou náročností jsem přistoupil i k tomuto testu.
Nejsem úplně příznivcem nabobtnalých ovládacích programů, které umožňují nastavit kdejakou hovadinku, jsou zbytečně složité a obsahují stovky možností, zaškrtávátek a pět úrovní podmenu. Mám raději, když si mohu nastavit základní funkce a neplýtvám zbytečně operační pamětí. V tomto ohledu mě HyperX NGENUITY pozitivně překvapil, obsahuje totiž přesně tolik funkcí, kolik průměrný hráč potřebuje.
Vlevo v nabídce si lze vybrat produkt od HyperX – NGENUITY jich umí ovládat celou řadu. A hlavní menu v případě myšky je ovládání podsvícení. Tady jsem popravdě ze začátku trochu tápal, protože jsem nebyl schopen na první pokus nastavit, aby kolečko, jako jediný vizuálně aktivní prvek, jenom svítilo jednou nastavenou barvou. Doteď nevím, jestli byl problém na mé straně, nebo u myšky, nicméně asi po minutě jsem dosáhl úspěchu. Vybírat lze z klasického svícení jednou barvou, pak je tu „Breathing“, tedy postupné rozsvěcení a a následné zhasínání a nakonec cyklování mezi různými barvičkami, takže trochu cirkus. A ano, lze to všechno úplně vypnout a mít na stole hlodavce, který se nijak neprojevuje.
Dále je možnost nastavit si tlačítka, lze jimi ovládat různé věci ve Windows, mohou mít multimediální funkce, přepínat třeba sensitivitu senzoru, ale zvládnou i makra. Vše je v tomto menu jasné a volba tlačítka, které chce uživatel nastavit, probíhá tak, že na něj klikne na obrázku myši.
Teď to nejdůležitější, což je nepochybně u hráčů nastavení senzoru! Lze si navolit několik úrovní a mezi nimi následně přepínat, přičemž se mohou jednotlivá nastavení lišit i barvami podsvícení. Bohužel, a zde si musím trochu postěžovat na špatný UX design, to působí, jako by nic jiného nastavit nešlo, což je omyl. V položce Options, která je v jiném – horním menu, se dá nastavit ještě poling rate, tedy frekvence, s jakou myš komunikuje s počítačem a pak také vzdálenost od podložky, při jaké senzor přestane pracovat. Zde v případě nejasností odkážu váženého čtenáře na screenshot, který je dostatečně výmluvný.
Za zmínku ještě stojí možnost synchronizovat si barvičky podsvícení napříč periferiemi (ale třeba i operační paměti, které také HyperX produkuje) tak, aby všechny svítily/blikaly stejně a pak také úroveň vybití akumulátoru myši, při které je uživatel upozorněn (Low-Power Warning). Ovládací program tedy plní svoji úlohu beze zbytku, ale ne tak, že by se v něm člověk zbytečně ztrácel, nicméně poznamenám, že k dokonalé přehlednosti mu kousek chybí, viz. má stížnost na roztříštěnost nastavení senzoru přes dvě různá menu.
Rozepsat bych se ještě měl k tomu, jak funguje komunikace. Pulsefire Haste 2 Wireless totiž, jak už název napovídá, zvládá přenášet data ze senzoru bezdrátově. A to rovnou dvěma způsoby! Primárně je tu pásmo 2,4 GHz, které je s ohledem na nízkou odezvu vhodnější využívat pro hry a obecně pro věci, kde potřebujete rychlou odezvu. Ke komunikaci s PC je v balení přiložený opletený kabel s koncovkou USB-C, na kterou pasuje redukce (taktéž přiložená) na klasické USB-A. Do toho se pak zasune komunikační dongle. Vše funguje naprosto spolehlivě a v podstatě stačí mít tento dongle v místnosti s myší, aby bylo možné jí ovládat počítač. Osobně jsem ho měl na stole zhruba půl metru od myšky, nicméně i po připojení komunikačního zařízení do USB počítače, který byl pod stolem, fungovalo vše k mé spokojenosti.
A proč ten kabel a redukce? Výrobce se snaží vyjít vstříc hráčům – jednak aby bylo možné zkrátit bezdrátovou komunikaci na co nejnižší vzdálenost (například v zarušeném prostředí), ale USB-C slouží i k nabíjení myši.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
