Test skříně NZXT H7 FLOW: více prostoru a lepší odvětrávání pro výkonný hardware | Kapitola 5
Seznam kapitol
Koncem května tohoto roku spatřila světlo světa nová generace počítačových skříní NZXT, zapadající do nejvyššího segmentu s podporou základních desek formátu E-ATX. Skříně série N7 tak v portfoliu výrobce nahrazují dosavadní modely série H710, přičemž nabízí lepší potenciál pro chlazení výkonných a energeticky náročných sestav. Současně si zachovávají tradičně čistý a nadčasový design s celokovovou konstrukcí ve třech barevných variantách.
Plechová bočnice na pravé straně skříně NZXT H7 Flow využívá stejný způsob upevnění, jako skleněná bočnice na straně opačné. Tři zámky s ocelovými kulovými čepy a protilehlými plastovými pouzdry u stropu šasi doplňuje navíc jeden zámek uprostřed zadní stěny. Ani na pravé straně skříně nenajdeme žádné pojistné šrouby, takže bočnici otevřeme tahem v místě prolisu na zádi.
Rozměrná vnitřní plocha plechové bočnice si doslova žádá o aplikaci nějaké protihlukové izolace. Ta by se ovšem hodila spíše u „uzavřených“ modelů H7 a H7 Elite, než u H7 Flow s velkými průduchy na čele a stropě skříně, které případný hluk komponent stejně neutlumí.
Vyztužující ohyb bočnice mimo jiné o pár milimetrů rozšiřuje vnitřní prostor pro ukrytí kabeláže pod přepážkou základní desky. Na každém z protilehlých okrajů bočnice jsem naměřil jinou tloušťku plechu, což bude zřejmě dáno lisováním, nebo vrstvou laku. Do hodnocení beru raději nižší hodnotu cca 1,00 mm.
Z pravé strany skříně se nám tradičně otevírá přístup do tunelu, určeného pro ukrytí napájecího zdroje, přebytečné kabeláže a koše s pevnými disky. Trojice svislých bočních otvorů těsně za čelem skříně najde své uplatnění jen u základního modelu H7 a nejvyššího H7 Elite s neprodyšnými čelními panely, u nichž poslouží k přívodu vzduchu skrze průduch v bočnici k čelním ventilátorům.
Organizaci kabelů pod přepážkou základní desky nám usnadní patentovaný systém plastových lišt pro vedení kabelů po obou stranách hlavního prostupu. Vpravo vidíme dvojici plastových rámečku pro upevnění 2,5“ disků. K dispozici je zde dostatečný počet kvalitních stahovacích pásek na principu suchého zipu. Podle údajů výrobce zůstává mezi stěnou bočnice a přepážkou volný prostor šíře 18 – 22 mm.
Plechový koš pro disky nabízí možnost upevnění ve dvou pozicích. V případě, kdy na čelo skříně neosadíme radiátor vodního chlazení velikosti 360 mm, lze koš přemístit blíže k čelu skříně do polohy „2“ a uvolněný prostor na zádi využít pro lepší přístup ke kabeláži napájecího zdroje.
Ve výchozí poloze „1“ se koš nachází ve vzdálenosti 61 mm od plechového držáku čelních ventilátorů a 251 mm od zadní stěny šasi.
V alternativní poloze „2“ se koš nachází ve vzdálenosti 33 mm od plechového držáku čelních ventilátorů a 279 mm od zadní stěny šasi.
Po uvolnění dvojice šroubů lze demontovat plechový kryt prostupu pro kabely a usnadnit si tím zapojování kabelů k základní desce většího formátu.
Ke stropu tunelu je kryt upevněn čtyřmi háčky. Překvapilo mě, jakou si dal výrobce skříně práci, aby spodní část krytu po zapuštění do prolisu takřka splynula s povrchem tunelu. Výsledek vypadá velmi pěkně.
Horní okraj krytu je k přepážce ukotven dvojicí již známých zámků s ocelovými kulovými čepy a protilehlými plastovými pouzdry. Navíc jsou zde otvory se závity, určené pro případné pojistné šrouby.
Pohled na kabeláž odhaluje výrazně kratší, ale přesto dostačující délku kabelu od stropního konektoru USB 3.1 Type-C. Tradiční zajímavostí kabeláže skříní NZXT je spojení drobných vodičů od spínačů a kontrolek čelního I/O panelu do jediného konektoru F_PANEL, který velmi pohodlně a bez možnosti omylu připojíme k odpovídajícímu konektoru základní desky. Pouze čtyři vodiče zapojené do tohoto konektoru však potvrzují absenci tlačítka Reset a kontrolky aktivity disku.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
