Test skříně Cooler Master HAF 700 EVO – extrém v mnoha aspektech | Kapitola 5
Seznam kapitol
Přivítejme po letech skutečně důstojného pokračovatele legendy HAF. S modelem HAF 700 EVO přichází vesměs extrémní počítačová skříň, která nabízí nejen obrovské prostorové možnosti pro instalaci komponent a účinné větrání, ale také jedinečný a nepřehlédnutelný design. Což takhle osadit společně osmnáct 120mm ventilátorů, nebo šest rozměrných radiátorů vodního chlazení? Žádný problém, dveře fantazie jsou zde doširoka otevřené.
Pravou bočnici skříně Cooler Master HAF 700 EVO demontuji již známým postupem z předchozí kapitoly.
Horní okraj bočnice je také v tomto případě plastový. Není zde žádný hlukově izolační materiál, nechybí ovšem těsnicí pěnová páska podél zadního okraje.
Prachové filtry nasávacích otvorů tvoří plastová děrovaná fólie s obvodovou magnetickou páskou. U plechu bočnice jsem naměřil tloušťku 0,9 mm.
První pohled na otevřenou pravou stranu skříně nabízí potenciál pro velmi čistou vestavbu s minimem rušivých prvků.
Za čelem skříně se nachází ventilační pozice, avšak standardně osazené trojicí univerzálních držáků. Na zádi pak vidíme prostor pro napájecí zdroj ATX a nad ním koš pro disky. Prostor uprostřed překrývá rozměrný plechový kryt.
Po demontáži krytu se dostáváme do hlubšího prostoru pod zvýšenou přepážkou základní desky. Ukrývají se zde kabely skříně, a také dvojice elektronických modulů.
Spodní modul je 3kanálovou řídicí jednotkou osvětlení ARGB. Na každý ze tří kanálů lze připojit až pět zařízení s ARGB LED.
Pro ovládání jednotky je k dispozici bezplatná aplikace MasterPlus komunikující skrze USB 2.0 rozhraní základní desky. Dalším konektorem je připojen SATA kabel pro napájení jednotky.
Horní modul je rozbočovačem napájení až pro 7 ventilátorů PWM s klasickým 4pinovým konektorem a současně rozbočovačem osvětlení ARGB s pěti výstupy. Čelní a zadní ventilátory jsou k rozbočovači připojené již z výroby.
Rozbočovač připojíme pomocí kabelu SATA k napájecímu zdroji, kabel PWM k libovolnému ventilátorovému konektoru základní desky a u kabelu ARGB si můžeme vybrat mezi zapojením do řídicí jednotky skříně, nebo do výstupu ARGB na základní desce. Pro synchronizaci ventilátorů s osvětlením skleněných žeber na čele skříně bude nutná volba první možnosti (zapojení do řídicí jednotky skříně).
Zcela bez nářadí se obejdeme i v případě demontáže plechového koše pro disky se čtveřicí šuplíků. Ten je do šasi upevněn zajímavým závěsným mechanismem. Po uvolnění západky lze koš pootočit v zadním rohovém závěsu, což nám umožní pohodlné vyjmutí kteréhokoliv z šuplíků. Zatažením za koš v této pozici jej můžeme zcela vyjmout a pak s ním pracovat mimo prostor skříně.
Mohutná skříň nabízí štědrý prostor pro ukrytí veškeré kabeláže pod přepážkou základní desky. V nejužším místě jsem naměřil 35 mm, za budoucím napájecím zdrojem takřka 10 cm.
Na konstrukci šasi použil výrobce lakovaný ocelový plech tloušťky 1,1 mm.
Kompletní využití čtveřice konektorů USB 3.0 na čelním panelu si vyžaduje zapojení obou zdvojeních USB 3.0 kabelů s fialovými konektory. Základní deska pak musí být k tomuto účelu patřičně vybavena. S připojením drobných konektorů od spínačů a kontrolek čelního panelu skříně do základní desky nám pomůže jejich spojení do jediného bloku pomocí plastového návleku.
Posledním obrázkem této kapitoly si představíme dodávané příslušenství skříně. Kromě spojovacího materiálu a hadříku v parádním plastovém organizéru zde máme podrobnou příručku a krabici s vertikálním držákem grafické karty, vybaveným prodlužovacím kabelem generace PCIe 4.0. Uvnitř krabice jsem později našel ještě jeden kovový univerzální držák, zřejmě jako případnou náhradu za ventilátor upevněný uprostřed dna skříně.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
