SerialATA - testy disků a nového rozhraní
Seznam kapitol
Zavřu oči a vidím tu situaci docela živě - "Pánové, právě jsem dostal první disk s rozhraním SerialATA! Zkusíme nějaké testy: HDtach, Sandra... no to snad ne! Nevidím žádný nárůst výkonu. Tak to je teda zklamání, další technologie na nic - co to vlastně na nás zkoušejí. Ha! Hned o tom napíšu: ...v současné době nepřináší SerialATA žádné výhody... ale v budoucnosti možná..." - další technologie zmáknuta, jedem dál." Hmmm... tak takhle tedy ne! Věc je přece jen o něco komplikovanější. Stačí jít poněkud více do hloubky a zjistíte, že výhody SerialATA jsou nesporné.
Když se objeví nějaká nová technologie, vždy se najde dost lidí, kteří si o ni myslí, že vůbec nemá smysl. K čemu potřebujeme SerialATA s propustností 150MB/s, když zde máme UltraATA 133? Stojí vůbec těch, navíc teoretických, 17MB/s za ty problémy, které jsou spojené s nutnou nekompatibilitou?
Podobně to vypadalo, když se zaváděla sběrnice PCI, první disky UltraATA, rozhraní AGP 2x, 4x či 8x - kde bychom bez těchto vymožeností ale byli dnes? Vrátit se ke grafickým kartám PCI nebo nedej bože ISA se už nikdo pochopitelně nechce :-) Věřte mi, stejně tomu bude s dnešními disky UltraATA - ještě jsou zde, jejich dny jsou však už sečtené - nahradí právě je SerialATA (a to pak SerialATA II atd, atd...).
SerialATA vs ATA (UltraATA)
Zdálo by se, že nejdůležitějším rozdílem mezi těmito systémy je šířka sběrnice, potažmo šířka spojovacího kabelu. V případě klasického rozhraní (Paralell) ATA se jedná o 80 žilový kabel (polovina jsou zemnící vodiče) - u SerialATA (SATA) se jedná o značně užší, neboť sedmižilový kabel. Chybou by však bylo domnívat se, že to je vše co tyto systémy odlišuje - z původní koncepce totiž téměř nezůstal kámen na kameni: rozdílné jsou vlastnosti sběrnice, její frekvence, způsob komunikace mezi řadičem a diskem, časování přenosu dat, přenos řídících povelů nebo kontrola integrity dat... Nový systém je prostě "chytřejší" (smart) a to hned na několika úrovních.
SerialATA - sběrnice
Narozdíl od paralelního rozhraní ATA, kdy se k přenosu dat používají dvě 16-bit sběrnice (každá pro jeden směr) které jsou taktované frekvencí 50MHz, používá SerialATA dvě sériové stíněné sběrnice pro pro obousměrný přenos dat s frekvencí 1500Mhz (1.5GHz). Používá se moderní diferenciální 250mV "signaling" (maximální délka kabelu je 1m), sběrnice je přímá, nesdílená, nekolizní a propojuje vždy pouze dva body (point-to-point bus) disk a řadič - tím se liší od FireWire, Ethernetu či USB. Přenos dat je tedy vysoce efektivní a přes sériový charakter přenosu "bit po bitu" dat jsou odezvy (latency / response) lepší než v případě UltraATA. Poznámka: v diskuzi se objevily názory, že ve skutečnosti se o sběrnici nejedná ale o "port".
klasický paralelní 40pin konektor i kabely UltraATA známe asi všichni
Vnější provedení sběrnice a konektorů SerialATA je již navrženo tak aby bylo možné připojení disků za chodu počítače (hot plug, hot swap). To je poklona směrem k podnikovým a serverovým systémům a krok směrem k místům kde je nyní SCSI.
Zajímavé je, že napájecí konektor má v nové konfiguraci více pinů než konektor datový (piny musí přenést mnohem větší proudy a proto jsou znásobené). Narozdíl od starého napájení používá SerialATA napětí 12V a 3.3V. Poznámka: v přechodovém období budou nekompatibilitu konektorů a napětí řešit redukce napájení Molex -> SATA (jejich cena se pohybuje kolem 80-100Kč).
SerialATA - logika
Zase jsme poněkud zabředli do konektorologie - zatímco spoustu zajímavého se skrývá za novým managementem přenosů dat a řídících povelů mezi diskem a řadičem. Nebudeme zde rozebírat veškeré detaily (těm věnujeme samostatný článek) jen zmíníme že SerialATA je někde v polovině cesty mezi SCSI na straně jedné a IDE / UltraATA na straně druhé (kdy je disk prakticky "otrokem" řadiče a jeho možnosti optimalizace čtení a zápisu jsou velmi omezené).
Díky změnám v této oblasti by komunikace počítač - řadič - disk v případě konkurenčních přístupu na disk měla být efektivnější (králem v této oblasti je dosud rozhraní SCSI). Profitovat by na tom mohly nejvíce servery a počítače často využívající souběžného chodu několika úloh. Je to paradoxní, ale efektivnější by mělo být i tzv. swapování na disk při nedostatku paměti.
SerialATA - současná implementace
Prvotním záměrem konstruktérů bylo zachovat maximální kompatibilitu s existujícími BIOSy, programy a operačními systémy. Systému se v průběhu bootování jeví každý port SATA jako ATA zařízení typu "master".
Typickým modelem dnes, na začátku dlouhého přechodového období, bude nejspíše kombinace 1-2 disků SerialATA s paralelními (klasickými) zařazeními typu ATA (zejmána optickými zařazeními CD/DVD/RW).
Předpokládám, že během určité doby prvotní omezení padnou a vše postupně přejde pouze na SATA.