Test skříně Cooler Master HAF 700 EVO – extrém v mnoha aspektech | Kapitola 2
Seznam kapitol
Přivítejme po letech skutečně důstojného pokračovatele legendy HAF. S modelem HAF 700 EVO přichází vesměs extrémní počítačová skříň, která nabízí nejen obrovské prostorové možnosti pro instalaci komponent a účinné větrání, ale také jedinečný a nepřehlédnutelný design. Což takhle osadit společně osmnáct 120mm ventilátorů, nebo šest rozměrných radiátorů vodního chlazení? Žádný problém, dveře fantazie jsou zde doširoka otevřené.
Dovolím si poznamenat, že manipulace i s dosud prázdnou skříní Cooler Master HAF 700 EVO, o čisté hmotnosti bezmála 25 kg, může mít následky na našem zdraví. Pro vytažení skříně ze sevření ochranného pěnového segmentu a k jejímu vyzdvižení na desku stolu budeme potřebovat pevné břišní svaly a zdravou páteř. Manipulaci komplikují také uhlazené tvary skříně, protože ji není za co ji uchopit. Vzpomněl sem si přitom opět na Cosmos C700M a jeho parádní stropní kolejnice fungující jako pohodlná držadla.
Základní tvary skříně nenechají nikoho na pochybách, že toto je typický produkt od Cooler Master. Hlavním poznávacím znakem jsou zde široká zešikmení všech okrajů čelní a horní stěny skříně. Titanově šedý povrch je na všech plochách vizuálně stejný, nejde tak rozpoznat, kdy se jedná o lakovaný plech a kdy o plast. Velmi decentně pak působí kontrast šedého povrchu s černě tónovanými okraji skleněné bočnice a stříbrnými prvky na čelním panelu.
Moc se mně líbí konstrukce prosklené bočnice, u níž je sklo v předním horním a zadním dolním rohu seříznuté a doplněné neprůhlednými díly. Parádně působí také horní zešikmený okraj bočnice zasahující až do hloubi stropu. Plášť skříně přitom nenarušují žádné viditelné kotevní prvky.
Předpokládaný ohyb skla na bočnici je nahrazený vložením rohové lišty z průhledného plastu, kterou lze od pravého skla rozeznat pouze poklepem. Všechny součásti dokonale lícují a spoj tak vypadá přirozeně a čistě.
Dostáváme se k nejzajímavější části vnějšího pláště, jíž je v tomto případě čelní panel. Jeho výraznou tvář definuje šest svislých žeber z tlustého temperovaného skla. Z každého žebra jsem před dalším focením musel odlepit dvě ochranné fólie. Nápis HAF na levém boku čelního panelu je zhotovený pomocí černého laku se sametovým leskem. Určitou dynamiku celkové koncepci dodává trojice šikmých prolisů ve svislých okrajích základní plastové části panelu.
Obě krajní skleněná žebra jsou seříznutá tak, aby přesně kopírovala tvary skříně. Ostatní žebra pak z profilu skříně lehce vyčnívají. Dvojici prostředních žeber rozděluje válcovitý blok s obrazovkou LCD, jemuž dal výrobce jméno IRIS. Tenký chromovaný okraj displeje navozuje dojem luxusu.
Skleněná žebra jsou na svých okrajích precizně zasazená do výřezů ve spodní a horní plastové části čelního panelu. Příslušnost ke značce připomíná vespod vyražený nápis Cooler Master. Hrany jinak zcela čirých skleněných žeber jsou po povrchu jemně zbroušené, aby dokonale rozptylovaly paprsky podsvícení ARGB.
Čelní I/O prvky skříně se nachází na dvou samostatných panelech opticky zvýrazněných použitím hliníkového plechu. Vlevo vidíme tlačítka Reset a Power, společně s konektory pro mikrofon a sluchátka. Průsvitný okraj tlačítka Power bude za běhu sestavy podsvícený dvojicí bílých LED diod. Až při zpracování fotek jsem zjistil, že na tlačítkách jsou ještě ochranné fólie.
Na pravém panelu je čtveřice konektorů USB 3.0 Type-A a jeden USB 3.1 Type-C. V tomto případě nevadí, že konektory nejsou rozlišené žádnými symboly. Naopak mě netěší, že zde nenacházím kontrolku aktivity disku. Nezbývá mi, než k tomuto účelu využít podsvícení tlačítka Power (přepojením kabelu na odpovídající konektor základní desky).
Pro zajímavost jsem změřil tloušťku skleněných žeber čelního panelu a dospěl jsem k úctyhodné hodnotě cca 8 mm. Detailní pohled na kovovou ventilační mřížku za žebry odhaluje přítomnost síťky jemného prachového filtru.
Pravá strana skříně Cooler Master HAF 700 EVO je opatřená celoplošnou plechovou bočnicí bez viditelných kotevních prvků, zato však se zajímavě tvarovanými prolisy ventilačních průduchů.
Také pravá bočnice zasahuje svou zešikmenou částí hluboko do stropu skříně. Vizuálně není vůbec patrné, že zešikmená plocha bočnice je z plastu. Trochu napoví poklep, ale jistotu přinese až zkouška pomocí magnetu. Zvládnutí jednoty povrchové úpravy navazujících prvků z rozdílných materiálů zaslouží velkou pochvalu. Bližší pohled na průduchy bočnice prozrazuje přítomnost prachových filtrů.
Prolisy v bočnici a na ostatních plochách skříně opticky rozbíjí jinak velké plochy pláště, což ještě umocňuje odlišná intenzita odlesku povrchů z různých úhlů pohledu. Je to efektní a navozuje to dojem luxusního produktu.
Za takzvanou „pihu na kráse“ lze považovat tvarově složitou křivku spojení čelního panelu s bočnicemi v předních horních rozích. Okraje navazujících dílců byly zřejmě začištěny ručním způsobem, takže detailní pohled odhaluje drobné nerovnosti. Hrany prostě nejsou tak plynulé, jak by mohly být při použití precizního stroje.
Na druhou stranu jsem byl touto nedokonalostí až do prozkoumání bočnice z opačné strany přesvědčen, že se jedná o ručně opracované plechové díly. Plast je v místě spoje totiž zúžen až do běžné tloušťky plechu, u něhož bych potřebu dodatečného opracování spíše předpokládal.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
