Recenze SteelSeries Aerox 5: Myš děravá jak ementál | Kapitola 4
Seznam kapitol
Jsou myši, které vybíráte na doporučení komunity. Jsou myši, které jste si oblíbili a držíte se jich nejen svou dominantní rukou. A pak jsou myši, které jsou trochu divné, možná je ani nechcete, ale nastartují vaši zvědavost na maximální otáčky. Jak se drží? Jak to funguje? Takhle na mě zafungovala SteelSeries Aerox 5.
Software a nastavení
Myšku může (nikoli však musí) obluhovat software SteelSeries GG. Jedná se spíše o centrum všech produktů značky o velikosti půl giga, samotná sekce věnovaná myši Aerox je podstatně subtilnější. Na první pohled působí obyčejně, dělí se na část věnovanou tlačítkům a sekci pro podsvícení. Až druhý pohled odhalí, že se v aplikaci dají najít i funkce, které běžně nepotkáte.
Začnu tím nudnějším. Dle očekávání lze nastavit citlivost myši, nadefinovat si můžete až pět úrovní, které následně přepínáte tlačítkem. Pokud chcete střídat jen dva nebo tři, jde to také.
Samozřejmá je i konfigurace kláves. Nikdo vám nebude bránit si na hlavní tlačítko nabindovat Escape, pole působnosti máte zcela volné, tlačítko může zastoupit myš, klávesnici, klávesové zkratky, multimediální klávesy, ale i makra, spouštění aplikací či celé konfigurační profily.
Chování myši ale lze modifikovat i ve vztahu ke zrychlení. Můžete např. nastavit, aby myš při zrychlování DPI navýšila, nebo naopak při brždění zpomalila. Nebo obojí, což si můžete prohlédnout i na grafu.
Dá se tak nastavit, že má myš větší odtrh. Pak máte dojem, že už od začátku reaguje razantně. Zpomalení je zase užitečné např. pro práci v grafickém editoru, kdy jemná práce se štětcem je citlivější, ale pokud potřebujete odbočit někam do menu, kurzor se cestou neloudá.
V některých případech můžete ocenit i angle snapping. Ten způsobuje, že se software snaží predikovat, kterým směrem myš putuje a „ohýbat“ podle odhadu jeho cestu. V praxi to znamená, že vypnutí má za následek běžné chování a s posouváním slideru k opačnému konci začíná ukazatel myši putovat prakticky jen svisle a vodorovně.
SteelSeries GG k tomu má nápovědu, že pokud např. chcete ostřelovat vojáky jdoucí se strany na stranu v jedné linii, vaše muška neuhne nahoru a dolů. V praxi si to moc nedokážu představit, zvlášť ve hře jsem měl spíš pocit, že se s myší přetlačuji a neposlouchá mě.
Nedílnou součástí programu je i editace barev a stylů podsvícení. Jak jsem již zmiňoval, diody prosvítající skrz mříže nevypadají moc důstojně, naštěstí je lze kompletně vypnout. Přesto byste ale měli dát jejich možnostem šanci, třeba narazíte na režim, se kterým bude výsledek příjemný na oko. Potenciál je široký.
Tam, kde jiné myši umožňují vybrat leda kombinaci barev a animaci, SteelSeries nabízí široký repertoár k ladění. Myš rozdělují do tří zón, kdy každé můžete animace i barvy nastavit samostatně. Můžete proto říct, že u tlačítek bude pomalu pulzovat celá duha, v prostředním pásmu bude oranžový stroboskop a na okraji budou zvolna dýchat odstíny modré, protože i doba jednoho cyklu animace je volitelná.
Alternativou animací je ještě doplněk režimů výše, kdy myš reaguje na stisk tlačítka. Běžně třeba svítí žlutě, nebo naopak vůbec, ale když stisknete tlačítko, problikne. Je to praktické? Ne, spíš zbytečné. Ochotně bych něco takového vyměnil za lepší indikaci nastaveného DPI barvou. Ne, že by to myš Aerox neuměla, ale staví se k tomuto zvyku dost neochotně, software nijak nenapovídá, který režim právě editujete.
Ale což, stěžovat si na nedostatky podsvícení u zařízení, které celý život existuje na okraji periferního vidění, mi přijde jako posuzovat formule podle velikosti kufru.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
