Stojíme na křižovatce nové technologické války | Kapitola 3

Podobný problém jako s kvantovými počítači panuje i kolem umělé inteligence, což už jsme několikrát diskutovali. Na jedné straně jsou optimisté, na druhé straně jsou jako tradičně ekologové, kteří stále publikují šílené články o tom, jak AI zároveň udělá z lidí kromaňonce a přitom upeče svými energetickými nároky planetu – to jsou ale jenom běžné antitechnologické nářky, které nás doprovází od počátku časů. 

Od agrárních plaček konce 19. století, které hořekovaly nad tím, jak lidstvo morálně zničilo opuštění práce s pluhy taženými voly, přes neuroteologa Spitzera, který si z nějakého důvodu myslí, že metrikou inteligence je to, jak moc dobře si pamatujete mapy, až po tyhle anti-AI plačky, které si asi vážně myslí, že high-tech podvádění školáků je nějak radikálně jiné než klasické podvádění. Pokud jste četli antické autory a jejich hořekování nad mravním pádem mladší generace, tak se tomu jenom smějete, nemění se vůbec nic.

To, co se ale zásadně mění, je míra expanze umělé inteligence do světa kolem nás a její dopady na dostupnost duševní práce, protože té fyzické jsme se už z valné části zbavili. Kapitalismus není kojná; pokud vás stroj dokáže dostatečně nahradit a bude nákladově levnější, tak vás taky nahradí. Bude to mít systémové dopady, protože AI se škáluje dobře, zatímco lidské zkušenosti špatně, a pokud vypadne většina juniorních pozic, lidé prostě nebudou mít prostor dorůst do těch seniorních. Tohle vážně problém je – a bude to velký a systémový dopad.

Do toho se nám přimíchává geopolitika, která se manifestuje jako spor mezi Čínou a USA o kontrolu špičkových technologií. Nixon dostal v 70. letech geniální nápad, jak oslabit Sovětský Svaz, prostě se rozhodl podpořit Čínu a dovolit jí růst, což s časem backfirovalo prakticky dokonale. Kdyby američtí politici četli historii, tak by věděli, že vnímat Čínu jako zaostalou zemi je zatraceně krátkozraké, protože Čína byla po většinu dějin intelektuální i hospodářský titán – a v podstatě ji oslabovala jenom její vlastní politika, vedoucí k falešnému domnění své vlastní superiority.

Západ nicméně propadl podobně falešnému domnění své superiority, dal volnou ruku globalizaci, která se projevila deindustrualizací a odsunem výroby tam, kde to je nákladově levnější. A ono se to vrátilo jako bumerang a dovedlo nás to do dnešního světa, který vypadá falešně jako robustní a bezpečný, ale ve skutečnosti plně závisí na funkčním světovém obchodu a na tom, že si všichni hrají v harmonii a v klidu. 

Jenom tato pohoda dává vznik generacím naprosto dezorientovaných západních politiků, kteří se pouští do volovin jako Green Deal ve víře, že není nic horšího než spalování dřeva v krbu. Problém je v tom, že už delší dobu nepanuje pohoda, ale technologická válka, které se Evropa převážně neúčastní, protože si vůbec neuvědomuje problém, do kterého se sama dostala.