Test monitoru MSI MPG 341CQR QD-OLED X36. Pohodlný pohled jako na LCD | Kapitola 2
Seznam kapitol
Tento 34" QD-OLED monitor od MSI nabídne pokrokový panel s lepším rozložením subpixelů nebo 360 Hz pro hráče, pro které je předně určený.
Ergonomie
Monitor už na první pohled zaujme menším podstavcem, podobnou velikost mají 27“ displeje. Je kovový a stabilita je solidní, na rovném stole bude monitor stát bez problému, menší podstavec už bych u takto velkého monitoru vidět nechtěl. Monitorová noha má plastové povrchy a houpání monitoru v kloubu je standardní.
Z hlediska ergonomie monitor nabídne to, co byste od něj očekávali. Má výškovou nastavitelnost, náklon nahoru a dolů i natáčení do stran; pivot u širokoúhlého monitoru tradičně chybí. Naopak nechybí VESA 100×100 pro použití vlastního monitorového ramene.
K ovládání slouží joystick se dvěma tlačítky, což je optimální a je dobře, že MSI nejde na dřeň. Naopak musím zkritizovat OSD menu, kde MSI udělalo krok zpět, u dřívějších monitorů bylo přehledné a dobře rozdělené. Nyní se na první obrazovku dostaly AI funkce, což jsou až na jednu výjimku jen přeznačené běžné funkce pro hráče. MSI cpe v tomto monitoru „AI“ tam, kam to jen jde, a je to naprosto zbytečné.
Z hlediska konektivity je zde opět vše důležité a možná i něco navíc. Dvě HDMI jsou skvělé, doplňuje to DisplayPort a USB-C s 98W zpětným nabíjením a KVM přepínačem. Jako downstreamy pro USB rozbočovač slouží dva porty USB-A. Tohle je pro herní monitor nadstandardní výbava, resp. jde poznat, že se jedná o dražší monitor. Překvapivé je i to, že monitor vzhledem k vysokému příkonu panelu i výkonu zpětného nabíjení má zabudovaný napájecí adaptér, a nikoli externí.
Povrchová úprava a pixely
V obou těchto problematikách si monitor vede skvěle a jde vidět zlepšení. Předně změna subpixelů pomohla a na monitoru nejdou vidět žádné barevné lemy okolo kontrastních hran. V praxi je obraz velmi podobný tomu, co byste viděli na 34“ UWQHD LCD.
Druhým povedeným momentem je povrchová úprava, ta je sice lesklá, ale za prvé tolik neemituje fialové světlo při vyšší úrovni okolního osvětlení, už to je jen lehký nádech. Dále velmi dobře kontroluje odlesky, které nejsou příliš rozptýlené, spíše se soustřeďují na jednom místě. U zahnutého monitoru s (relativně) nepříliš vysokou pixelovou jemností bych raději osobně viděl matnou povrchovou úpravu, ale v tomto případě lesklý displej nepovažuji za zásadní problém. Posun od dřívějších povrchových úprav je zřejmý.
Jas a příkon
U jasu a příkonu si uděláme menší porovnání s monitorem Alienware AW3423DWF, který měl první generaci QD-OLED panelu stejné velikosti i rozlišení. MSI má nejnižší jas 36 nitů při příkonu 36 W, Alienware měl 20 nitů při 30 W, ten měl maximální jas 240 nitů při příkonu 106 W, MSI má až 319 nitů při celoplošné bílé při 121 W. To je efektivita 2,26 nitu na Watt u Alienwaru a 2,64 nitu na Watt u MSI (více je lépe). Když však oba monitory srovnáme na 120 nitech, tak Alienware měl příkon na zásuvce 40 W a MSI má 59 W, což mi nedává smysl.
Každopádně velkým plusem je nárůst maximálního jasu při celoplošném zobrazení bílé z 240 na 319 nitů, to půjde poznat. Zatím se bavíme o SDR, pro HDR musíme zvolit novější porovnání s 27“ QHD monitory, pro která mám data. Nedávno představený 500Hz Samsung Odyssey OLED G6 s velmi podobným panelem, jen při 27“ má maximální špičkový jas v 10% okně těsně nad tisíc nitů, zde se dostáváme na 1336 nitů, tedy o 30 % výše. Jdeme na (či lehce pod) úroveň WOLEDů, které si k takto vysoké svítivosti napomáhají bílým subpixelem. Z hlediska svítivosti je panel páté generace výrazným krokem vpřed.
